„V temnotě těch kopců, v hlubinách lesů a houštin žilo cosi tajemného. Žilo to svým vlastním životem. Ztraceno v čase. Ztraceno v ponurosti. Zde našlo svůj domov. Tma soumraku mu pomáhala přežít a úsvit byl děsivý pro toho, kdo zabloudil a spatřil oči toho přízraku. Mlha se usadila v údolích a štíty hor se dotýkaly nebe. Ty hory smutku však měly své jméno. Byly to Karpaty...“
Po všech tmavých a strašidelných obalech přichází album Ztraceni v Karpatech s nečekaně zbarveným bookletem. Na světle modrém podkladu (mapa Karpat) je jen písmo (komplet černý švabach) a pouze jedna perokresba, fotky nikde. Hudebně jde o nejpísničkovější a snad i nejpřístupnější desku XIII. století.
Petrův zpěv je většinou hodně melodický, učesaný, procítěný. Úvodní Vampires svižně odsýpá, vrch má kytara a úderné bicí, baskytara výrazně probublává a kláves je minimum. Text vychází z citátu v obalu alba, který pojednává o tajemném upírském plemeni žijícím mimo čas a prostor v Karpatech a živícím se, jak jinak, krví. S vlčí ženou přichází zvolnění a vícero kláves, dominujícím nástrojem je ale stále kytara. Upírské téma střídá téma vlkodlačí a mě tahle skladba pokaždé připomene polský horor Vlčice, který se snad někdy kolem roku 1988 hrál i v našich kinech. Těžko říci, jestli o něm Petr věděl, ale u Candymana je inspirace dalším filmovým hororem asi jistá. Nejkratší song alba je vypalovačka s pestrými bicími a tvrdě rifující kytarou. V refrénu Petr trochu přitlačí na pilu, krátké klávesové sólo uprostřed je ale tak nějak navíc. Přeskočil jsem Vítr z Karpat, kde už klávesy s kytarou a dokonce s basou hrají nerozhodnou partii. Nejpomalejší, nejponurejší a nejsmutnější – to je Dům, kde tančí mrtví. Zvony, táhlé zvuky kláves, deklamující hlas, vše sedí, ale skladba mohla být kratší. Testament je nejsložitější a nejméně hitová kompozice, klávesy zní surověji, zpěv je chvílemi šeptaný, a vedle klávesové umělkyně se hodně vyřádil i Pavel za bicí soupravou. A je tady poslední song, snad nejúspěšnější a nejznámější hit Elizabeth. Příběh o smutném osudu Alžběty Báthoryové, zřejmě neprávem považované za masovou vražedkyni, je postaven na krásných melodiích kláves, procítěném vokálu a chytlavém refrénu.
Ostatně prakticky všechny písně mají velice snadno zapamatovatelné refrény, díky kterým je tenhle materiál k posluchačům velice vstřícný. XIII. století občas někdo připomíná stylovou svázanost, klišovité postupy, jednoduchost, ale při pozorném poslechu vyplouvají na povrch velice zajímavé momenty, skryté pod stylovou gotickou maskou. A je-li někdo tvorbou kapely dosud nedotčen, možná právě tohle dílko mu dveře ke složitějším albům Metropolis nebo Werewolf otevře. Vstupujte bez obav, vyplatí se to.
Seznam skladeb:
- Vampires
- Vlčí žena
- Vítr z Karpat
- Candyman
- Dům kde tančí mrtví
- Testament
- Elizabeth
Sestava:
- Petr Štěpán – zpěv, sbory, kytara, klávesy
- Pavel Štěpán – bicí
- Ollie Ryšavá – klávesy
- Jiří Šindelka – baskytara, akustická kytara
- Marcel Novák – kytara
Čas: 41:45
