Konečně! Dost dlouho jsem čekal na to, až u mne přistane deska těchto technických hrdinů nové vlny metalu. A tedy, čumím, jak umím. Skutečně jsem nečekal tolik textur pohromadě. Kapela, která se oficiálně pohybuje ve vodách thrash/deathu ve skutečnosti hraje něco jiného. "Metalovou směs". A to nejen tak ledajakou. Hned první, svižná skladba Old Days Born Anew maximálně vystihuje podstatu nahrávky. Spalme všechny mosty! Během pěti a půl minuty se ve vašich uších usadí nejen thrash a death, ale i heavy metalové chorály a náznak tolik nenáviděného stylu emo (v začátcích skladby), kdy skutečně nevíte, co si myslet, naštěstí stopa po tomto rychle zmizí a vy nemáte pocit, že by šlo o nějaký úlet kapely. Skladby mají pevnou a přitom posuvnou strukturu, což pochopíte teprve poté, co si nějaké album Textures poslechnete. Zpěvák Eric Kalsbeek a backing vokalista Jochem Jacobs tu odvádějí neuvěřitelnou práci, kdy výsledkem je zatraceně diverzivní hudba plná kontrastů mezi jednotlivými texturami.
Hned ve druhé skladbě "The Sun´s Architect" se na vás z reproduktorů vyvalí vlna polyrytmických struktur, částečně převzatých od průkopníků těchto technik Meshuggah. Kapela jich používá znatelně méně než na minulém albu, avšak stále se jich ještě drží. Kromě toho vám ještě vokální linka připomene Strapping Young Lad, což je vcelku pochopitelné, jelikož jsou to jistě kapely, které Textures ovlivňuje do míry maximálně možné. Od poloviny skladby se vše změní a kapely přidá svou porci do krámu. Čisté vokály jak z jemných částí Švédských popularizátorů death metalu Opeth, a hudba opět sjede až do emo pasáže. Nadmíru zajímavé, technické a nové. Textures takové věci prostě umí, problém je, že vše působí přece jen trochu chaoticky. Trochu jako dort pejska s kočičkou: skvělé ingredience, ale ve výsledku odporný Eintopf, který by ani bavorský Němec po Oktoberfestu nejedl. To přeháním.. Deska je velice dobře poslouchatelná, jen trochu chaoticky vystavěná.
Třetí skladbou "Awake" se tento pocit totálně zlomí a kapela vyrukuje s právoplatnou baladičkou, kterou budou zvláště fanynky milovat. Zpěvák zde zní částečně jako pan Mike Patton z Faith No More, ovšem pouze po omezenou dobu. Poté se skladba zase změní v thrash/deathovou řež, aby kapela předvedla, že rozhodně ještě nehodlá zcela změknout. Ke konci se zase vrací pohodová nálada a vystřihnout prostředek(což si osobně udělám), je z toho můj oblíbený song z alba. "Lament of An Icarus" kapelu představuje v typické pochmurné progresivní náladě. Prudké změny temp, štěkavé vokály, disharmonické postupy smísené s harmonickými. Přiznám se, že při poslechu mi trochu po zádech přebíhala husí kůže. A to je vždy dobré znamení.
To co vás na albu zaujme nejvíce, jsou jistě technicky naprosto přesné bicí party, o které se postaral Stef Broks, který je komunitou považován za jednoho z nejlepších bubeníků současné scény. Aby také ne, poslední skladbu "To Erase A Lifetime" táhne neskutečným způsobem a mnohokrát vám připomene "Love?" a Gene Hoglana od Strapping Young Lad, což jsou u mne rozhodně body plus. Dlouho jsem váhal s hodnocením, kapela skutečně dělá hodně proto, aby si zasloužila hodnocení vysoké, ale jakožto poměrně (v rámci možností) zkušený posluchač metalové hudby jim neudělám úplnou radost a nahodím sedmičku. I když mne za to mnoho lidí asi sprdne. Těm všem se předem omlouvám..
Čas: 47:28
Seznam skladeb:
- Old Days Born Anew
- The Sun's Architect
- Awake
- Laments of an Icarus
- One Eye for a Thousand
- State of Disobedience
- Storm Warning
- Messengers
- To Erase a Lifetime
