Přelomové dílo! Ač mě titulní slogan „gothic horizon for new milenium“ nechává vcelku klidným, album Metropolis ne. Hlavně začátek je famózní a fascinující zároveň.
Po intru následují dvě dokonalé skladby Metropolis a Fatherland. Fanfáry uvozují skladbu postavenou hlavně na klávesách, akorát v refrénu si kytara zarifuje. Většinu hracího času se objevují zvuky elektronické, ale s naléhavým zpěvem vrchního velitele to zní hodně zajímavě. Ještě o třídu lepší je následující Fatherland. Začíná zpěvem snad mnichů a opět je to co do výrazových prostředků podobné předchozí Metropolis. Nad vším ční charismatický zpěv přednášející text o hledání té pravé země. Ostatně texty jsou tentokrát úplně jinde než doposud. S jedinou výjimkou je konec upírům, vlkodlakům, temnotě v hororovém smyslu. Temnotu lze z nového zaměření spíše tušit, texty nejsou jasné na první poslech, ale při těch dalších a dalších postupně vyplouvají na povrch nepříliš optimistická poselství. Ale zpět k muzice. Svátek hladových je minimalistická a jen odříkaná skladba, ale svou naléhavostí a smutkem zaujme. Neznám originál od Bauhaus, takže srovnávat originál s coverem nebudu. A nebudu ani příliš chválit, protože tenhle sáhodlouhý experiment mě moc nebere. Mnohem lépe mi sedí Stonehenge, temnější a textově právě zmiňovaná vymykající se skladba – takže se opět vstává z hrobů, tančí kolem ohně apod. Balada Hvězdy ... postavená na skvostném klavíru a melodičtějším, snad popovém zpěvu. Dokonalá ukolébavka. A pomalé tempo střídá svižná vypalovačka London After Midnight, první pořádně anglicky zpívaná skladba na oficiální nahrávce v historii kapely (nepočítám-li předcházející předělávku a nějaké ty experimenty na Gotice). Skladba odsejpá, po několika klávesovinách se opět probouzí k životu kytara a pořádný dusot bicích. Absinth, zajímavá to lihovina, se vrací ke klávesovým a elektronickým partům, zpěv je trochu zastřený a v textu ožívají oblíbené postavy pana autora – Paganini, Torquemada, Byron, de Sade a další. Až na prapodivné vrčení v pozadí je to hudebně velice zajímavá záležitost, hlavně táhlé zvuky vydolované z kláves zní fajnově. Závěrečný opus je věnovaný zkáze vzducholodě Hindenburg. Na tohle neštěstí si asi každý vzpomene, protože už se o něm popsalo dost a dost papíru. U hudebního zpracování překvapí úvodní spíše optimistické nálady, leč závěr je tragický a zvukový záznam očitého pozorovatele nepotřebuje další komentář.
Komentář ale zaslouží booklet, stylově pouze černočervenobílý. Titulní fotka dobře zapadá zejména k úvodním dvěma opusům Metropolis a Fatherland – vypovídá o hledání nových světů, které jsou někde za vzdáleným obzorem. Nepřekvapí ani portrét herce Lugosiho, Petr Štěpán je známý svým velice kladným vztahem k představiteli filmového Draculy. A Ollie je na fotce jako vždycky velice fešná, haha.
Seznam skladeb:
- Castel argis
- Metropolis
- Fatherland
- Svátek hladových
- Bela Lugosi´s dead (cover Bauhaus)
- Stonehenge
- Hvězdy chtějí patřit tobě
- London After Midnight
- Absinth
- Hindenburg
Sestava:
- Petr Štěpán
- Pavel Štěpán
- Martin Soukup
- Ollie Ryšavá
Čas: 49:05
