Mnoho kapel, které si troufly vydat nové album v letošním roce nakonec zplakaly nad výdělkem. V letošním roce čelíme v metalových vodách jednomu nebývalému jevu. V kruzích je totiž znát jistá averze vůči novinkám, které oblíbené kapely vrhají na trh. Téměř každé velké jméno, které vydalo nový materiál, bylo strháno, ať už kritikou, či nakonec naštvanými fanoušky. Jistě výjimek je pořád dost, ale to nechme stranou, řekněme, že rok 2008 je opravdovým zabijákem provařených kapel. Troufám si tvrdit, že o finských Withering velká část z vás asi ještě nikdy neslyšela.
Kapela byla založena v roce 1999 ve finském Lati, má na kontě 3 EP a jeden debut, a já se budu snažit poreferovat o tom, co že je vlastně na tomto 6 písňovém epčku pro mé uši tak dokonalé. Ač nejsa velký fanoušek melodického death metalu, moje záliba v Insomnium nedá než přiznat, že mám tento styl (ačkoliv proti klasickému deathu stále okrajově) alespoň v určitých aspektech rád. Proto jsem k tomuto EP přistupoval s nadšením (avšak rezervou, přiznám se, že mým náročným sluchovodům debutové album „Gospel of Madness“ z roku 2004 zase tolik nesedlo). Totiž, na předchozí nahrávce se vyskytovala skladba „On Death´s Colour“, což byl song přesně ve stylu, který tak zbožňuji. I přesto, že mi severský pagan metal jinak nic moc neříká, toto spojení melodických kytarových vyhrávek a finského melancholického folku mi sedlo dokonale. Několikrát jsem si tuto skladbu přehrával dokola v domnění, že snad ještě někdy něco podobného od kapely uslyším. A hle! Dočkal jsem se. Předně, co asi na 6 – písňovém , dvacet minut dlouhém Epčku překvapí nejvíce, je počet instrumentálních skladeb.
Vlastně první a poslední skladby (nazvané Intro/Outro) jsou také instrumentálkami, což v praxi znamená, že dobrá polovina alba je instrumentální. Je to dobře nebo špatně? Mno, troufám si tvrdit, že až uslyšíte první tóny melancholické akustiky, budete nadšeni. Nemyslím, že do takové míry jako já, ale kdo má pro tento druh melancholie slabost, bude se spokojeně rochňat. Abychom nezapomněli, že se nacházíme na metalové nahrávce, instrumentálka plynule přejde do první zpívané skladby „The Last Sleep“, a hned víte, na čem jste. Pro mě úplně dokonalý growl, kterému bych, co do smyslu frázování a zvuku vydávaného, ani při nejhorší vůli nemohl nic vytknout a do toho melodické riffy, které jsou folkově laděné, a tudíž poměrně nápadité. Velice zajímavé je nazvučení nástrojů a celková produkce, která je prostě.. zvláštní.. Tohle si budete muset poslechnout sami, těžko hledám něco, k čemu bych to přirovnal.
Asi v polovině skladby se do chorálu přidají čisté křičivé vokály(!). Přiznám se, že v tuto chvíli jsem trochu zpozorněl, to asi tím, jak jsem již tento rok vycepován. Nakonec jsem ovšem pochopil jejich účel a vlastně mi přijde, že se do daného stylu i docela dost hodí (vzhledem k současné inklinaci k folku). Další instrumentálka „Kekri“, je jedna z nejlepších instrumentálek, které jsem kdy slyšel (alespoň v žánru mdm). Zatraceně, toto byl první moment, kdy jsem si řekl, že tohle je naprostá bomba! Právě v této části také dostane největší prostor basa, která si hraje své vlastní party (!) jaksi stranou, přitom pevně semknuta se zbytkem hudby. Je nutno slyšet.. Vyhrávka střídá vyhrávku, aby se však nakonec sóla vždy ponořila zpět do hlavní melodické linky.
Na EP se mimo hlavní tříčlenné sestavy vystřídá i řada hostí (Ville Rutanen z Casket obstará některé vokály, Jere Perkiökangas z Tauton zase nahrál některé basové party atp.). Všichni tito hosté přispěli jistě ku prospěchu věci, protože ať poslouchám jak poslouchám, nemůžu si dílo vynachválit. Čtvrtá v pořadí, „The 29th of August“ začíná nátlakovým tempem a riffy, které vám připomenou všechny velké ikony melodického death metalu. Snad jediná skladba z alba, která se až do půlky své stopáže ani jednou neopře o folkový element. Když se tak stane, opět se dočkáme naprosto libové akustické pasáže, která sama o sobě je pro mne jedním z nejlepších zážitků tohoto roku. Následující „Famine Year“ se točí okolo typických severských folkových pasáží, se skvostným intrem v mluvené finštině. Mimochodem, moje nejoblíbenější skladba i přesto, že obsahuje mnoho čistých vokálů. Obsah prostě přesáhl formu, a nastala naprostá spokojenost.
Jediné, na čem by kapela ještě trochu mohla zapracovat jsou snad jen bicí party, které znějí poměrně jednoduše (jistě, u folkově laděné muziky je to naprosto v pořádku), ale přece jen, já poslední dobou na techniku bicích poměrně trpím. Skladba má naprosto libový text, doporučuji přečíst. Po této kompozici následuje žel již jen poloakustické intro, které mne opět dostalo, velice důstojně zakončuje celé EP a mne nechává ve stádiu totální namlsanosti na dlouhohrající nahrávku. Několikrát jsem si říkal, že snad při příštím poslechu tento svůj entuziastický postoj přehodnotím, ale sakra, nejde to!!
Kapele Withering se podařilo nemožné! Nahrát EP, které nejen že není zbytečné, ale doslova namlsává posluchače na další album, což je dle mého hlavní účel vydávání singlů a Epček. A to se jim povedlo na jedničku! Doporučuji.
Čas: 24:42
Seznam skladeb:
- Karelia Spirit (intro)
- The Last Sleep
- Kekri (instrumental)
- The 29th of August
- Famine Year
- Kalmisto (outro)
