Vzruchem jako z hororového soundtracku startující řezničina kvartetu ze San Diega nás uvádí do pořádně brutálního, avšak stále melodického death metalu zámořského střihu.
Hned první „Gardeners of Eden“ napovídá, v jakých tempech se tato nahrávka bude roztáčet. Časté rytmické výjezdy střídají vybrnkávané pasáže, podbarvené solidně odšlapujícími bicími party Davida McGraw (mimo jiné Sleep Terror), po dvou a půl minutách skladby poprvé vykouknou choré chorusy a mně přijde, že mám před sebou další slušné album letošního roku. Vyhrávka a následující sólo začíná melodií jak z Šíleně Smutné Princezny (schválně, jestli poznáte, o čem mluvím
), do toho solidní growl (leč nikoliv gutturální, spíše se více drží při zemi) Travise Ryana, který dští oheň a síru na bezvěrce. Chlapi protentokrát opustili své typické krávy na obalu, aby předvedli impresi, kterak se na porážku nevedou prasátka nebo kravičky, ale lidé. Přitom nejhorší je, že oni si za to můžou sami.
První zářez skončí v krajně zajímavé atmosféře a druhá, „A Body Farm“ kapelu představí ve více technické podobě, tentokrát již se solidními gutturály, kterým sekunduje nablacklý vokál. Technické vyhrávky a na sebe navazující sóla vystřelují všude kolem, bicí tvoří neprostupnou bariéru, která udrží posluchače hluboko ve svém středu. Riffy, tak typické pro americkou školu jsou zde přítomný v hojné míře, není tedy problém, na rozdíl od „pure tech deathu“ řádně proházet palici. Přiznám se, že při dvojce jsem, i přes absenci dlouhých kadeří hlavou pokyvoval celkem uznale.
Trojka, „We Are Horrible People“ vypovídá poměrně přesně nejen o nás, ale i o kapele, která opět zplodila takhle chorého potomka. Zde mne dostalo hlavně podivné a velmi neokoukané tempo, které si brzdilo a zrychlovalo dle toho, jak jemu libo, posléze následoval téměř „cradlácký riff“ s opět blackovými vokály, který byl ale záhy vystřídán slammingovými riffy. Tohle mě baví, říkal jsem si v duchu. Střídání téměř blackových poloh s kalifornskou deathovou školou je něco poměrně nového i pro CD, tedy alespoň v takovéto míře. Však, vliv několika hostujících hudebníků (například Rosse Sewage z Impaled, docela jsem čuměl když jsem v „credits“ zahlédl i jméno Jackieho Pereze Gratze z prog metalové kapely Grayceon – inu, už se staly i divnější věci) se jistě projevil. Pětka „The Ripe Beneath The Rind“ je něco mezi slammingem, spojeným s dementními šepto – vokály a téměř progresivními riffy. Je to ujeté, leč parádní. Pro mě je tento tříminutový zásek rozhodně nejzajímavějším kouskem na tak již dost zajímavém albu. Plný techniky, brutality a úchylných, zcela neočekávaných polyrytmických výjezdů a skřeků čitého šílenství.. Následující „The Product Alive“ se vrací zpět na vyjetou, tradičnější kolej s úvodními zasekávačkami, změnícími se po několika vteřinách v zajímavou změť. Vlastně by se tímto předešlým termínem dalo snadno označit celé album. Devítka, titulní tklivá baladička "The Harvest Floor", která je jakýmsi soundtrackem k zabijačce lidské rasy, je toho důkazem.
Cattle Decapitation zůstali sví, ale k tomu přidali velký kus hráčské vyzrálosti a chuti experimentovat. Já osobně mám z nové nahrávky dobrý pocit. Chlapci sledují trendy a přitom se drží vlastního kopyta. Zvuk je poměrně slušný, trochu bych ho i obasoval (zvláště sólové kytary), ale rozhodně nesráží úsilí smečky ani trochu. Co dodat? Pokud máte rádi americkou deathovou školu, zvláště, když osciluje mezi slammingem a polyrytmickými, trochu šílenými výjezdy kamkoliv, jsou tito úchyláci z Diega přesně pro vás. Doporučuji.
Čas: 37:31
Seznam skladeb:
http://www.cattledecapitation.com/
metalblade
Hned první „Gardeners of Eden“ napovídá, v jakých tempech se tato nahrávka bude roztáčet. Časté rytmické výjezdy střídají vybrnkávané pasáže, podbarvené solidně odšlapujícími bicími party Davida McGraw (mimo jiné Sleep Terror), po dvou a půl minutách skladby poprvé vykouknou choré chorusy a mně přijde, že mám před sebou další slušné album letošního roku. Vyhrávka a následující sólo začíná melodií jak z Šíleně Smutné Princezny (schválně, jestli poznáte, o čem mluvím
), do toho solidní growl (leč nikoliv gutturální, spíše se více drží při zemi) Travise Ryana, který dští oheň a síru na bezvěrce. Chlapi protentokrát opustili své typické krávy na obalu, aby předvedli impresi, kterak se na porážku nevedou prasátka nebo kravičky, ale lidé. Přitom nejhorší je, že oni si za to můžou sami. První zářez skončí v krajně zajímavé atmosféře a druhá, „A Body Farm“ kapelu představí ve více technické podobě, tentokrát již se solidními gutturály, kterým sekunduje nablacklý vokál. Technické vyhrávky a na sebe navazující sóla vystřelují všude kolem, bicí tvoří neprostupnou bariéru, která udrží posluchače hluboko ve svém středu. Riffy, tak typické pro americkou školu jsou zde přítomný v hojné míře, není tedy problém, na rozdíl od „pure tech deathu“ řádně proházet palici. Přiznám se, že při dvojce jsem, i přes absenci dlouhých kadeří hlavou pokyvoval celkem uznale.
Trojka, „We Are Horrible People“ vypovídá poměrně přesně nejen o nás, ale i o kapele, která opět zplodila takhle chorého potomka. Zde mne dostalo hlavně podivné a velmi neokoukané tempo, které si brzdilo a zrychlovalo dle toho, jak jemu libo, posléze následoval téměř „cradlácký riff“ s opět blackovými vokály, který byl ale záhy vystřídán slammingovými riffy. Tohle mě baví, říkal jsem si v duchu. Střídání téměř blackových poloh s kalifornskou deathovou školou je něco poměrně nového i pro CD, tedy alespoň v takovéto míře. Však, vliv několika hostujících hudebníků (například Rosse Sewage z Impaled, docela jsem čuměl když jsem v „credits“ zahlédl i jméno Jackieho Pereze Gratze z prog metalové kapely Grayceon – inu, už se staly i divnější věci) se jistě projevil. Pětka „The Ripe Beneath The Rind“ je něco mezi slammingem, spojeným s dementními šepto – vokály a téměř progresivními riffy. Je to ujeté, leč parádní. Pro mě je tento tříminutový zásek rozhodně nejzajímavějším kouskem na tak již dost zajímavém albu. Plný techniky, brutality a úchylných, zcela neočekávaných polyrytmických výjezdů a skřeků čitého šílenství.. Následující „The Product Alive“ se vrací zpět na vyjetou, tradičnější kolej s úvodními zasekávačkami, změnícími se po několika vteřinách v zajímavou změť. Vlastně by se tímto předešlým termínem dalo snadno označit celé album. Devítka, titulní tklivá baladička "The Harvest Floor", která je jakýmsi soundtrackem k zabijačce lidské rasy, je toho důkazem.
Cattle Decapitation zůstali sví, ale k tomu přidali velký kus hráčské vyzrálosti a chuti experimentovat. Já osobně mám z nové nahrávky dobrý pocit. Chlapci sledují trendy a přitom se drží vlastního kopyta. Zvuk je poměrně slušný, trochu bych ho i obasoval (zvláště sólové kytary), ale rozhodně nesráží úsilí smečky ani trochu. Co dodat? Pokud máte rádi americkou deathovou školu, zvláště, když osciluje mezi slammingem a polyrytmickými, trochu šílenými výjezdy kamkoliv, jsou tito úchyláci z Diega přesně pro vás. Doporučuji.
Čas: 37:31
Seznam skladeb:
- The Gardeners of Eden
- A Body Farm
- We are Horrible People
- Tooth Enamel & Concrete
- The Ripe Beneath the Rind
- The Product Alive
- In Axetasy
- Into the Public Bath
- The Harvest Floor
- Regret & the Grave
http://www.cattledecapitation.com/
metalblade
