Mám dilema způsobený nepozorností při hodinách zeměpisu ( .. anebo spíš postupující sklerózou). Jak známo, korejskej poloostrov si rovným dílem mezi sebou rozdělili bolševici a jejich imperialistický oponenti. Ale která z těch dvou polovin je rudá a která rudě pruhovaná? Můj hrubej odhad: severní Korea = fanatický komoušský bídníci, jižní Korea = nabubřelý vydřiduši US formátu? Nevíte? Fajn, tak to jsme na tom stejně, hehe ... No nic, nacpu tu říznou asijskou čtverku na jih. Zemák byl a jest pro mou maličkost riskantní znalostní disciplínou. V muzice se přece jenom orientuju s větší jistotou. Dle mýho úsudku pánové těch 10 soudků letitýho střelnýho prachu uzmuli ze skladiště výbušnýho thrashovýho tovaru z let 1984-1990 s neomezenou záruční lhůtou. Uřvanej vládce šesti strun Jong Kap Yoon by dozajista zazářil v metlový karaoke šou imitací Roba Dukese (EXODUS), Jense C. Mortensena (CARNAL FORGE) a chvílema i Jamese Hetfielda. Perlivý i jízlivý sóla vyluzovaný na ten kus esteticky vytvarovanýho "sladkýho dřeva" maestrem Jin Ho Seoem mi pasujou k matrici ATROPHY, DESTRUCTION, TESTAMENT. Co se rytmu týče je výčet slovutnejchj jmen stejnej, přidal bych však ještě staříky WHIPLASH. Žádnej spěch, rázný střední tempo je dostačující, vyhrávky v něm vynikaj naplno a skvěj se v celý svý lehce omšelý nádheře. Basa Kyunga Heona tot' hutnej, škopkama Jun Sun Leeho udusanej, podklad pro kytarovej asfalt prvotřídní kvality. Vychutnávám si exkluzívní zvuk a hovím si na tom archaickým smetišti. Sice jsem si načal palec o rezatou žiletku "Painkiller" (JUDAS PRIEST) rafinovaně skrytou v tom sympatickým harampádí, ale co ... Do pohřbu se to zahojí, cheche ...
Čas: 56:45
Tracklist:
- There Is No Hope Without Suffering
- Beginning Of The End
- Unseen Enemy
- Having Hope
- Violence
- Falling To Hell
- Reform
- The Road I Must Follow
- Stormrunner
- Painkiller (JUDAS PRIEST Cover)
- Despair Overcome
