Cryptopsy měli v letošním roce dosti napilno. Mimo nesčetných živých vystoupení stihli zkompletovat i novou desku, nazvanou „The Unspoken King“. Asi všichni, kdo tuto kapelu znají z dřívějška, se na novinku těšili, jelikož kapela vždy hrála velice chytlavý death metal, takže si již stihla vydobýt po celém světě celkem slušné renomé. Mno a co s tímhle „renomé“ provedla nahrávka z letošního roku? Ani se neptejte, chtělo by se dodat. Nějakou záhadou se totiž na jejich album dostal hard-coreový zpěvák, který přidal velice originální a dosud nikdy nepoužitou složku – totiž čisté vokály. Ironie jako řemen, řeknete si asi. No ano, skutečně, Cryptopsy asi vycítili příležitost dostat se do „elity“. Kanadská kapela byla vždy kontroverzní (v metalových kruzích byli často pro vyznavače tech-deathu příliš málo strukturální (rozuměj, měli slabou strukturu skladeb), pro klasické deathaře zase techničtí jen proto, aby byli techničtí). To vše je teď již jedno, jelikož s novým albem se styl kapely mění. Jak? Inu, od death metalu k deathcoru. Není možná, řeknou si jistě mnozí z vás. Tak vám doporučuji, poslechněte si nahrávku sami. Pro mnoho posluchačů bylo toto největším zklamáním roku, já měl to štěstí, že jsem se ke Cryptopsy nikdy nikterak zvlášť nehlásil.
Zpočátku je vše poměrně při starém. Groovy rytmy, časté změny tempa, takový průměrný deathový řev. Ovšem, již od čtvrté skladby „Bemoan the Martyr“ uslyšíte pravou stránku „nových“ Cryptopsy. Občas budete mít pocity jako, co to na nás ti chlapci zkouší? A není se čemu divit, totiž tato Montrealská formace přizvala ke spolupráci zpěváka metalcoreových 3 Mile Scream, Matt McGachyho a výsledkem je – naprostá hrůza. Právě ve čtvrté skladbě udeří kladivo nejvíce, když hned na začátku začne metalcoreově „brečet“ do deathového podkladu. Co se to sakra děje, říkal jsem si, když se toto ozvalo ze sluchátek. A zdaleka to nekončí. Kapela se utápí v přeprodukovaném podkladu, bicí jsou podivně nazvučeny (neslyším kopák, ostatní části soustavy jsou taky nazvučeny zatraceně divně (virbl). Riffy snad u této smečky nikdy nebyly plošší, všechno je pouze načančaná nuda.
Pokud jde o poslech samotný, jistě, poslouchat se to dá. Ale to se dá téměř vše z metalu (možná Van Canto, ale i o tom by se dalo polemizovat) a rozhodně existuje tolik výborných kapel, že zabývat se takhle vyčpělou nahrávkou by nemělo smysl. Je ovšem zajímavé sledovat evoluci kapely od tech deathu k deathcoru (navíc dost podivného). Je celkem jasné, že se pánové vzhlédli v úspěchu holandských Textures, ale rád bych vám připomněl, že Textures již za prvé existují, a za druhé staví svou hudbu na úplně jiných principech, takže ve výsledku mají k deathcoru asi tak daleko jako heavy metal ke grindu. Zato Cryptopsy provedli přesně obrácený proces na rozdíl od letošní novinky All Shall Perish. Je v tom ovšem háček. Novinka Američanů se (nejen mně) hodně líbí, novinka Kanaďanů se líbí málo komu. Jak jsem viděl jednoho známého říkat na fóru, ten „hardcoreový blbec prostě nezavře hubu“.
Mně osobně metalcore vůbec nevadí, pokud se neskrývá za death metal. Jakmile však kapela sama o sobě prohlásí, že je metalcoreová, již vím o co jde, a nemám nejmenších výhrad. Tohle se ovšem nedalo poslouchat, proto hodnotím tak, jak hodnotím. Jistě, pár dobrých pasáží tam bylo, ale, zatraceně, pokud chce kapela natočit desku tak se snad očekává, že tam budou i dobré pasáže, ne?
Hudbou jedno z nejlepších alb Cryptopsy, zpěvem šílenost. Mám obavy, jestli příště ve snaze o zajištění úspěšnosti nedají větší prostor své Kanadské kolegyni Selin Dyžon, ale to snad zatím nehrozí. Možná přespříští album.
Čas: 47:09
Tracklist:
- Worship Your Demons
- The Headsmen
- Silence The Tyrants
- Bemoan The Martyr
- Leach
- The Plagued
- Resurgence Of An Empire
- Anoint The Dead
- Contemplate Regicide
- Bound Dead
- (Exit) The Few
