Druhé cedlo drtičů POPPY SEED GRINDER (dále už jen P.S.G.) dostalo do vínku název Humanophobia. Tudíž zmínka o něm nesmí ve Fobiazinu chybět. Každý z nás (zabíjí boha:o))) přece trpí nějakou tou fóbií. Co nového tedy kromě vydavatele a lehce obměněné sestavy album přináší?
Nic a všechno, dalo by se říci. Potenciál kapely naznačil už debut Oppressed Reality (Khaaranus Prod. 2004). Na nové desce se pokračuje přesně tam, kde debut končí. Je to ovšem další level brutálního nášupu, se vším všudy. Osmero energických autorských skladeb, zní velmi přesvědčivě a suverénně. Krátké psychotické intro a už se rozjíždí asi nejchytlavější song na albu Concrete World. Znamenitě (jakoby vaderovsky) vystupňovaná kostra kompozice je hotový masakr a mě nezbývá nic jiného, než se divoce kývat do rytmu. Parádní otvírák. Zdá se, že nezbytnou součástí songů se stávají krátké, samplované zvuky a ruchy, které zdobí převážně začátky některých skladeb (Fetus Of Hatred, Monkey Syndrome, Maggot Infestant). Ty se ale v menší míře objevily už na debutu, takže nic nového pod sluncem. Ubylo pískavých flažoletů a skladby mají neskutečný tah na bránu. Jejich tempa a nálady se rychle mění, od pomalých pasáží až po ty nejrychlejší a nejzběsilejší klepačky, kdy mi práce bubeníka Jiřího připomíná dobře promazaný šicí stroj. Obdivuhodné. Přičemž časté stopky, rytmické zvraty mi nedávají ani chvilku přetrhnout nitku (i když v případě P.S.G. spíš řádně prorezlý ostnatý drát) pozornosti. Baskytara je také platným členem tohoto zběsilého tornáda. Tu neposedně probublává dopředu (Fetus Of Hatred), jinde efektně slapově práskající (Talk Evolution). Nechtěl bych být hlasivkama vrchního chrliče Cifrona, které dostávají řádně zabrat a různé druhy murmuru, od toho nejhlubšího až po různé polodivoké skřeky, jsou vskutku makabrozní a nadmíru stylové. Kytary pak bezpečně anihilují vše živé ve svém dosahu, k čemuž přispívá i vycizelovaný zvuk z Hostivaře. Celé album jsem slyšel snad stokrát. To, že mi nezevšednělo, i navzdory poměrně ortodoxnímu žánru, svědčí o jeho pestrosti a komplexnosti. Škoda jen, že v bookletu nejsou vytištěny texty, ale to je jen takový detail. Jo a obal CD se mi taky moc nepozdává. Ale to jen proto, že jsem nikdy nebyl velký fanda těchto fotografických depresivních koláží, byť se jinak k desce hodí. Dávám přednost raději kresleným obalům, ale to je samozřejmě jen můj boj:o).
Letos jsem viděl P.S.G. živě dvakrát, a musím uznat, že jim to šlape výtečně i na prknech, co znamenají svět. Zároveň také musím připomenout, že je tomu už plných deset let, co skupina terorizuje naše sluchovody kvalitním marastem. Kdo má rád brutální death metal se znatelnými zámořskými vlivy, má tuhle desku jistě dávno naposlouchanou. Kdo ne, dělá chybu. Doporučuje osm z deseti brutalistů.
Čas: 30:48
Seznam skladeb:
- Concrete World
- Fetus Of Hatred
- Hemoptoe
- Humanophobia
- Monkey Syndrome
- Monument Of Depravity
- Talk Evolution
- Maggot Infestant
