Hobluda, šéf Tuberculosis, nám poslal poslední dvě čísla zinu, kterému šéfuje – prý pro srovnání. Ale každé z obou numer mi stojí za zvláštní pohled a srovnání si tedy nechám na závěr následující recenze aktuálnějšího čísla 8.
Přiznávám (pravidelně), že grind a brutal death nejsou mými nejoblíbenějšími styly, ale v případě čtiva to nehraje až takovou roli. Hned na první pohled vypadá Tubera přitažlivě – jasná, srozumitelná a přehledná grafika, přesně tak, jak to mám rád. Základ tvoří rozhovory, kterých jsem napočítal 24, překvapí velký počet reportů (6) a samozřejmě nechybí recenze.
Začnu třeba recenzemi, u kterých se mi grafika pozdává nejméně, hlavně boční sloupce s černým podkladem mi přijdou zbytečné a matoucí. Druhou věcí, která trochu zaráží, je bodové hodnocení. Škála 0 – 10 není využívána, drtivá většina nahrávek bere 7 – 10, takže vlastně veškerý rachot je výborný nebo ještě lepší... Ale jinak proti recenzím nic nemám, jsou čtivé a řekněme klasické.
Reporty lze rozdělit do dvou kategorií – na ty normální, kdy akci popisuje redaktor a ty „tour“, kdy ke klávesnici zasedl nějaký muzikant a sděluje dojmy z výletu za hranice všedních dní. Nejlepším počtením je popis ukrajinské anabáze Smashed Face, dobré je i dobrodružství Eternal Bleding v Moldavsku a okolí. Klasické reporty mě moc neberou – třeba na Brutalu jsem byl a právě kapely, které si nenechal ujít Hobluda, jsem si s klidem nechal ujít já (s výjimkou Le Scrawl a Haemorrhage). Shodneme se akorát v názoru na Soulfly (= průser). Na Obscenu jsem nebyl a reportáž z téhle kultovní akce mě taky nebaví – nikoliv kvůli kapelám, ale kvůli zpracování.
Vedle kratších a obecnějších rozhovorů (klasika – co nová deska, spokojeni?, kdy bude další?, kdy bude tour?...) zaujmou pokecy s Despise (zajímavé čtení nejen o evropském turné), Dušanem Virglerem (otevřená zpověď o působení v Garbage Disposal a Agony Consistence) a hlavně Typhoid (jasné názory, radost číst). Ale celkově je úroveň rozhovorů dobrá, přečetl jsem všechny a místy se dobře pobavil, místy nechápal, ale což.
Kdybych měl hledat nějaké mouchy, tak snad jen počet chyb a překlepů je na můj vkus příliš velký, množství vulgarismů mi také příliš neimponuje, o bodování recenzovaných nahrávek už řeč byla. Celkově je TBC podařený plátek, pro grind a brutal maniaky asi nezbytnost a v dobách úhynu papírových časopisů další do party k Pařátu, In Deed Hellu a Metal Breathu. Ve srovnání s uvedenými je sedmá Tubera literárně zhruba na úrovni IDH, graficky Pařátu.
