Druhá deska vždy nese příchuť jisté obhajoby té první. Zvláště, když se debut povede, je na další nahrávku pohlíženo mnohem přísněji. Zde se kapela buď ztratí ve vlastní neschopnosti a nebo naopak najde vzácný punc vyrovnanosti a skladatelské potence. Znám několik kapel, které natočily druhé album o poznání horší něž to první a dokonce už tam vykrádaly když ne někoho jiného, tak sama sebe. Exáči valej punk a tam ta pomíjivost bývá častější…
Skupina od svého debutu, který vyšel na konci roku 2005, prošla celou řadou změn, přičemž tou nejvýznamnější je, že Ježík coby bubeník a zpěvák v jednom se odpoutal od bicích a na podiích může řádit už jen s mikrofonem. Také přišel nový kytarista, odešel basák, přišel jiný. No prostě klasickej běh života kapely. A jak se to vše odrazilo v její formě?
Musím říci, že více než parádně. Kluci nezpychli po úspěchu svého debutu a s chutí se dali do práce. Na první desce nám předvedli čistý punk, který nemá příliš cest. Dvojka nabízí modernější sound, střízlivější pohled na svět, komplexnější kompozici a jistou lehkost, která dává nahrávce paradoxně větší vážnost.
Když jsem zmínil ten zvuk, tak musím říci, že něco podobného se nejen v punku málo kdy vidí. Nahrávka má silný tah na branku a to především proto, že neuvěřitelně dupe ze spoda. Hlavně bicí jsou bezchybně nazvučené. Tvorba samotná se opírá o agresivitu kytar, melodické refrény, punkovou naštvanost a hard-coreovou dravost. Hned první pecka, titulní Plnou parou je toho důkazem. Mimochodem, muzikanti dokazují slušné instrumentální výkony a tak se na nahrávce objeví občas nějaká ta kudrlinka, která obohatí vyznění nahrávky. Plnou parou je i trochu složitější než svůj předchůdce. Možná právě v návalu propracovanějších nápadů se ztratily vyložené hitovky, kterých bylo na debutu hned několik. Tady mě napadá jeden favorit a tím je song Bastard. Skladba Ukrajina je taky dobrá, ale zde je trošku průhledný záměr vyplodit něco, co bude mít na koncertech jasný úspěch. Na desce tuhle skladbu beru spíše jako příjemné odlehčení.
Co se týče lyriky, tak i zde je oproti minulosti znát výrazný posun. Pryč jsou naivní punkové texty a ideály a přichází taková ideologie běžného života a jeho negací. Takže se zde najde prostor i na odpor a protest, který k této muzice bezvýhradně patří. A navíc takové to odlehčení v podobě skladeb Ukrajina nebo Jerry desce více než prospívá. Hlavně Jerry je velmi povedený kousek. Člověk z té skladby má takový kyselý úsměv.
Hudebně návrat zpátky jsou věci Jsi to ty a Jeden nestačí. Asi není náhodou, že jdou pěkně po sobě a jsou vsazeny ke konci desky. Samotnou jí pak uzavírá kdysi dávno starý hit What Is Love od Haddaway. Bonusovka desku trošku zlehčí, ale jak jsem psal na začátku, i díky tomu si žádá o větší respekt.
Opět se záškodně rozhlížím po chybách na placce, ale žádné mouchy nenacházím a tak mi nezbývá nic jiného, než mít radost, že skupina Exni!to pozvedla svůj prapor ještě výše a překonala sama sebe. Upřímně, v to jsem moc nevěřil. Je fajn, když se podaří natočit jinak znějící desku a přitom moc nezměnit svůj ksicht.
Seznam songů:
- Plnou parou
- Říkám to vážně
- Averze
- Bastard
- Mor
- Ukrajina
- Jsi to ty
- Jeden nestačí
- Jako zlej sen
- Jerry
- Bonus
Čas: 29:17
