Když jsem otevřel obálku a vytáhl z ní cédeso skupiny Sedative, přepadla mě zvědavost. Zvědavost, kam až tahle kapela došla. Okamžitě jsem si vybavil Bone Orchard (předchůdce SDTV ? hezká zkratka používaná skupinou) a jejich demáč Moonwards z roku 1995. Vyštrachal jsem doma kazetku a při poslechu zjistil, že se mi to líbí i po těch osmi letech, které od nahrávání utekly. Právem se tehdy song Upon The Twilight dostal na pozoruhodnou doommetalovou kompilaci Breath of Doom. Živě jsem B. O. viděl až v březnu osmadevadesátého, ale to už dali doomu vale a pohybovali se ve sférách vesmírných a experimentálních ? a zase se mi to celkem zamlouvalo. Pak se vypařili a občas jsem zaslechl, že se přejmenovali na Sedative a hrajou zase něco jinýho ? a na to se teď podíváme pěkně zblízka.
Takže ze starých správců ?zahrádky kostí? registruju v sestavě SDTV oba kytaristy Pepeho a Odoshe, Keram (bicí) si teď říká Braun a Pepin (basa) si buď změnil identitu nebo je spolu s Vinnou (zpěv) novou tváří. Tento kvintet se v červnu 2003 vydal na návštěvu k R. Pavézovi (jinak řidič Locomotiv/e) a v jeho domácím studiu vyprodukoval pětiskladbové dle mínění kapely promo CD, dle mínění mého mini CD coma. Jediné, co dává za pravdu kapele je totiž fakt, že nosič je výpal, vše ostatní směřuje spíše k oficiálnějšímu názvu mini CD. Hned obal je podařený. Sice jen dvojlist (do slimky), ale na tvrdém kvalitním papíru a v barvě. Už titulka vybočuje z řady - plynová (nebo jaká) maska v detailu i na nějakém zoufalcovi a zajímavě řešené logo kapely ve tvaru kříže svědčí o snaze odlišit se. Uvnitř nacházím fotky a nezbytnou děkovačku (vypadá to, že pánové se ke sponzorství takříkajích prochlastali?), nenacházím ale texty, takže o poselství slov můžeme leda tak spekulovat. Kde se natáčelo jsem už nakous, a je slyšet, že mr. Pavéza ví co dělá. Z jeho LOCO studia slyším první nahrávku, ale ta splňuje mé představy o slušném zvuku beze zbytku.
Hudba SDTV se pohybuje na pomezí metalu a hácéčka a rozhodně nepřipomíná prášky na uklidnění. To sice přichází v songu číslo tři, ale jen v úvodu, kde Vinna prokazuje, že nemá problém s čistým zpěvem. Zbytek alba je buď nařván kvalitním hrubým hlasem, semo tamo se objeví i slova povídaná nebo již zmíněný čistější zpěv. Co mě taky okamžitě po vložení disku do přehrávače a spuštění přehrávání překvapilo, je podíl baskytary na celkovém soundu. Málokdy je basa tak silně v popředí, navíc je muzika udělaná zřejmě cíleně, aby se baskytarista výrazněji prosadil, hlavně v pomalejších pasážích. Bicmen nepoužívá jen ruce a nohy, ale také hlavu, takže jeho hra je na HC metloš docela pestrá. Obě kytary se pěkně doplňují, při sostředěném poslechu hlavně vyniká zajímavě rozložený zvuk jednotlivých kytar ve stereu.
Celkově tedy hutná (chutná), chvílemi razantní, chvílemi volnější, metalovo coreová porce kvalitní muziky. Dost marně přemýšlím co vlastně téhle placičce vytknout. Leda snad krátký hrací čas!
Čas: 19:40
Skladby.
1. Soul Detox
2. Next Station
3. Burning Me
4. Try Hard
5. Demons Coming
