HUMAN FORTRESS – Eternal Empire

Tak, tímto řádkem začíná chvalozpěv na HUMAN FORTRESS a skončí až s posledním znakem na této stránce. Bohužel, jinak to nejde.

Onou opěvovanou kapelou se stane německá kapela HUMAN FORTRESS, která před necelým měsícem vydala album „Eternal Empire.“ Toto album rozhodně není jejich prvotinou – předcházely mu již dvě alba natočená v letech 2001 a 2003. Mezitím se ale kapela ze zdravotních důvodů rozloučila se svým původním vokalistou Jiotim Parcharidisem, kterého nahradil Carsten Frank. Rošády se nevyhnuly ani pozice bubeníka a kytaristy a tak až s větším zpožděním vzniklo právě album „Eternal Empire.“

Musím uznat, že jakožto fanouška spíše klasického metalu mne „Eternal Empire“ úplně na první poslech nechytilo, nicméně opakovanými poslechy mě dostalo víc a víc. Oproti klasickému metalu se totiž HUMAN FORTRESS pohybují v extrémnějších vodách na rozhraní speed metalu a death metalu. Na rozhraní, které již dříve trefili skvělou písní In and above Man portugalští MOONSPELL. Na rozdíl od MOONSPELL ale po vynikajícím otvíráku HUMAN FORTRESS neztrácejí dech a rvou to do posluchače až do samotného konce alba a zmíněnou In and above Man v mnoha ohledech strčí do kapsy.

Kromě výborně zahrané chytlavé hudby je hlavní zbraní HUMAN FORTRESS právě nový zpěvák Carsten Frank. Člověku při poslechu nezbývá než jen zírat, jaký obrovský hlasový potenciál v sobě skrývá. A to nejen co se týče hudebního, ale i výrazového rozsahu – Carsten se totiž (a neptejte se mě jak) dokáže s dokonalým přehledem pohybovat jak v deathových polohách, ve kterých zní jako Fernando Ribeiro z několikrát zmiňovaných MOONSPELL, ze kterých se přes jakýsi KORPIKLAANský střed přežene do poloh, ve kterých si bruslí mezi výrazem podobným Robu Halfordovi nebo třeba Jamesi LaBrieovi a když už si člověk myslí, že to dál nejde, střihne si výšky, které dokáže vytáhnout snad jedině Tim „Ripper“ Owens. Možná právě časté střídání těchto poloh činí hudbu HUMAN FORTRESS tak přitažlivou – každý moment skladby je podpořen hlasem sednoucím jak prdel na mísu, díky čemuž se skladby ještě lépe pamatují a člověka do sebe ať chce nebo nechce vtáhnou.

Kdybych měl ale z už tak výborného alba vybrat úplně ty nejblyštivější perly, byla by to čtveřice písní Contrast, The Wizard, When Love and Hate Collide a „poslední“ píseň alba Falling Leaves. Contrast je právě oním otvírákem alba, který ve mne vyvolal onu asociaci s In and above Man – přímočarý tvrdý otvírák s výborně zapamatovatelným refrénem jak má být. Zde Carsten v dovětku refrénu „...leading to nowhere“ lehce koketuje dokonce i s Ozzmanskou hlasovou polohou.

Spíše střednětempou záležitostí je pak The Wizard. Zde si pro změnu v podobně situovaném dovětku „...the wizard in the hollow“ bere na mušku Jamese LaBrie. K oněm Ripperovským výškám se Carsten dobírá v ryze speedové When Love and Hate Collide. Podobným stylem jako Tim pak Carsten odzpívá závěrečnou, téměř sedmiminutovou, skladbu Falling Leaves, která je z alba snad nejpovedenějším kusem. Dlouhá střednětempá skladba, která nenudí a zcela důstojně by se mohla objevit klidně na albu „The Glorious Burden“ (kam by mimo jiné sedla i tématicky) jako jedna z hlavních pecek.

Následují dvě minuty ticha a přichází řada na bonus. Tím je povedené instrumentálka, která na obalu alba není uvedena a jejíž jméno by podle nezaručených zdrojů mělo být Sine Mens Et Sensus. Jako správná bonusová skladba je spíše než jako nějaké veledílo složena pro pobavení – začíná i končí v hospodě a svým ražením se blíží tvorbě zmíněných KORPIKLAANI.

Nic ale není černobílé a tak i na tak skvělém díle jako je „Eternal Empire“ lze nalézt nějaké pihy. První z nich je malinko násilné vklínění ženských partů do písně Contrast, které ve výsledku působí dost kýčovitě. Podobně na mne působí i zařazení sóla hraného na violu, které končí hrou na flétnu ve skladbě The Wizard. Ze stejné skladby je i třetí piha – klávesové party ve skladbě, které v dané pasáži působí jako kopírka NIGHTWISH. Pravda, jde o maličkosti, nicméně trochu kazí jinak velmi ucelený výraz alba.

Kromě vynikající hudby natočené se skvělým zvukem (zvláště hutné kytary jsou výživou prvního řádu) je album zabaleno v nádherném obalu a pokud se rozhodnete pro nákup, určitě by stálo za to pouvažovat limitované edici, ve které je „regulérní“ album doplněno druhým CD se dvěma bonusovými skladbami, videoklipem a dalším materiálem.

Tak. Tím končí můj chvalozpěv (stejně zpívat neumím) a jdu znovu stisknout tlačítko Play.

Čas: 50:12

Seznam skladeb:

1. Contrast
2. Borders of Insanity
3. The Wizard
4. The Raven
5. When Love and Hate Collide
6. Under the Spell
7. Lion's Den
8. Circle Of Flames
9. Falling Leaves
10. Sine Mens Et Sensus

Web: http://www.massacre-records.de

http://www.human-fortress.com/