Mrazivé počasí v Plzni přivítalo velmi žhavou událost metalového světa - „dvojkoncert“ (k těm uvozovkám se ještě dostanu) hvězd speedmetalového nebe – GAMMA RAY a HELLOWEEN. Koncert se poprvé po dlouhé době konal někde jinde než v notoricky známé Šeříkovce – pořadatelé tentokráte prozíravě zvolili větší prostory haly TJ Lokomotiva Plzeň. K hale jsem přicházel zhruba půl hodinky před samotným koncertem a situace na přístupových cestách se nedala označit jinak než za kolaps. Kde to jen trochu šlo, stály auta a další stále přijížděly. V hale samotné už probíhal hotový masakr. GAMMA RAY a HELLOWEEN prostě dokázali přilákat dostatek lidí na naplnění celé haly.
Hned za vstupem do budovy na chtivé fanoušky čekaly stánky s pivem a nezbytné suvenýry. Kromě stánků jednotlivých kapel (SABATON zde dokonce nabízeli vinylovou verzi své desky „Attero Dominatus“) se do předsálí vešel dokonce i stánek, kde bylo možné si zakoupit DVD z letošních Masters of Rock.
Právě na Masters of Rock bylo možné se také setkat s „jedinými“ předskokany večera – SABATON. Pro ty, kdo se s touto kapelou ještě nesetkali, pouze doplním, že jde o švédskou šestici, která holduje stylu známému jako true metal. Naštěstí ale neberou metal až tak šíleně vážně, jako třeba leaderové stylu MANOWAR či jejich německá „kopie“ MAJESTY, takže jejich vystoupení nespadá do kategorie metalových kýčů a dá se říci, že SABATON alespoň pro mě byli velmi příjemným překvapením.
Necelou třičtvrtěhodinku, kterou pro sebe měli SABATON vyhrazenou, naplnili SABATON výběrem svých skladeb, mezi kterými nechyběly skladby z aktuálního alba „Attero Dominatus“ - titulní Attero Dominatus, či Rise of Evil, i věci ze staršího „Primo Victoria“ jako Metal Machine. Během vystoupení se také v jedné pauze dostalo i na osobní vložku ze strany zpěváka kapely Joakima Brodéna, který se vyznal ze svého zvláštního vztahu k České republice, neboť odsud údajně pochází jeho matka. Tím také vysvětloval svou náklonnost k českému pivu a českým dívkám. Nicméně i bez toho byli SABATON přijati velmi vřele a slíbili že Českou republiku neminou ani příští rok, kdy se sem vrátí s novým albem.
Po SABATON již nenásledovalo nic jiného než samotní GAMMA RAY. Úvod si GAMMA RAY neobstarali ničím jiným než letitým intrem Welcome, které zaznělo do potemnělé haly téměř přesně v devět hodin. Už za tmy bylo vidět, že Hansenovci si do Plzně přivezli dobrou náladu a na zmíněnou Welcome nastupovali jak skupinka studentů na maturitní ples. Poté přišel skok o deset let a GAMMA RAY rozbalili úvodní vypalovačku Gardens of the Sinner z alba „Powerplant.“ Po ní následoval další skok, tentokráte zpět k albu „Heading for Tomorrow,“ a písni Heaven Can Wait.
V nastaveném kurzu pokračovali GAMMA RAY po celé vystoupení, které pojali jako průřez celou svou kariérou. U zbrusu nového alba se zastavili pouze dvěma písněmi, šlapavou Empress a vypalovačkou Into the Storm, což mi připadlo trochu škoda, neboť „Land of the Free pt. II“ je naplněná řadou písní, které si zaslouží být hrány naživo. Dokonce nepřišla ani očekávaná „vyřvávačka“ refrénu Empress. Škoda. Snad tedy příště.
Kromě zmíněných písní GAMMA RAY potěšili plzeňské publikum písněmi New World Order, Fight, Rebellion in Dreamland, a Heavy Metal Universe, během které nechyběla ona vyřvávací akce, kterou bych čekal od Empress. Hansenovi se zalíbila konstrukce haly, která je rozdělena na tři části – hlediště po každé straně a herní plochu uprostřed. Každá ze sekcí tedy dostala na starost jedno slovo názvu písně, ale nejprve musel Kai lehce popostrčit lidi sedící na bocích k větší aktivitě hláškou „Co vy tam na stranách sedíte jako kdybyste koukali na televizi??“
Následoval návrat až do roku 1986 k helloweenské Ride the Sky a poslední regulérní písní večera ze strany GAMMA RAY se stala brutální Somewhere Out in Space. Tu Kai a jeho banda okořenili lehce úchylnou vybrnkávací akcí na závěr písně. Poté se GAMMA RAY odebrali do zákulisí, aby se vrátili na jediný přídavek – Send Me a Sign, kterou pro změnu vybrnkáváním uvedli.
Co mne ale na vystoupení GAMMA RAY mrzí je jeho délka. GAMMA RAY, ačkoliv by měli být spolu s HELLOWEEN hlavní hvězdou večera, na pódiu nestrávili o moc více než hodinu, tedy čas, odpovídající lepším předskokanům. Proto ty uvozovky u slova „dvojkoncert“ v úvodu. Uznávám, že možná GAMMA RAY nemají tak dlouho tradici jako HELLOWEEN, ale už třeba kvůli tomu, že turné bylo oznámeno jako turné dvou kapel, by si GAMMA RAY zasloužili více prostoru.
Následovala pauza, po které na řadu nastoupili „headlineři“ koncertu, HELLOWEEN. Ti hned na úvod vytáhli jednu z nejdelších skladeb své kariéry – Helloween, z prvního dílu „Keeperů.“ Vlastně se dá říci, že na „Keepery“ byla zaměřena většina vystoupení HELLOWEEN – písně March of Time, A Tale that Wasn't Right, Eagle Fly Free, a Dr. Stein HELLOWEEN pouze doplnili novějšími počiny jako Sole Survivor z poměrně vousaté „Master of the Rings“ či If I Could Fly z mé oblíbené „Dark Ride.“ Z posledních dvou alb zazněly „pouze“ písně King of a 1000 Years z třetích Keeperů a dvě písně z „Gambling with the Devil“ - As Long as I Fall a The Bells Of The 7 Hells.
Zhruba v polovině vystoupení HELLOWEEN zařadili bicí sólo, které okořenili představením, při kterém se Andi, Markus a Sascha převlékli za trpaslíčky s dlouhými šedivými vousy a začali vyhrávat Smoke on the Water, do které Andi „vykníkával“ jakoby text písně. NA to publikum nadšeně odpovědělo zpěvem skutečného textu až do chvíle, kdy se na pódiu objevil Michael a milé trpaslíčky postřílel stříkací pistolkou.
Po Derisem absolutně nezvládnuté Dr. Stein přišlo ticho a první konec vystoupení. Netrvalo naštěstí dlouho a na scéně se objevil Andi v červeném fráčku s kloboukem a jako perfektní džentlmen uvedl první přídavek HELLOWEEN, medley ze skladeb I Can, Where the Rain Grows, Perfect Gentleman, Power a konečně jako poslední zazněla i část skladby Keeper of the Seven Keys.
Následoval druhý „konec“ a po menším přemlouvání se na scéně objevily spojené síly GAMMA RAY a HELLOWEEN, aby natěšenému publiku dali to, na co tolik čekali – další zavzpomínání na „Keepery“ ve společném provedení. Kromě Kaie Hansena se na pódiu objevili z GAMMA RAY i Dirk a Henjo a „kapela“ tak nabyla neuvěřitelné síly čtyř kytar a dvou baskytar. Poslednímu dvěma písněmi večera se tak staly hansenovy hity Future World a I Want Out, které Kai odzpíval v duetu s Andim. Bohužel, trochu nepovedeném, protože, a to si přiznejme, Andi na vyzpívání Kiskeho partů nemá, což se zvláště na I Want Out dost podepsalo.
Na závěr si ale neodpustím srovnání obou kapel po té nehudební stránce věci. Možná půjde o čistě osobní názor, ale jak jsem zjistil, podobný pocit mělo po koncertu více lidí. Jde o to, že ačkoliv GAMMA RAY působili na pódiu velmi civilním a pohodovým dojmem, s drobnými šprými a hromadou úsměvů, HELLOWEEN působili dost roztříštěně. Asi jediní kdo se během jejich vystoupení na pódiu bavil, byli Andi a Markus. Sascha si to odehrál a Weiki připomínal hráče pokeru, který téměř nehnul brvou. Nevím, zda jde u HELLOWEEN o běžnou věc, nebo o odraz vztahů uvnitř skupiny, ale trochu mi tím HELLOWEEN potvrdili pocity, které z nich mám po událostech, které se v kapele odehrály po vydání „Dark Ride.“ Škoda.
weby:
