A to se, už je to dávno, jedni černoprdelníci a druzí hnědoprdelníci rozhodli uplácat společné split CD. Tato fůze se ukázala býti správným podnikatelským záměrem i nebylo daleko k pokračující kooperaci. Další společné split CD by zavánělo nápaditostní impotenci, nu co takhle split turné??? Zde ovšem předbíháme sami sebe, jelikož fakt je ten, že původně to celé vzniklo dotazem na starého známého z Kyjeva, jistého Dennise, zda-li by byl opět schopný spunktovat nějakou akci, popřípadě dvě, tři štace, nebo nejlépe rovnou turné pro Rubufaso Mukufo. Proč brát jen prst, když můžeme schramstnout celou ruku, viď??? Odpověď z východu zněla, že do toho jde a v tom se do hry, nevím jak, přifařil pan Puta Petr alias Putti alias Opitz v hlavě, Uprise v řiti, Contrastic za sebou, F.S.F.I. v zapomnění a začal mekotat něco v tom duchu, že Opitz chtějí ject a hrát taky a že se se mnou vo tom vůbec vnebude vbavit, že je to vhotová věc. Mi nezbylo, než zprznit Dennise, aby s námi vzal i Opitze z Mostu a on se vyjádřil ve smyslu, že to je snad hotová věc, že se se mnou o tom vůbec nebude bavit a tak byl základ sestavy pro ukroturné položen a my můžeme popojed.
Obrovskou výhodou tohoto projektu bylo, že si celou organizaci vzal pod patronát pan Dennis a zařídil prakticky vše, včetně split tour triček (případní zájemci mohou kontaktovat Khaaranus prod. na khaaranus@seznam.cz ). Na nás bylo jen a pouze se dopravit po vlastní ose do Užgorodu a pak zpět domů. Další bod plánu byl zafixovat káru jedné z kapel na non-stop střeženém parkovišti v Užgorodu a přestěhovat svá těla a výbavu do Dennisova buldozeru značky Mitsubishi Outlander XL. Zprvu to vypadalo na nás, neb předsudkové Vajico zabředlo v postoji, že své prdítko na Ukrajinu nevyšle a já žil v domnění, že mi končí STK + použitelnost rozvoďáku, což se v poslední chvíli ukázalo býti neaktuálním a tak jsme mohli naštěstí upustit od brutálního nápadu, dokodrcat se do Užgorodu vlakem s plnou polní na zádech, v rukou a snad i zubech… Jelikož mně Ukrajina svým způsobem opravdu fascinuje a přitahuje a vždy jsem ji chtěl vychutnat zpoza volantu a nyní jsem měl příležitost - tím bylo rozhodnuto, že parkovat v Užgorodu budou kuci opičí. A můžeme vyrazit!!! (na úvod šot z přejezdu Užgorod – Kolomia http://www.youtube.com/watch?v=h7Tm045VNWw )
26.09.2008 - Užgorod
Zas je tu podzim je tu, lidi šílí… Datum první akce / opuštění domoviny byl pátek 26. září 2008 (svátek Andrea, Slivoň!!!;-). Ostravská část výpravy vyráží z radvanické platformy v 6 ráno. Proč už v 6??? – protože na ukro-hranicích jeden nikdy neví, jak dlouho se tam může zaseknouti. Mostečtí lidoopové jsou již v Brně, jelikož jejich basgitařista UtečkaBtečkaItečkaNtečkaAtečka aka Jan Mohykánský měl představení předchozí večer s jeho oblíbenou cháskou PéIíGéeSTéYpsilon ve výše uvedeném městě. Na česko-slovenském pomezí jsme si pořídili dálniční známku a tandem Vajico-Cholasta měnili ňáký ojra, posléze přibíhajíce k autu s pokřikem „jééééď, jééééď!!!“, načež z nich vylezlo, že nevědomky domotali obsluhu a místo 100 Euro vyfasovali 150, kurvy hornické! Pak už cestu Slovenskem okořenil jen Slivka, když si na toaletě benzínky utřel hubu do kentus žumpa dvojka ušmudlaného ručníku, no humusák k pohledání. Na sms odeslanou Opitz o půl osmé ráno se nám dostalo odpovědi, že se teprve hrabou z kanafasů a že U.B.I.N.A. právě zablokoval kybel na dobu neurčitou… OK / fajn, tak makejte a my vám budeme držet flek ve frontě u vstupu do země zaslíbené. Všechno jinak a na hranicích, k našemu údivu, jen asi 8 aut, před námi nějací bludní Holanďani. Holandsky neumím a jejich klubům zásadně nefandím, chrochtaj´! JENŽE, nebyly by to hranice, aby šly věci hladce. Vypisovaní osobních kartiček je nám již známo z dřívějška, takže co si na nás vymyslíte, hoši celničtí, tentokrát??? První buzer, že jsem si nevšiml stopky hned za slovenskými šraňkami + přikázané rychlosti 5km/h, což jsem vyrozuměl až po sto metrech u ukrajinských budek, kde mně odporoučeli zpět k buňce s křičícím vojáčkem s lachkým gulometem. Jdu k němu pro potvrzení s naši SPZkou a už to na mně chrlí – „tys přejel stopku a jel minimálně 20km/h, místo 5km/h, co s tím uděláme?“, já už jsem v kapse obracel Eura a vojín pokračuje - „to se dělá, to se dělá???, budeš platit!!!“, já se omlouvám a un - „kolik bys platil v Čechách za takový přestupek???“, já že nevím, že se mi to ještě nepodařilo doma… „…ale platil bys, to je bez debat“ já na to „no jasně, platil bych…“. Mistr to vyřešil - „vidíš a já tě nechám jet“. K zemi jsem se poklonil, lachký gulomet vyleštil a šel zpět k autu řešit situaci s celníky. Jakýsi Ctybor Tichy už byl připraven. K dokladům od káry chce potvrzení od policie ČR, jelikož jsou promáčknuté všechny plechy na pravé straně (za což dodatečně mega díky dobrákovi, který toto způsobil na letošním OEFestu…) a jak má vědět, jestli jsme cestou někoho nesejmuli a teraz unikáme před spravedlností… zbytečné byly by jakékoliv protikomentáře. Nezbylo než dělat psí oči. K tomu ještě nějaký renonc v prospektech, nicméně už jsme informovali Vasyu, který nás čekal kousek od hranic, ale do hraničního prostoru nemohl vejít a pomoct vyřešit toto zdržování. Nakonec nás dobrák Tichy pustil. Evidentně si takto krátil pracovní dobu. Finále našeho přechodu byla poslední buňka, kde jsem šel jen já zaregistrovat automobil do počítače a celník rovnou – „kolik máš peněz???“ - „50 Euro“ a on „a kolik máš pro celníka???“. Povídám, že ničevo, že to máme na jídlo. Čekám, co bude dál. Mlčím s anglickou tváří, on si opsal čísla a nazdar. Hurá, tak RM je na Ukrajině / Opitz teprve někde u Košic. Naložilišmy Vasyu, zamávali přítomným dotěrným vekslákům a jeli na místo první štace (cca 6 km od hranic). Bylo to v sále baru patřícímu k místnímu amfiteátru. No stage, backstage ohraničený židlemi vedle „podia“ bez podia. Ozvučení v cajku. Spolupořádající Cornelius se jal kolem osmé večer vydat na hranice pro slovenské Contempt a místo nich se vrátil s Opitz a Epitome ;-) Paráda, jsme oba týmy zde a po rovněž peprných storkách z hranic může turné v plné parádě začít. Nám známý celník Ctybor Tichy (marně jsem se Puttimu celý týden snažil vysvětlit, že to néni můj vzdálený strejda) podusil Opičáky tentokrát na Peliho cestovním pasu, z důvodu natrhnuté stránky z dob, kdy se vracel z jůesej a tamní oficír mu to takto ozdobil při oddělávání vízové samolepky. Milý Ctybor milého Peliho odkázal na nemilého US celníka, ať mu to dá do pořádku, což ukončil hláškou „vy tři můžete jet - Libor (Peli) zůstává tady“. To vše ještě dovršila 20ieurová pokuta (pochopitelně bez bločku) za to, že do celní deklarace kluci napsali, že nevezou žádné peníze a po zabavení jejich peněženek tam samozřejmě keke měli. Pozoruhodné je, že my eReMaři jsme vůbec tyto deklarace vyplňovat nemuseli. Na druhou stranu žádný div, protože na ukrajinských hranicích platí vlastní zákony divokého východu. Nic no, hlavně že jsme tuná a trasa může začít. Místní hard punk metal The Symbioz právě končili svůj set a před chvíli dorazivší Opitz byli hnáni rovnou na porážku. Lidi, já jim to nikdy neřekl, ale tento jejich první výstup turné mně úplně odstřelil a jak jsme po nich lezli na steč měl jsem pocity, jak když jdu hrát nějaký punk/rock. Naštěstí mně to po prvních taktech přešlo a tak zme tych bolševikou bili…čo to tárám? Fašistou zme bili ;-!) Na začátek více, než podařená akce. Lidí tak 70 a hned se mleli v kotli (samozřejmě ne všichni) jak se sluší na pořádné grindoviny. V baru nás pohostili mísami s těstovinovými taštičkami plněnými mletým masem a v másle utopenými. Téměř nepřipuštěný Peli nezahlásil předem, že je vegege a sušil hubu. Odtud jsme se brzy dekovali na kutě, protože po zítřejší akci ve 300km vzdálené Kolomii nás má čekat okamžitý, tedy noční přesun do Illičivsku (městečko přímo u Černého moře, hnedle vedle Odesy). Ten noční přesun je nezbytný, botože se jedná o 800km vzdálenost a kdybychom spali v Kolomii, dost možná bychom se nestihli přehoblovat včas... Ovšem když mi toto Dennis sdělil, myslel jsem, že mně hned v Užgorodě vomejou. Jeli jsme chrnět k nějakému týpkovi na sídliště. Putti zaparkoval káru k popelnicím, já nechápu jak se mi podařilo vesrat se na 15+15 cm zepředu i zezadu mezi dvě přístojící auta a napoprvé… no zázraky se dějí a když ne jinde, tak na Ukrajině určitě. Typos nás uchlácholil, že je zde bezpečně a věci možno ponechat v autech. Tak jo, vzali jsme nějaké osobní bebechy a davaj na byt, kde netekla voda, jakože nejen tam, ale asi v celém městě v noci - vada nětečjot. Nevadí, však dočkaj rána a bude fajně. Pan domácí si prozřetelně nastavil budík už na 5 a vzal sprchu jako první. Dyk jak oni tam mají úzké odpady a posraný hajzlák se hází vedle do koše, to by bylo něco pro Karla. Rozcvička, kafíčko, špinky. Dennis spící se svou, v sedmém měsíci, žínkou někde na hotelu už zevluje pod okny a můžeme vysmáhnout do Kolomie na homolie. Nejdříve je však třa přehodit opičí nástroje a další pomůcky k Dennisovi do kočáru + nejútlejšího opičáka Víťu alias Viťardér k nám + zaparkovat mostecký Fiat na slibované non-stop hlídané parkoviště. Tak se i stalo, ale příjezdovku k tomu placu bych vám přál vidět vidět. Frajeři mi volky nevolky museli vystoupit ven, poněvadž nefunkční tlumiče mého povozu neumožňovaly přejezd v plné tíze touto partyzánskou stezkou pro OTéčka.
27.09.2008 - Kolomia
Vyrážíme směr Kolomia po trochu delší, ale za to po velmi zánovní silnici ke Lvovu a asi v polovině to stáčíme doprava. 40 km za Mukačevem stavíme v noblesním motorestu na snídani a houfně dáváme misky s borščem. Zhruba 30km před Kolomií nám dochází zásoba OMW nafty z Ostravy-Radvanic a o 10km později stavíme na pumpě dolít fulhaus do nádrže. Všichni se hrabou ven z Fordu (poznámka, která bude platit beze zbytku pro všechny další výstupy z vozu), co Slivka otevře dveře, to mu něco vypadne – drobné, zeharetky, bonbónky, smetí, pití, klíče, telefon, svršky. Zde i Vajico cosi šachoval a něco odkládal na střechu nebo kaj… Vjíždíme do města a hledáme místo dnešní šou. Různě stavíme a ptáme se místních. Najednou jsme mezi autobusem a taxíkem. Autobusák na nás něco posunkuje a vypadá to, že se domáhá vedle stojícího taxíku, tak na něj máváme a rozjíždíme se. Za chvíli máme zase autobus vedle sebe a ten troubí a ukazuje nám na střechu. Ihned brzdím a lezu ven souběžně s Vajicem. A co nevidíme, na střeše si to leží jeho ledvinka, ve které má všechny naše pasy, peníze, doklady, klíče a telefon. Já jen v šoku otevřel hubu. Hej, u toho kluka by se hodinu krve nedořezal, jak si byl vědom, co za total průser málem způsobil… Naštěstí máme na střeše přes hagusy příčky, takže se jeho mini zavazadýlko pohodlně opřelo o příčku a projelo se 20km na svěžím povětří, ale i tak…no more comments. Akce se konala v gigantickém sálu městského kulturáku, kam dorazilo kolem stovky velmi mladých lidí všech možných módních kategorií. Vlezeme dovnitř (lahvím vstup zakázán = odkládáme lahváče před vchodem) a tam zvukař s mixem nalepený ale ganc před podiem = mixák přímo před podiem!!! Co to je??? V kotli maj bejt lidi a ne zvukař!!! Vše se tváří, že je dost času a je zde celkem 7 kapel různých rock metalových odnoží. Vracíme se pro piva, které si mezitím zdejší bezďák naládoval do igelitky a udiveně sleduje, jak mu z tašky vytahujeme jeho/náš úlovek. Jdeme do nedalekého mini rock baru s bicí soupravou zavěšenou vzhůru nohama pod stropem, k jistému Vasilovi alias starému rockerovi, který nás pohostil opravdu královsky luxusním kuřecím na hříbkách s bramborovou kaší plus pivem, vodkou i nealkem – co kdo chtěl, za což si vysloužil opakovaný aplaus nás všech, jak na nějaké bavorské pivní slavnosti. Najednou se přiřítil místní pořadatel, že máme pohnout, že se něco vysralo s časem a je třeba máknout. Pecka – všichni nažraní k prasknutí a máme jít hrát. Dnes je řada na RM. Rychle se chystáme a jedeme. Ten velký sál s ještě větším podiem a zvukařem, co zavází lidem v tanečcích, dělá dohromady jednu velkou nekontaktní mrdku a je to celé bez pořádné atmosféry, because lidi jsou daleko, v mega sále je to prořidlé. Každopádně jsme mohli zkrátit playlist a nic by se nestalo, páč jakmile jsme dohráli, Dennis nese zprávu, že Opitz mají 15 minut na to, aby se připravili i odehráli, že pak se musí nekompromisně skončit (později mi řekl, že to taky nevěděl, že mu to najednou bylo sděleno místním velením). Když se toho dohmátli Opičáci, ani nechtěli hrát. Jako kouč v hokejové šatně před zápasem jsem je musel vyhecovat, ať do toho jdou, i když zahrají třeba jen 3-4 vály. Nakonec to rozjeli a neusmlouvatelný konec vzal skutečně za své. U čtvrtého songu zvukař začal odpojovat linky a podroušený Putti to nedal a s výrazem zuřivého krtka tam něco začal z okraje jeviště pičovat, až mu zbytky vlasů vstávaly!!! Zakončil to uchopením plastové židle, obrovským nápřahem, ale neodhozením napříč sálem přes křišťálový lustr, až ke dveřím, kde se již začali srocovat policisté, neboť mu v tomto grifu zabráněno bylo pohotovým pořadatelem, kterýž se zrovna pohyboval po stejdži. Toto minidivadýlko viz link tento http://www.youtube.com/watch?v=XWbds_smjWs Zkouška ohněm je zde – 800km / černočerná noc / 3 plechy Redbullu (lépe řečeno Černobullu) / 3 plechy Burnu / plato žvýkaček / sada černých Hallsek / CD player v pohotovosti / všichni spolujezdci zákaz spaní, anóbrž bavit řidiče / psychická průprava již od Užgorodu. Stejně jsem velmi na pochybách a obávám se tradičního výpadku vědomí mezi druhou a třetí nad ránem redbull neredbull. Střídání kormidelníka nepadá v potaz, pro-to-že mé žihadlo poslouchá jen mně… Rozlučka s fanoušky a tři, dva, jedna GO!!! Chodíme, chodíme, hore po dědině… Kolik jsme tak ujeli??? Snad 100 km a najednou Dennis a spol nikde. Dojedeme na „T“ křižovatku a co teď??? Vlevo, nebo vpravo, co teď, kam teď??? Voláme si, ujasňujeme polohu a zjišťujeme, že jsme před nimi, protože nám ušlo, že uhnuli někam na pumpu. Čekáme, než nás dojedou a v tom se v té pustině mezi lesy, stráněmi a železničním přejezdem ze tmy vyloupl nějaký stařík a sveřepě se nám snažil vnutit do hry. Ať ho zavezeme domů, že tam můžeme přespat, najíst. Marné bylo vysvětlování, že je to nemožné. On o oktávu výše, že to je v poho, že si sedne na klín někomu… pak už jsem ho nechal, ať si mele, co chce. Za čtvrt hoďky dorazil Dennis, respektive jeho žena za volantem a mohli jsme pokračovat, už jen 700 kilometrů ;-() Velmi pečlivě jsem si dávkoval energy drinky v kombinaci se žvýkačkami, poslechem hudby, bavením se s pasažéry a tak pořád dokola. Po 450 km jsem se začal transformovat v hračku na dálkové ovládání. Únavu nevnímám, ale mozek je na nějaké neznáme frekvenci a funguje automaticky. Už jsem jen jel a jel a jel. Existovaly jen vodící čáry, zatáčky a Dennisovo auto před námi, někdy moc před námi, někdy vůbec před námi. Po 550km a asi 5i pauzách jen na vyčůrání, to už se rozednívalo, se napojujeme na hlavní tah Kyjev-Odesa. Zde se po úctyhodných 550km střídá žena Robožena, jak si vysloužila přezdívku, neb nejí, nepije, nemluví – jen jede, sakra furt jedééééééééé, se svým manželem Dennisem na čerpací stanici, kde dobíráme pohonné hmoty a rovnou i někteří snídají a kafují. Toto se snažím popohnat, než na mně dolehne post-unavená únava a rychle se chci dostat přes posledních 250 tisícometrů do postele!!! Těchto posledních 250 kilo bylo pořádné kilo do palice. Hele, super nová dálnice, ALE, furt jen rovně do řitě, neskutečně rovně, ani sebemenší mírná zatáčka, jen vzdálené horizonty a rozlehlé pláně!!! Ještě asi 2x stojíme na urinárním základu, kde krmíme toulavého pejska s ucvaknutou krvácející packou (jinak, toulavých psů je po Ukrajině mrtě).
28.09.2008 - Illičivsk
Už jsou na obzoru první zátoky u Odesy. Ještě půlhodinový přejezd městem a jsme v hotelu, kousek od moře. Zabydlujeme se, ale ještě před spánkem spravedlivým jedeme do restaurace na teplý chod, respektive minichod. Na Ukrajině je klasická velká porce rovná naši dětské. Není tak, že by nás chtěli ošidit, tam to prostě takhle dělají vždy a všem. Chudák takový Ukrajinec, co zapadne na oběd do nějaké české hospody…. jedna porce pro celou rodinu… Musím k moři, protože, co můžeš udělat hned – neodkládej na potom, což se potvrdilo. Připájá se ještě pár nadšenců – Slivka, Vajico, Cholasta a Peli. Moře studené jak z osmého schodu, ale co – jednou za 3 roky u moře, tak i kdyby tály ledy… Hup a trojka otužilců Slivka, Peli, MiK!LL už jektají zubama po prsa ve vodě, důkaz zde http://www.youtube.com/watch?v=bwPBkJCoIAc . Za chvíli si tělo zvykne a je to žůžo!!! Slivka nezapomněl všem ukázat svoje bengo a chodil si po pláži jen tak v tričku a pod tím nic a tím nemyslím tílko... Peli Logofongo jen uznale pokýval hlavou. Zpět na hotel a gut najt. O půl šesté budíček a jedeme do klubu. Tam lidí jak tenkrát na západě (263 platících), ochranka – dva vojáci s barety na kebulích, prohledávají bez výjimky každého a vždy, při vstupu do sálu (prý se to tam někdy mydlí na nože, takže přísné bezpečnostní opatření), stejně byli na konci akce namrdaní oba jak pumy. Jdeme se projít večerním Illičivskem za popíjení Vodky s Redbullem, všade sám námořník. Před klubem borka s koněm a jízda za 30 Hřiven, to je nám cufíl, tak na deset to udřistal náš Giacomo Casaslivka. Koník pije lahváče a Vodku přímo z flašky. Trochu si hrajeme na ochránce zvířat, ale borka ví, co si může dovolit a prý má strop 7 piv. Vajico experimentuje na hřbetu kopytnatce a chce se mu otáčet v sedle, ale 380ikilovému hřebci se to nelíbí a Vajico má co dělat, aby si nesrazil vlas http://www.youtube.com/watch?v=h8KRmhiXz_M . Výborný koncert, parádní zvuk, kotel jak hovado, song věnovaný speciálně překrásným ukrajinským dívkám, kupa focení a podpisů, rozhovor do nějaké místní televize s úžasnou redaktorkou, do jejíž výstřihu nepadaly jen Slivčí a Putí oči, super, super, super http://www.youtube.com/watch?v=10BzOu6eUSs + http://www.youtube.com/watch?v=Gc2DT-NrQuM !!! A Slivka si sám pro sebe pod fousy dudlá „jo!, pro to já žiju!“, hlavně blbec, že si chytře vždy odloží basu stylem naležato doprostřed podia a hoši – šlápněte si. Chystá se večeře a kalba, která se následně přesouvá na hotel. Putti si ujíždí na další kočce, co nám roznáší jídlo a až je u něj, nevypustí ze sebe nic než „spasiba bogyňa“, což je slogan večera. Na hotelu jsme trochu zakalili. Vodka došla, tak s nějakým Rusem budíme recepční a kupujeme další dvě sedmičky no name humus Vodky za 30+30 korun. Humus Vodka na Ukrajině = naše Vodka Božkov. Nejlevnější 0,7l stojí asi 5 Hřiven (15 korun), nejdražší tak kilo, ale to už je extra třída. Nejvíce se kupují tak kolem šesti pětek na naše za flašku, tak neber to, nemluvě o cigárkách. 5-17 korun za krabku, záleží na značce…samozřejmě nejdražší Marlboro, Lucky Strike, Camel, LM (14-17 Kč), no to víš, že jsme bafali jak jeblí. Jídlo zas tak nepoměrně levnější není. Cca o třetinu průměrně levnější než u nás. Pak ještě pohonné hmoty 16-18 Kč za litr. To bychom měli k cenám a jedeme dále.
29.09.2008 – Dněpropetrovsk (svátek Michal, ale ne tady…;-( http://www.youtube.com/watch?v=iSULs0rkX7A
Ráno v klidu snídaně v recepci a davaj do Dněpropetrovsku. Dennis nedbá toho, že moje auto není jeho auto, a že prostě nemůžu jechat přes místy ne zcela košer vozovky 90kou i více, takže se nám mnohdy ztrácí z dohledu. Ikdyž se jich snažíme držet, jak hovno košile, průjezdem v hustém provozu ve městě Nikolajev se zcela utápíme. Držíme se jen ukazatelů na Cherson a předpokládáme, že hned za městem se to dělí na různé strany, když zde v centru na jiná města značky nejsou. Jenže ouvej, cesty se rozcházely někde ve městě. My už byli na výpadovce na Cherson a zpátky ni krok. Putti se nás snažil smskami navigovat, ale všechno špatně. My měli jen mapu Evropy, kde jsou jednotlivé státy rozepsány poměrně stroze a zakoupit podrobnou mapu Ukrajiny někde na benzínce nemáš šanci, takže se vydáváme na vlastní pěst jinou cestou do Dněpropetrovsku a dobře jsme udělali, jinak se hledáme možná ještě dnes. Později se ukázalo, že naše cesta byla sice o něco delší, ale za to pohodlnější, takže ať žije GPS, která tě protáhne klidně peklem, hlavně, že je to co nejkratší… My málem napakovali do stáda krav, šinoucí se přes silnici z pole do pole takhle v zatáčce a my do toho z kopce 120km/h. Biftečky nakonec nebyly, za to krásná podívaná na Dněpr, jenž má zde v korytu, které jsme kopírovali, dobrých 20km na šířku - nevidíš na druhý břeh http://www.youtube.com/watch?v=jdDX7N5Klbc . Kousek před hrází, míjíme v ostré zatáčce osobáček zlověstně rozseknutý o návěs kamionu, což Mira značnou chvíli rozdýchával a ještě před tím se usmíváme protijedoucímu žigulíku, táhnoucí BMWáka. Pozorujeme ukrajinskou krajinu, očividně chudý venkov a koňské povozy, které bych láskou sněd´… hlavně v noci… Už se stmívá a projíždíme nějaké šílené smradlavé město plné smogu, ale tak moc, že tam byla nefalšovaná smogová mlha!!! Pouliční osvětlení taky žádná hitparáda, záhul. Dennis už na nás číhá někde na příjezdu do Dněpropetrovsku, ale bohužel na jiném, takže jsme zahučeli až do centra tohoto obřího města (přes 2 mega obyvatel) a pak mu vysvětlovali naši pozici a hledej pejsku, hledej. Než nás našel – polkli jsme místní nevídané hot-dogy. Místo rohlíku nějaký moučný červ…he, he – placek očivišče + párek + kupa zeleniny a kečup či majonéza, to celé za 20 korun, lačes. Klub, spíše bar s podiem + místnost, co by backstage hned vedle podia. Nějaká místní hc/metal core banda zrovna na prknech. Ozvučení výborné, kalba a odezva lidí vynikající, kamery jedou, foťáky blikají. Mladým pankáčům se nelíbí, že se ¾ RM mažou „krví“ a Vajico jim vysvětluje, že je to sranda a oni, že to není sranda, že sranda je „be, be, be“, což punker prezentuje různými kašparčími grymasy a Vajico na to „aha“ a šel od válu. A mně by sa něpostavili – oknom by som ich vyhádzal, eště by som ich vo vzduchu do rici nakopau!!!Kouřit se mohlo jen venku na terase. Vstupenkáři nikoho nepouštěli ven na ulici (kromě nás, když jsme něco potřebovali z auta). Dali jsme pár točených (zde platí jiné ceny – velkoměsto, takže 30 Kč za půlitr) pokecali s lidmi vůkol a zmizeli nocovati, po cestě se zastávkou v marketu nakoupit nějaké ty vitamíny. Zde měl Dennis ošéfované dva byty, tedy dva pronajaté byty na jednu noc – jeden pro RM, druhý pro Opitz, vzdálené od sebe asi 2 kilometry. Všechny hlídané parkingy byly plné, nebo zavřené, tak jsme nakonec postavili káry na dvorek bloku, kde jsme měli bejvák, prdelemi k sobě, úplně ke zdi a já musel ven dveřmi spolujezdce. Opustivše ranní Dněpropetrovsk za doprovodu samozvaného silničního toku zapříčiněného prasklým centrálním potrubím vyrážíme směr nejvýchodnější a to do oblasti, kde se již dnes mají lépe než zítra – Rubižne.
30.09.2008 – Rubižne (day-off) http://www.youtube.com/watch?v=L1osOgHRAUk
Nutno podotknout, že akce měla být původně v o nic méně pozoruhodnějším sousedním městečku Severodonětsk, ale zde to nakonec majitel podniku zrušil a vypadalo to, že akce vůbec nebude a kluci z Vaginal Icecream sháněli náhradní lokalitu za pochodu ve dnech, kdy už turné samotné probíhalo. Tak či tak, na dnešek byl v plánu jediný day-off a hrát se bude až zítra… Cesta k cíli byla vizuálně vcelku zajímavá a nekonečné svahovité pustiny zdobila jen mamutí chemická fabrika, či rafinérka na periferii naši destinace, což Mirosval okomentoval slovy – „no mně tady vysadit, tak tu na do smrti lovím ještěrky“ - žádná šance na návrat umocněná vědomím, že jsme skorem 2000km od domova. Příjezdová silnice do Rubižneho = naprosto prototypní ukázka toho, jak si neznalý našinec představuje veškeré silniční tahy po celé Ukrajině (naštěstí tomu tak není). Názorná video ukázka, pořízena při odjezdu zde (doporučujeme shlédnout až do konce ;-) http://www.youtube.com/watch?v=eI3QBPzqFbU . Projíždíme průmyslovou aglomerací města, kolem sochy Lenina (tento pán zdobí snad každé ukrajinské město) a stavíme u místního autobusáku, jehož vestibul je taky solidní nátěr. Dojem z celkového vzezření a chodu města působí asi tak, jako na Rudlu Hrušinského první pohled z okna pokoje hotelu „u Supa“, v klasické pohádce Tři veteráni… vše zpomalené, pochmurné, ospalé. I zde měl Dennis podchycené dva 1+1 plně komfortní bytečky celkem blízko sebe a my se hned zahnízdili. Pány z V. Icecream jsme byli upozorněni, ať večer v žádném případě nevycházíme sami ven, když tak minimálně ve dvou, nebo raději ve třech, jelikož kriminalita je zde v kurzu a šance na nějaký incident máme 30-50%, což je teda hukot. Dennis se s námi pro dnešek rozloučil, protože se společně s ženou vydali navštívit její sestru do sto kilometrů vzdáleného Donětsku, s tím, že zítra dorazí s výbavou Opitz, která zůstává v jeho dopravníku. My zavezli naši čtyřkolku na nedaleké obezděné non-stop hlídané parkoviště, nakoupili jídlo a pití dotováno finančním příspěvkem z Dennisovy pokladnice, v místním supermarketu a za pokročilého stmíváni se vydali roztočit veselici u Opitz na kvartýru. Došli i chlapci z V. Icecream a s nimi komunikativní kořen, co se představil jako naše ochranka na zítřejší akci. Okamžitě si všiml kérky na Mirově rameni a jal se chlubit, že má taky jednu. Vyhrnul pravou nohavici a tam znak s nápisem WHITE PRIDE – WORLDWIDE a už stál v pozoru s pravicí a dlaní nataženou dopředu nahoru. My zůstali jeden vedle druhého jako kdyby nám přestřihl dráty. Zábava klesla k nule a my nevěřili vlastním očím. Situace nehorázná, protože týpek byl sdílný a i když nám bylo všem žinantní se s nim bavit, natož si podávat ruku, kterou nám často opakovaně nabízel, nevždy se tomu dalo vyhnout. Postupně se napětí uvolnilo a dostávalo se i na témata ohledně našeho postoje k jeho přesvědčení, načež jsme probírali příčiny jeho vyznání atd.. Zapřísáhlý hitlerovec přesvědčený o své „pravdě“, který si navíc udělal z Ubiny bratra ve zbrani, dle jeho image – holá hlava, bradka, maskáče – prototyp Rubižňáckého skina, to už jsme se museli smát. Vodka is over, ale alkohol je hrdina. Beru Slivku a dva kuki z Vaginálu a vyrážíme otestovat to doupě zločinu napříč obvodem do nějaké večerky pro dvě flašky. Tam jsme šli 5 minut – zpátky ¾ hodiny a na kvartýr jsme donesli už jen jednu flašku ;-) Byli jsme 4, takže nás nikdo nepřepral, ale fakt je ten, že v tom stavu bych šel klidně i sám…chuj no. Party šla ke konci a my se ráčili přesunout do našeho příbytku za doprovodu někoho z V.Icecream. Jdeme tou tmou – bavím se s nim a najednou frajer nikde. Tu ho vidím, jak se hrabe ze země. Hoša taky přebral a vlastní terén mu v tu chvíli vlastním nebyl. Cestou zvažujeme se Slivkou eče jednu butelku, ale jak jsem došel k baráku, je mi jasné, že už mám krutě nakoupíno. Stoupáme chodbou připomínající hodně jetý podchod do druhého patra a se slovy, že jsem přebral ulehám na letiště mezi Vajico a Miru.
01.10.2008 – Rubižne (můj syn má narozky a já se bunckám někde v tramtárii v nazi-gorodku ;-()
Dobré ráno – co budeme dělat? - celý den volno! Budeme se válet. V kuchyni pelešil Sax (vokal V.I.), který dorazil ve 4 ráno z Charkova a jelikož to měl domů dále – buřil u nás ¾ hodiny na dveře, než ho Vajico pustilo. Zapomněli jsme, že celý den nepoteče voda, bo nějaká rekonstrukce a my neměli natočeno do zásob. Proto nezbylo, než zaletět do obchodu a koupit, abychom po sobě mohli aspoň spláchnout tuhá paliva. Jinak celý den kulošvaloš, žraloš a čuměloš na devedečkoš – Apokalypto rules!!! Dojedeme do baru Ice Rock, kde se akce koná. Z aparátu zde jsou jen bicí a mini mixáček do dvou karaoke bedýnek, takže dáváme v šanc celý kytarový spřent a basovou bednu oběma předkapelám. Opitz bez bubeníka, který se kroutí, jak hovno v proutí a odmítá poslušnost, protože ho už od včera drtí nějaké bacily, asi od Václava Neckáře. Tam 40 lidí, z toho 10 nácků – všichni už od pohledu neprošli dál, než základkou, maximálně dva roky na zedníka, u jednoho stolu a my dumáme, co dál. Ono se takové věci řeší doma u piva jinak, než v reálu v konkrétní situaci v neznámém prostředí. Náš anděl Dennis opět zmizel, tentokrát na fotbal do Donětsku, kde ten večer kopali Šachtar Donětsk vs Barcelona. Hrát, nehrát??? Nacismus je pořád nacismus, přes to nejede vlak, ale nutno vědět, že zde, zde na východním cípu Ukrajiny, v chudém regionu s nezaměstnaností a kriminalitou má toto zhovadilé přesvědčení úplně jiný rozměr, než v našich zeměpisných šířkách. Tady prostě neexistuje jakýkoliv „antifa“ protipól, tady se „normální“ lidi normálně baví s těmito samozvanými ochránci pořádku, jak jsme vyrozuměli ze slov místních návštěvníků a z věnování jednoho songu „naši milici“ kapelou Epicrise. Tady policie „neexistuje“. Zde je divoký východ a zákon zde berou do svých rukou tito duchem chudí spoluobčané, jenž se cítí být ohroženi a omezování přistěhovalci z ještě východnějších států. Zde náckovství neřeší vůbec nikdo a nabyl jsem dojmu, že je to zde vnímáno jako nějaký regulérní politický směr (což samozřejmě může být úplně jinak – těžko dělat závěry po dvou dnech fungování v této oblasti). Takže náš boykot ve formě odmítnutí hraní, by byl pravděpodobně nepochopen a hlavně zcela nic neřešící a dost možná bychom si proti sobě postavili i těch 30 „normálních“ návštěvníků, kteří se na nás přišli podívat. Rovněž by to bylo nefér pro pořadatele, kteří nám zařídili ubytování i tento prostor pro hraní. Byla to opravdu prekérní situace a možná budeme pro hodně lidí, kteří toto čtou, srabi, přizdisráči a poserové, ale jak píšu výše – jinak se o takové situaci teoretizuje jak by, kdyby, co by – jelikož, poněvadž, protože a něco jiného je toto v reálu řešit a zažít. Zajeli jsme pro Víťu, jenž si to rozmyslel a Opitz spustili. V polovině setu měli plný plac pařících postav – nácků, kteří tu a tam prohodili své oblíbené zigy-zaga-zigy-zaga oi!oi!oi!, sem tam nějaká ta ruka nahoře, venku před vchodem Sieg Hail na celé okolí. Putti zahlásil, že „my nělubime Hitlera, protože chtěl vyvraždit všech bratou Slovanou“ a v tu ránu byl prázdný plac a bosohlavci zpět u svého stolu. Poslední song a střídáme je. Já přes Miru, majitele baru (v pohodě chlapík, který se pak omlouval za jeho Nazi hosty, ale jen nemohoucně pokrčil rameny…) a našeho bodyguarda z včerejší párty, se kterým někdo z tanečníků nějak záhadně během songu švihl o zem a já myslel že je po něm, bo se 10 sekund ani nehnul na té dlažce, na plac neviděl, ale jistě se tam nějaké pro-projevy Třetí říše udály. K tomu všemu Slivkovi spadla z pásu basa a ulomil ladící kolík od Ečka i s části hlavy ladění a Vajicovi odešel přepínač snímačů, takže celkově „super“ akce. Rychle sbalit věci a pryč odtud. Putti už se stihl ožrat a háral tam na nějaké samičce. My už objednané taxíky a týpka, který nás ještě doprovodí na byt + domluví případný zádrhel na parkovišti. Putti s Pelim pořád nikde a mi už ruply nervy, notabene, když jsem slyšel jednoho fýrerova podržtašku, jak si tam na karaoke kombo hraje nějakou folklor melodii a prozpěvuje do toho něco jako „6 milionuv židu jsme zabili…“ to už jsem na hochy z Opic hustě vyjel, že jestli okamžitě nezvednou kotvy – jedeme bez nich a ať se dostanou na byt jak chtějí. Náš doprovod už potřeboval taky jet a taxíky nám pomalu odebírali lidi okolo, takže bylo třeba vše co nejrychleji rozhýbat a vypadnout z tohoto pičusama obsazeného lokálu, než se něco semele. Prozřetelně jsem udělal, aby nás Doktor (týpek, kterého jsem požádal o doprovod, tedy doprovoz, on je profesí lékař, tak jsem mu říkal Doktor) zavedl na parkoviště, kde jak jsem tušil může vzniknout v noci nějaký šum a opravdu - divný skřet, co měl právě noční, hlásil něco o plném stavu a těžko bych se tam s nim sám domluvil…a nechat auto někde v přítmí Rubižneho by bylo na pováženou. Ještě mně doprovodil k baráku, odkud už šli naproti mí spoluhráči, zde vysypáni z taxíku, takže díky za pomoc, Doktore a dobrou noc. Vůbec jsme nevěděli, co je s Opitz, ale nakonec se ozvali, že už jsou na bytě a ať pošleme průvodce, že jdou k nám kalit na revanž. Zamítnuto, my neměli náladu a po shlédnutí trapárny Hadi v letadle, z čehož měl radost hlavně David, teda Slivka, vlastně David Slivka, jsme šli spát. Dle slov Víti, který po té noci nenáviděl svou kapelu, tam jeho kolegové rozjeli solidní litku ještě se dvěmi opilci, přitáhnutými z akce.
02.10.2008 – Charkov
V poledne dorazil Dennis a jedeme do Charkova. Slivka je už od rána v hajzlu – sere po kýtách a je mu zle. Za několik hodin se k němu přidávám. Ve finále se přiznal, že mi tajně chodil do ledničky na salát a bylo jasno. Celý den úplně v pasti, teplota, sračka, zvratky – já, Slivka i stále Víťa. Permanentně sere do gatí celou dobu i Vajico a občas Peli a navíc jsme od začátku všichni lehce nachlazení. Mira si v budce u cesty kupuje podle etikety oříškovou čokoládu, ale po otevření zjistil, že žádné oříšky v čokoládě nejsou, takže na další zastávce na tržišti u motorestu dokupuje sáček lískových voříšků. Výborný podnik, takový větší rokáč s perfektní a velmi silnou a mocnou aparaturou, což znevažoval jen odporný zechcaný a sesraný turecký záchod bez dveří, jinak klub fakt luxus. Ten zvuk byl zde asi nejkrutější z celého turné, fakt rány do těla a vše při vědomí udržováno klubovým uvaděčem, kterej po pochvale Pelim, že je našlapaný speaker, ještě přitlačil na pilu a řečnil třeba 20 minut vkuse, než se kapely vystřídaly – takový byl sdílný, že se mohl stát poslancem. Já myslel, že se po odehrání složím, úplně down a boršč s karbenátkem, jimž nás pohostili šel ven ještě před performancí. Našel jsem si vlastní WC venku za blokem domů v křoví u garáží. Pouliční osvětlení jak známo spíše není, než je, tudíž vcelku intimní prostředí. Z dalších kapel jsem zastihl jen kousíček ruských Tremor, právě když rubali cover od Cerebral Turbulency „the strach na vruble“. Putti pije hodně Vodky a dostává se do stavu obyvatele z planety Opitz. Ubina pije taky hodně Vodky a to tak, že vždy a všude (ti dva se hledali, až se našli ;-), ale ten už je ve stavu obyvatele z planety opic dávno, chci říci Opitz. Spát jadymy k maníkovi na barák – auto pěkně do dvorku a Cichý, Slivka rovnou zalehávají. Slivoň házel nejisté pohledy, ale já ho uklidnil slovy „neboj se, bláho, naše prevíti se nepoperou, to by nás nedali na jednu cimru“ a zhasli jsme. Ráno sprcha, no sprcha – jenom šlauch od sprchy, ale teplá vodička, pak internet, cikárko – jídlo ani vidět, i když už je nám o hodně lépe a mažeme na další štaci.
03.10.2008 - Černihiv
Dle náhledu do mapy soudíme, že to střihneme do Černihivu po hlavním tahu na Kyjev a přes Kyjev. Ne – Dennisova GPS má jiný plán a to po žlutých silnicích... Ve skutečnosti to nebylo tak hrozné a do Černihivu jsme se dovalili poměrně s předstihem. Tam nás vítá černihivský Elwis Presley a na požádání nás vede do magazínu (jak říká Vajico – Vodkazinu) koupit vodku a piva. V prvním obchůdku mají vše jen ne chlast (rybu tóže), v dalším už jsme uspěli. Pánové si z mého auta udělali bar na kolečkách a střecha byla velmi záhy naplněna různými láhvemi, krabičkami a odpadky. Dnes se to děje v nějakém kinoteátru zas s podiem jak bejk a Lenin stojí hned vedle vchodu - vchodu z boku rovnou do sálu. Ožralý Putti hned bantuje pár zdejších týpků a už se plazíme po Vladimírovi a děláme hanbaté fotky. Nakonec se do zhasnutého sálu nasáčkovalo cirka 40 lidí a tak půlka si pěkně vyhodila z kopjej-tekk. Našim bytným (dva bratři) neustále nechtělo startovat auto, ale nakonec to vždy natočili a mohli nás uvézt do svého příbytku, nebo-li malého domku kdesi v aglomeraci mezi továrními halami. Cestou nás staví policejní hlídka a jelikož máme Dennise u sebe ve voze (své auto i se ženou má nevím kde…) – uděluji mu hlavní roli překladatele a pak už jsme se jen bavili. Policajt v dobrém rozmaru. Dal jsem mu doklady a pak šly dotazy na Dennise „kdo to je???“ – „kapela z Čech“, „co hrajou???“ – „hudbu“ a pak na mně „pil jsi???“ – „ne!!!“ a on „a proč ne???“, výbuch smíchu. Slivkoň na něj, že tu máme flašku, ať si dá, jestli chce a polda, že ne, že v pracovní době něbucha (buchaj = chlastej!!!, poznámka autora). Příjezdovka pro změnu opět demoliční, takže chlopi ven, abych se vůbec k plotu dostal. Strach o auto nebyl na místě, ba naopak. Tam jsme byli dostatečně izolováni od všeho a všech. Srkáme čaj. Vajico si debůžiruje se slovy „tak a ještě si nechám na ráno“ a odložil hrnek na stolek vedle televize. V tom suverénně kráčí Slivka, bere hrnek a exuje, na to Vajico - „jo, to jsem si nechal na ráno, díky“, prostě Slivka…to byste ho museli znát – v klidu týpek ;-)))
04.10.2008 - Kyjev
Do Kyjeva je to jen 120km (nejkratší přejezd na turné!!!). Máme čas ještě navštívit městský park Černihivu, pořídit cool zdjenča a pomalu odject do hlavního města. Už od Charkova nám hučí ložisko v kole a vypadá to na pravé přední. Hučení pozvolna s každou stovkou kilometrů nabírá na síle, ale zatím to jde. Pokud dojedeme do Lvova, pak už to musíme zvládnout až domů… Nejdříve se stavujeme v Dennisově rezindenci – luxusní bejvák, mně už dříve známý z After Parties C. Turbulency (2006) a C. Diafragma (2007). Panové s úžasem okukují toto obydlí. Po lehkém občerstvení v podobě vaječných amolet se salámem jdeme pořídit nějaké ty suvenýry a taky kazetu do videokamery. Útokem bereme největší hračkářství v Kyjevě a vitrína se železnými modely všech možných typů Lad a Volh je okamžitě atrakcí číslo jedna a já s Ubinou kupujeme několik kousků – nádhera a příště to vykoupím všechno!!! Krásné železné autíčka s otevíracími dveřmi, setrvačníky a gumovými pneumatikami. Rarity, které u nás pochopitelně neseženete. U klubu už se shromažďuje dost postaviček, jak kdyby tu měli hrát Opitz a konečně jsme v prostorách, jaké máme nejradši – klasický klubík s malým podiem a kapacitou tak 150 lidí. Prostor pro nástroje sice krutě mini, ale nevadí. Nebudeme chodit okolo – toto byl nejlepší, nejdivočejší, nejhustější, nejpařebnější, nejnadšenější, nejbrutálnější koncert ze všech, co jsme zde absolvovali!!! Do posledního místa narvaný klub, pařba neskutečná, Slivka vkuse plaval na rukou v kotli, jenom jsem viděl jeho bosé nohy, jak šlapou po stropě. Kotel nehorázný, lidi řvali jak paviáni, maximega atmosféra a klima – obě kapely z Čech nadšené a blažené z tohoto běsnění, což si vysloužilo speciální křest našeho přes rok starého split CD a veřejné osobní poděkování našemu tour managerovi Dennisovi za vše, co zatím porichtoval http://www.youtube.com/watch?v=dNx3HMF6OV4 . Focení a autogramiáda nebrala konce a i Slivka říkal, že musel prchnout. Začíná tradiční ožerpysk u Dennise, kterému předchází velice chutná večeře. Skoro všichni zafárali na Plejstejšnu - hra RockBand, že si zvolíš song nějaké slavné kapely a můžeš do toho hrát na trenažér bicí, kytaru, či hulákat. No pičovina jak mraky a už mně srali všichni okolo. Pojďte chlastat a nehrajte onanie, kokoti ostravsko-mostečtí!!! Jediný nevyléčitelný Víťa byl v pohodě, bo šel hned spát se zábalem na krku. http://www.youtube.com/watch?v=z_bdx09ytAs
05.10.2008 – Lvov (nelov!)
Poslední zastávka trasy je před námi. Z Dennisova domova jsme se vyhrabávali zbytečně dlouho. Je to hrůza, jak jeden už je připravený na chodbě a jiný teprve leze z pelechu. Zde nepomohlo ani zavedené Dennisovo gesto, když točí konci rukou kolem sebe jako mlýnek a míní tím, ať si pohneme. Do Lvova je to 500km. Běžím pro auto do nedaleko vzdálených hlídaných prostor, doplňujeme nádrž a opouštíme Kyjev. Po chvíli Dennis staví na další pumpě dofoukat kola. My ale projíždíme, jelikož na cestě z Kyjeva do Lvova není kam uhnout a Dennis nás dohání přesně v místě, kde se nám loni rozsypalo auto s Carnal Diafragma. Až do Rivneho vše v pořádku. Žel za Rivným nás čekalo, což asi jako jediné neměl na turné Dennis zjištěné a podchycené a to remont silnice a to teda royal remont na úseku dobrých 40km. V praxi to vypadalo nějak takto: dojedeš na semafor, kde už je řada a čekáš, než projedou vozidla z protisměru, neb jak u těchto oprav bývá – je zde vždy jen jeden pruh pro oba směry a jezdí se kyvadlově. To je krásné, tento úsek je rozdělen asi do čtyř sekcí, takže na první semafor ujedeš třeba 7km, pak se dostáváš na meziprostor, kde jsou v provozu oba pruhy asi v délce jednoho kilometru a pak následuje další semafor, dalších cumbajšpíl 10km průjezd v jednom pruhu a další meziprostor. Jenomže kámen úrazu byl v tom, že tak hustý provoz, co zde panoval asi někdo včas nevyřešil a to, že se na jednotlivých semaforech čekalo třeba i 20 minut, než projedou vozy z opačné strany, ale stávaly se i situace, kdy se doprava zablokovala právě v těch meziprostorech a nemohl jsi ani dopředu, ani dozadu, ani do stran. Všude stovky kamionů, desítky osobáků a trčíš i půl hodiny, než se to trochu hne. Perlička v tomto martýriu byli dva šichťáci – jeden z nich úplně, ale úplně na plech, že nemohl chodit a druhý, co ho vedl, vrávoral s nim a padal a tak si to rázovali kolem té kolony aut nevím kam, což náš zručný kameraman Slivka zaznamenal tak, že zapomněl zmáčknout tlačítko RECORD. Suma sumárum, zde jsme zajebali čisté dvě hodiny a bylo víc než pravděpodobnější, že dnešní akci neodehrajeme, neb už se setmělo, navíc pršelo a po mokré silnici bez vodících čar a oslňován protijedoucími, se s autem, takřka bez tlumičů, nedá jechat více než 80km/h, jinak je to o hubu a já nejsem vrah, ani sebevrah. Žel naše obavy se naplnily a před místo konání jsme dorazili ve ¾ na 22 a akce musela bez debat skončit ve 22:00, poněvadž tam byl včera údajně nějaký konflikt s náckama a majitel rezolutně přikázal ukončit koncert v 10 a hotovo. Budova vypadala jako nějaká univerzita…dovnitř jsme ani nešli, lidi vylezli ven za námi. Svorně jsme si zasmutnili, že to dopadlo, jak to dopadlo, vyřídili formality, prodali nějaké CDs, rozloučili se a šli chrápat. Finále našeho zájezdu bylo vypracováno takto: Dennis zde končí a ráno se vrací domů, tudíž – veškerá velká zavazadla od Opitz se přendávají k nám do Fordu tak, abych pobral 3 lidi včetně mně – řidiče. Do Užgorodu tedy jedu vozem já, Mira a Víťa = ubytovaní in kvartýr A. Vajico + Slivka + Putti + Peli + U.B.I.N.A. pojedou v šest ráno vlakem a jdou na kvartýr B se svými bágly a drobnými zavazadly. Cestou na kvartýr B se nám na pamětnou Dennis a spol stíhají ztratit v nepřehledné křižovatce, takže tam čekáme, než vyloží osazenstvo na bytě B, vrátí se pro nás a zavede ještě jednou na kvartýr B, jelikož mám u sebe Puttiho a Slivku a pak na parkoviště a nakonec odveze mně na byt A, stíháte to vnímat??? ;-) Nezbývá, než se s našim zřizovatelem celého projektu rozloučit a poděkovat za vše, protože celková organizace a zázemí bylo fakticky parádní. Před spaním si dopřávám grill kuře, kteréžto jsem stihl zakoupit ráno v Kyjevě, k čemuž jsem vyfasoval misku rýže od uživatele bytu A. Celý den jsme nejedli, takže to šiklo a jak jsem viděl hladové oči Mirovy, prostě jsem mu nevěřil větu, že nebude jíst. Víťa se spokojil s čajem a šli jsme spát v dokonale vytopeném pokoji.
06.10.2008 – jedeme domů
Budíček jsme měli pro zichr dohodnutý už na 6, bo to ložisko hučelo už hrozivě a při 2000 otáčkách chytala karoserka rezonanci. Kravál jak na šachtě. V 6 nás vyzváněl pohunek, co měl na starost vyprovodit sestavu z bytu B na vlakáč. Dle jeho slov pánové úspěšně odcestovali směr Užgorod a nyní je řada na nás. Kafo, cigárko na balkoně = zima venku jak sviňa. Lvov jsme opustili v 7:15 a v poklidu si to šinuli po ukazatelích na město Čop. Do Užgorodu to máme 250 kilo a vláček s krajánky dorazí až ve 13:20. Ve Stryji kupujeme kartony Marlborek a eLeMek, bereme plnou a poslední nádrž za levný penis a pokračujeme po silnici, po které jsme před devíti dny putovali v opačném směru obklikou na Kolomii. Projíždíme nádhernou zakarpatskou přírodou a hodláme symbolicky uzavřít okruh s tím, že si dáme boršč ve stejném motorestu, jenž jsme okupovali právě cestou do Kolomie. Smůlajda, podnik je přeplněn dvěmi autobusy s ruskými turisty, takže polykáme slinu a prcháme. Máme namířeno rovnou na hranice, kde jsme v pravé poledne místního času, nebo-li 11am našeho ;-). V místním bloku šopů a bister utrácíme poslední Hřivny za boršč, pití a ještě nějaké tabákoviny a kecáme, popíjíme, kecáme, kecáme, čekáme. Je půl druhé a počítáme, že nejpozději do půl třetí tu musejí naši kamarádi dorazit. Jo, jenomže jsme zapomněli, že všichni tři generálové jsou pohromadě spolu zde a zbývajících pět ignorantů nemá kdo popohánět. Už jsme byli fakt zpruzeni a vyhlíželi do údolí každé auto. Konečně ve ¾ na 4 se řítí Puttiho Fiat. Nakopali jsme jim prdele / popřehazovali věci. Slivkova bunda se nenašla, ani když plakal. Vyslechli jsme příběh z vlaku, jak chyběl při vracení prostěradel (byl to spací vlak) a příslušenství jeden ručník, z čehož byl obrovský trabl a slečna průvodčí málem volala na pomoc Rudou armádu. Nakonec z nich nějací karabiníci vytáhli pokutu 20 Hřiven a naschle. http://www.youtube.com/watch?v=eihD9eWn1TU
Můžeme začínati překračovati hranice se Slovenskem s tím, že se rozloučímeš až v Žilině, kde se naše cesty s kolegy z Mostu dělí. Tentokrát Ctybor Tychy směnu neměl a celní i pasová kontrola ze stran ukrajinských úředníků proběhla u obou vozů (každý jsme stáli v jiném pruhu, Opitz byli hotoví dříve a od té doby jsme se už neviděli, takže rozloučení pouze krs smsky ;-) jen povrchně. Zase jsem přejel nějakou stop čáru, ale nikdo naštěstí necypoval. Pak už jen celník mrknul do kufru, zeptal se na cigára a chlast. My popravdě, že máme 4 kartony a 3 flašky (povolená norma na osobu 1 karton a jedna flaška tvrdého). Přejezd hranic tedy v pohodě. Další krok - sehnat dálniční známku. Slovenské koruny nemáme, protože jsme původně mysleli, že pojedeme domů přes Polsko… Vychmátli jsme Tesco v Michalovcích, tam vyměnili jen 150 Sk na známku, hned na pumpě vedle ji koupili a hrrr domů!!! Opitz píšou, že jsou někde v Košicích a my už v tom čase byli o poznání dále. Kolo nekolo, kravál nekravál – rozjel jsem to na 120, protože při tomto kvaltu to dělalo nejmenší bugr. Branický tunel zavřený. Objížďka jak čert po serpentýnách, provoz jak hrom, průda. Mostečtí nás dohnali a předjeli na vjezdu dálnice na Ružomberok a beru zpět hlášku o posledním vidění na ukro-slov hranicích, pretože zdě bolo to miesto, kdě sme sa videli naposledy. Chytráci projeli tu rozdvojku v Žilině a zjistili to až den poté, ale co, rozloučíme se příště. Blížíme se k Čadci a při pomalé jízdě slyšíme, že se něco děje v zadním pravém kole. No paráda – přední kolo v řiti a teraz ještě zadní??? Hodláme se navečeřet v Jablůnkově, ale hospa už se zavírá. Kupujeme tousty na benzínce a pokračujeme v jízdě. Čechy krásné, Čechy mé, duše má se touhou pne…najednou prásk a už se to mele! Zadek auta skáče a škube a z kola se linou děsivé skřípající a lámající se pazvuky. Mám za to, že upadlo brzdové obložení a právě se to tam drtí. Nedá se jet. Stavíme u motorestu Napoleon v Třinci. Buben kola je vařící. Vajico volá své milé, ať sem dojede, abychom přeložili apec plus přesedli si i chlapci a odlehčili náš tourbus. Za půl hod´ky se přiřítila, my to přestěhovali a já za jejich doprovodu dodrtíčkoval těch posledních 35 km do Radvanic rychlostí světla, tedy 30km/h, až na dvorek. Hoši z Opitz, když jsme se nestihli rozloučit tam a tehdy, tak proč ne teď a tady??? Takže díky za spoluúčast na tomto východním tažení, myslím, že to bylo dost dynamické, osobité a zábavné. Mějte se a smějte se, čusek!!! MiK!LL/R.M.
http://bandzone.cz/rubufsomukufo
PS: jelikož YOUTUBE dosti srazil kvalitu prezentovaných videošotů – případni zvědavci si mohou stáhnout kompletní video záznamy v lepší kvalitě a to zde:
