Píše se rok 1973 a kdesi na planetě Zemi zažívá Elvis Presley největší comeback ve formě prvního živého vysílání koncertu přes satelit umístěný na zemské orbitě. Uskutečňuje se tak vize Arthura C. Clarkea, který je autorem telekomunikační družice. Kdesi jinde vstupuje partička se jménem BLACK SABBATH již popáté během čtyř let do studia aby natočila svou další dlouhohrající desku...
I když se předchozí deska kapele příliš nevyvedla, BLACK SABBATH prakticky pouze dále pokračují v nastoleném směru. Oproti předchozí mu albu „Vol. 4“ volí pouze výraznější zvuk kytary, takže na albu již zvuk kapely zůstává mnohem kompaktnější.
Tímto zvukem kapela praští do nosu posluchače už od prvního riffu titulní písně Sabbath, Bloody Sabbath. Sabbath, Bloody Sabbath je opravdu otvírákem, jak má být a kapela si na něm dala záležet. Zabývat se typickým Iommiho riffem by bylo pouze dalším plýtváním místa, zajímavá je ale celková kompozice skladby, ve které jsou na hardrockovém základě postaveny pouze sloky písně, refrény pak podkreslují téměř akustické pasáže. Zajímavá je i poměrně vysoká poloha, ve které Ozzy píseň zpívá. Pokud je ale píseň zpívána pouze poměrně vysoko, pak její poslední dvě sloky táhne Ozzy kurevsky vysoko. To je bohužel důvodem toho, že ji BLACK SABBATH na koncertech v její plné délce téměř nehráli. Shodou okolností jde o pasáž, kterou je možné v její „faceliftované“ podobě slyšet na desce GAMMA RAY „Majestic,“ v písni My Temple.
Tradičnější záležitostí je pak druhá píseň, A National Acrobat. Této písni se po vzoru Into the Void též povedlo překonat železnou oponu, a tak ji naši rodičové mohli poslouchat v podání Jiřího Schelingera pod názvem Metro, dobrý den.
I na „Sabbath, Bloody Sabbath“ si Tony Iommi najde svou instrumentální chvilku, kterou je zde skladba Fluff. V této romantické akustické instrumentálce se jako doplnění Iommiho kytary objevuje i klavír.
Následují další dvě sázky na jistotu. Sabbra Cadabra je svižnějším počinem, který je s obilbou přehráván různými kapelami, velmi povedená je například její coververze od METALLICy. Další je pak píseň, kvůli které si BLACK SABBATH zadělali na pěkných pár soudních sporů, Killing Yourself to Live. Její název v kombinaci s několika nešťastnými sebevraždami vyvolával dojem, že jejím prostřednictvím vybízejí své posluchače k sebevraždám. Něco podobného se bohužel proplétá celou rockovou scénou je je to pouze důkazem rčení, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, a pokud někomu hard&heavy nevoní, využije jakékoliv zbraně, aby mu uškodil.
Legendou v tvorbě BLACK SABBATH a posléze i v tvorbě Ozzyho Osbournea jsou duchové a přízraky, které jej celý život provázejí. Právě oni nejspíše inspirovali Ozzyho a BLACK SABBATH k napsání skladby Who Are You?. Velmi netypického progresivního dílka, založeného na rytmice doprovázené elektronickými efekty. BLACK SABBATH tímto zcela vyjeli mimo zaběhnuté koleje, Who Are You? má ale i přesto nezpochybnitelné kvality a jde o velmi povedenou píseň.
Předposlední písní alba je Spiral Architect, již poněkud klasičtější kus, který je i přesto na poměry BLACK SABBATH velmi epický. Úvod skladby obstarává akustický part, ne nepodobný Orchid. Přes postupný kytarový nájezd se pak skladba rozvíjí až k rozvláčným refrénům, které podkresluje symfonický orchesrt.
Závěr alba pak obstarává lehká, až téměř poprocková Looking for Today, která je jen třešničkou na tomto umně upečeném dortu s krvavě červenou polevou. „Sabbath, Bloody Sabbath“ tak příjemně zlepší náladu po ne příliš povedené „Vol. 4.“
Čas: 42:36
Seznam stop:
- Sabbath, Bloody Sabbath
- A National Acrobat
- Fluff (Instrumental)
- Sabbra Cadabra
- Killing Yourself to Live
- Who Are You?
- Spiral Architect
- Looking for Today
