Od písecké bandy 5Symbols (vzniknuvší z dvou hc kapel Saionara a DeepInside.) nám na recenzi dorazilo promo se 2 (slovy dvěma) songy, a je tedy obtížným úkolem posoudit, jestli je to dobré, nebo špatné, nebo jaké to vlastně je? Inu, minutové ruchové intro, poté dva songy s průměrnou stopáží pěti minut, a po mně se chce, abych s tímto učinil zázraky.
Občas proklínám svoji pečlivost, ale ano, sehnal jsem si i debutové album z minulého roku, abych se nedopustil nějakých ukvapených závěrů, což vidím jako správnou cestu, jak tyto věci dělat.. Vím, že kolega IFA dal jejich desce solidní osmičku, u mě to tedy na osm rozhodně není. Jistě, kapela má velký vklad švédského death metalu ze staré školy ve stylu Entombed, do tohoto chřestivého zvuku (s některými riffy připomínajícími Amon Amarth) přidávají navíc hc/metalcoreové breakdowny a ukřičený pologrowl/polo hc řev. Co z toho mohlo vzniknout?
Inu docela zvláštní hybrid. Předem, musím konstatovat, že v současném hudebním světě je rok dlouhá doba. Ovšem, v interních záležitostech jednotlivých kapel to zase tak dlouhé časové období není, tudíž hudební posun oproti debutu je spíše minimální. Je nesmírně zajímavé, že to, co bych měl brát všemi deseti, jelikož mám v poslední době podobný druh hudby docela rád, se mi u 5Symbols příliš nelíbí. Dost stereotypní a ohrané riffy, ne tak docela padnoucí zpěv, skutečně jednoduchá struktura skladeb a postupy z 90. let. Ono, dalo by se říci, by to mohlo navozovat i docela hezkou nostalgickou atmosféru, ale ani nějak ne. Proč? Protože ty kapely z 90. let hrály lépe!
Nedávno jsem s velkou radostí exhumoval „Gates of Ishtar“, abych si připomněl, jak hrály velké, nyní již pozapomenuté bandy z 90. let minulého století. Většinou to byli pionýři, boom melodeathu přišel až o mnoho později, a oni se jen za cesťák pokoušeli o něco, co se až o dost později podařilo In Flames. Udělat z melodeathu, tedy na první pohled zvláštní, ovšem časem prověřené kombinace heavy metalu a deathu etablovaný a uznávaný žánr. V komparaci s touto nahrávkou 5Symbols z letoška i ti staříci z Gates působí tak svěže, s tou lehkostí psaní zapamatovatelných riffů a parádních sól, že nelze, než smeknout před švédy s tichým dotazem, jak to jen ti kuliferdové dělají. Jistě, kapela se snaží řadit do kolonky hc/metalcoreových kapel s mosh pit dancers a podobnými vylomeninami, ale jejich hudba samotná mi k tomu příliš nesedí. V riffech de totiž vstříc melodeathu, a to hodně.
Hned, jakmile dozní intro, ozve se otevírací riff „Endless Opportunity“, a již krčím obočí. Tenhle riff jsem slyšel již alespoň stokrát, říkám si. Zaujme mne docela dobře nazvučená basa, naopak příliš nepotěší dost podivné nazvučení kytar. Zní poměrně švédsky, tak chřestivě, ale není to ono. Zpěv mne spíš odrazuje, nežli povzbuzuje k dalšímu poslechu, odříkává text jako básničku, nedává důraz vůbec nikam, prostě jen štěká dál a dál.. Na tom by se dalo rozhodně zapracovat. Co se rytmické (v tomto případě bicí složky týče) obě skladby jsou odehrány tak nějak samozřejmě, necítím z toho ale vůbec nic. Coreová složka občas pomáhá v ozvláštnění hudby, rozhodně musím sám za sebe říct, že dvojka, „New Horizon“ je o dost lepší kvality, než první skladba, jak riffově a rytmicky, tak i vokálně, ačkoliv, Zdeňku, dejte do toho trochu toho srdíčka (
). Když jsme v tom core/melodickém deathu, co takhle sem tam nějaký ten growlíček, aby se tetelila i srdíčka nás, milovníků různých vokálních čuňačin? Nebo, alespoň nějakou diverzi ve vokálech, nemyslím hned čistý zpěv, ale něco.. Jak jsem naznačil na začátku, ze dvou skladeb se těžko něco hodnotí. Není to nejhorší, ale do originálů to má tedy ještě co dohánět.
Čas: 10:50
Seznam skladeb:
- Intro
- Endless Opportunity
- New Horizon
