Nejbližší koncerty
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

BLACK SABBATH – Vol. 4, LP 1972, Vertigo Records

Po troše hledání sebe sama na prvních třech albech si již BLACK SABBATH jsou jistí svým místem na slunci (nebo v temnu?) a pokračují v nastoupené cestě. Pro své čtvrté album si nakonec zvolili poměrně strohý titul – „Vol. 4“ – tedy „Volume 4,“ neboli čtvrtý balík hudby pod jmenovkou BLACK SABBATH. Je jen otázkou, jak moc bylo tehdy třeba BLACK SABBATH přemlouvat, aby své album nakonec nenazvali „Snowblind,“ jak bylo původně v plánu.

Je to trochu škoda, ale v kontextu ostatních alb je „Vol. 4“ opravdu „jen“ pouhým pokračováním v nastoupeném směru. Kapele (respektive produkci) se podařilo odladit zvukové nedostatky „Master of Reality,“ jinak po zvukové stránce nedochází k žádným významnějším změnám. Oproti předcházejícím albům se na „Vol. 4“ nachází i méně vyložených tutovek, které by BLACK SABBATH zařazovali později na svých koncertech. Po předchozích vyloženě povedených albech bohužel prostě jednou „slabší chvilka“ musela přijít.

Ta „slabší chvilka“ je v uvozovkách ze dvou důvodů – „Vol. 4“ oproti předchozím albům sice opravdu něco ztrácí, ale BLACK SABBATH na něm zabírají mnohem širší hudební prostor nežli dříve. To je znát již na úvodní Wheels of Confusion. V této rozvláčné osmiminutové skladbě se BLACK SABBATH vracejí zpět až někam k hranicím blues. Osmiminutovou stopáž skladby ale BLACK SABBATH využijí jak to jen jde, a vecpou do ní přes zběsilé sólo s kytarami navrstvenými jak slupky cibule i téměř poprockový závěr.

Typickou sabbathovskou skladbou je ale následující Tomorrows Dream. Píseň s hluboce podladěnou kytarou dohromady s vysoko zpívajícím Ozzym postavená na klasickém těžkém riffu. Bohužel jí chybí nějaký výraznější moment, který by ji mohl prosadit mezi již stojící pilíře tvorby BLACK SABBATH, takže se svou stopáží kolem tří minut beznadějně zapadla.

Vyloženě povedeným kouskem na „Vol. 4“ je ovšem balada Changes. Ozzyho zde doprovází pouze klavír a syntetizátorový „orchestr.“ Poněkud úsměvně zde může z dnešního hlediska znít onen pokus o orchestrální doprovod, který zprostředkovává tehdejší verze kláves. Je velká škoda, že tehdy nebylo možné do této skladby použít skutečný orchestr.

Špetku LSD si pak lze vychutnat ve „skladbě“ FX. Zhruba takhle nějak musí znít člověku pod vlivem metalový koncert. Nu což, i tak se nechají zabít dvě minuty alba.

Poměrně zběsilou kompozicí na poměry je i Supernaut,ve které se mixují folklórní rytmy s riffy BLACK SABBATH. I zde se v sólu objevuje povedený mix, použitý v první skladbě – opět dochází k vrstvení několika kytarových linek, přičemž tak hlavní se během sóla posouvá mezi levým a pravým kanálem.

Po těchto třech, pro BLACK SABBATH netypických, skladbách přichází klasika Snowblind. Z celého alba je tohle jediná píseň, která se dokázala prosadit mezi ostatní sabbathovské klasiky a nese všechny jejich znaky – mohutný riff, těžkotonážní tempo a závěrečnou eskalaci do sólových orgií. Po této skladbě nakonec album nebylo pojmenováno kvůli její návaznosti na užívání kokainu. Cenzura nakonec došla až tak daleko, že z písně bylo nutno nakonec odstranit Ozzym vyšeptávané „cocaine“ za slokami písně. O to více si ale toto slovo Ozzy užívá na koncertech, zkuste si poslechnout například Snowblind ve verzi na Ozzyho koncertním albu „Speak of the Devil.“

Ještě níže nežli v Tomorrows Dream se BLACK SABBATH dostali s písní Cornucopia, její úvodní riff bychom dnes asi zařadili pod škatuli doom metalu. I přes heavy úvod se nakonec ale ze skladby vyklube poměrně svižná věc.

Příjemným osvěžením alba je jemná romantická instrumentálka Laguna Sunrise, založená na akustické kytaře Tonyho Iommiho.

Kredit alba bohužel nezachrání ani tato, a ani jedna ze zbylých následujících skladeb – ani téměř poprocková St. Vitus Dance ani temná Under the Sun. Možná si BLACK SABBATH zasloužili po předchozích albech více času na odpočinek, nebo prostě tehdy byla kapela v takovém rozpoložení, že neměla dostatek sil na to, vydat album, které by mohlo prvním třem kusům konkurovat. Náladu fanouškům tak zlepšila deska hned následující – „Sabbath, Bloody Sabbath.“

Čas: 42:43

Seznam skladeb:

  1. Wheels of Confusion
  2. Tomorrows Dream
  3. Changes
  4. FX (Instrumental)
  5. Supernaut
  6. Snowblind
  7. Cornucopia
  8. Laguna Sunrise (Instrumental)
  9. St. Vitus Dance
  10. Under the Sun

Web: http://www.black-sabbath.com/


Zveřejněno: 27. 12. 2008
Přečteno:
3544 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Pushkin | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

30. 12. 2008 10:06 napsal/a Venca Votruba
Souhlas
Souhlasím s Dharmem. Podle mě čtyřka na ostatní desky příliš neztrácí a mám kamarády, kteří ji považují dokonce za nejlepší...
29. 12. 2008 13:59 napsal/a Dharm
Black Sabbath
příliš drsné hodnocení. Toto album není horší, je jiné a proto i zajímavější. Např. Supernaut je z mého pohledu jeden z nejlepších songů Black Sabbath vůbec. Geezer Butler na tento styl navázal na svém naprosto geniálním albu Black Science. Toto album má dle mého pouze jedinou slabinu a to je ten hroznej cejdák. Toto je můj pohled, nehádám se, vím, že obecně se toto album lidem příliš nelíbí, já jsem mezi tou menšinou.
27. 12. 2008 10:42 napsal/a Johan
Dokonalá recenze
Naprostý souhlas, úplně stejně působí tahle deska i na mě!