Gorefest, Gorerotted, Goretrade, Sickening Gore, Gorelord, Lord Gore, Gore Beyond Necropsy, Genital Gore, Fleshgore, G.O.R.E., Goregod, Necrogore, Into The Gore... Že vás napadá dalších asi sto dva a padesát kapel, které mají ve svém názvu slovo gore? Inu, je to možné, neboť v rámci death metalu je takřka posvátné a mnoho podzemních smeček na něj přísahá. Nejinak je tomu i u španělského komba Goreinhaled, jenž vyvrhlo na světlo boží, svoje řádně nabroušené zboží. Na českém labelu Vládi Prokoše, vyšperkované morbidně pitoreskní obálkou, která skvěle doplňuje chorobnou hudební produkci, je tak druhým studiovým albem skupiny.
Osm megabrutálních skladeb přetavených do úchylné symfonie smrti, dostalo od autorů výstižný název The Art Of Sickness. Nesou se v rytmu divokého death grindového běsnění, made in U.S. Příznačný je převážně svými ultra rychlými tempy, byť své místo zde mají i pomalejší, houpavé pasáže a nechybí ani nezbytné flažoletky. Vše je naboucháno velmi pečlivě a Goreinhaled působí velmi suverénním dojmem. Skladatelský potenciál jim rozhodně nechybí, což je ve stylu jako gore, který je již dávno hudebně vypleněn a zdrancován, vítané. Svým dílem k tomu přispívá i znamenitá produkce z moravského Shaarku, kde Goreinhaled svůj opus zplodili, pod producentským dohledem pánů Hlavicy a Nejezchleba. Výsledný zvuk je energický, průrazný a nasáklý krví. Kolumbijský bubeník Mauro svoji bicí artilerii skutečně nešetří a jeho hyperrychlý styl, bude přinejmenším náročný na fyzičku. Kytara řeže do masa jako řetězy motorové pily a baskytara svými zhoubnými tóny, tento obludný labyrint plný bolesti a násilí vhodně doplňuje. Vysoce explicitní texty, vytištěny v bookletu, pojednávají o nejrůznějších pokleslých, splatter hororových hrůzných výjevech lidského konání. Typický chronický moribundus. Nadmíru stylový je i extrémní hovězí ryk, utopený v největších emetických hlubinách a je krajně nesrozumitelný, takže šance na to, že si s nimi společně zanotuji, není reálná ani s texty před nosem. Citlivě je zvolena i stopáž desky, jejíž čas nepřesahuje půl hodiny.
Boom této muziky byl někdy zkraje devadesátých let a je podivuhodné, kolik fanoušků má i dnes. Prakticky po celém světě vycházejí neustále nové a nové desky s brutální muzikou, jejichž autoři se snaží posunout hranice extrému ještě o nějaký ten kousek dál. Ne všem se to samozřejmě podaří a velká většina jich končí na smetišti zapomnění, po jednom či dvou vydaných albech. Opáleným mládencům z Malorky držím na jejich cestě undergroundem palce. Natočili rozkošně zvrácené CD, které má hlavu a patu a doslova mě rozcupovalo na cimpr campr. Doporučit lze též posluchačům Cannibal Corpse, Devourment, Deeds Of Flesh a jiných spřízněných zvěrstvech, které se upsaly krvavému kultu.
Čas: 27:30
Seznam skladeb:
- Obliteration
- Taste A Putrid Amputation
- Symphony Of Depraved
- The Art Of Bloody Pleasure
- Devoured Myself
- Fetus Revenge
- Pleasure Of Murdering
- Hammerition
