Kapitola 1. Obyčejní hrdinové /1985 - 1988/
V polovině osmdesátých let existovaly v Jihlavě dvě kapely – Admirál Bob a Sidol. V zábavovém Admirálovi bubnoval a zpíval Petr Štěpán, v novovlném Sidolu bubnoval jeho bratr Pavel Štěpán, na baskytaru hrál Leoš Kostelecký a na kytaru Bedřich Musil (jeho čas přijde i později). Na jednorázovou akci se bratři Štěpánové a Leoš dávají dohromady, Petr bere do ruky kytaru a pod názvem VYLÍZANÝ PALICE vystupují v září 1985 na jediném koncertu. Pod dojmem povídky se záhy název mění na HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY, muzikanti si vymýšlejí přezdívky – Petr je Biafra, Pavel Naci a Leoš Kosťa – a Petr kreslí logo pospojované z písmen HNF. Stylové zaměření tria zpočátku osciluje mezi novou vlnou a punkem, ale první demokazeta VÁLKA (1986) je už dílkem punkovým. Válka se rychle dostala mezi lidi, o což se postaral manažer Bedřich Musil a kapela byla z ničeho nic populární. V rozletu ji limitoval jen tehdejší komunistický režim, který pankáče tvrdě pronásledoval. Spousta koncertů se odehrávala za asistence Veřejné bezpečnosti. Na Válce se objevuje památná skladba To svět se ..., asi největší hit HNF. V roce 1987 následuje druhá kazeta OBYČEJNÍ HRDINOVÉ a kapela je na vrcholu popularity v rámci punkové komunity. A nejen to, o kapele se píše v tehdejším oficiálním tisku (Mladá fronta, Melodie) a vystupuje na Rockfestu 1988 v Paláci kultury. Paralelně s materiálem Obyčejní hrdinové nahrávají HNF čtyři pomalé, od punku odlišné skladby, které vychází takřka utajeně pod názvem HOROROVÝ VĚK. HNF se dokonce pod patronací SSM vypravili na koncerty do Ruska. V roce 1988 vzniká poslední punkový program, DŮM NA DEMOLICI, stejnojmenná kazeta a natočen je i klip k titulní skladbě. A zároveň tatáž sestava nahrává další nešířený projekt NOVÁ DRAKULOMANIA. Tak a jsme u toho, proč vlastně úvodní kapitola historie XIII. STOLETÍ popisuje úplně jinou kapelu. Ta kapela je totiž přímým předchůdcem naší legendární a kultovní goticko rockové kapely a právě poslední demo Nová Drakulomania je předzvěstí vzniku XIII. století. Ale už působení bratrů Štěpánů jako HNF nebylo bez rozporuplných událostí. Kapela byla sice oblíbená mezi fanoušky, kolegové muzikanti jim ale moc na chuť přijít nemohli. A objevení se v médiích, koncerty na Rockfestu a v Rusku taky vyvolaly vlnu nesouhlasu. Ale už tehdy si pánové dělali vše po svým. Za zmínku stojí ještě texty – ty se točily, jak už to tehdy u punku bylo běžný, kolem válek, punkové kultury, stavu světa – ty byly většinou na velmi dobré úrovni, a žel taky kolem tehdy nastupující skinheadské vlny – a ty byly hodně kontroverzní, stejně jako přezdívka Pavla. A bez zajímavosti není ani fakt, že už v tehdy se Petr v textech navážel do metalu a odžískované mládeže – tehdejší metalisté se právě džínovýn stejnokrojem vyznačovali. Na konci roku 1988 kapela ohlašuje konec činnosti. Petr: „Vše, co chtěli HNF říct, bylo obsaženo v textu Svět se posral. Zbytek už byly jen takové odbočky. Nakonec se Hrdinové dostali do fáze, kdy už to nešlo dál.“ A proč zrovna zaměření na gotický rock? Petr: „Jediná možná cesta dál je gotický rock – je to logické vyústění vývoje!“ Posledním výkřikem HNF pak bylo výběrové album Válečný území, které v roce 1991 vydal Monitor.
Kapitola 2. Bytosti z 13. století přicházejí /1989 – 1992/
První krůčky uskutečnila nová kapela v roce 1989, kdy k triu z HNF přibylo několik dalších členů. Záhy se ale složení mění a jako první oficiální sestavu lze snad označit kvartet, který má na svědomí první nahrávku pod hlavičkou XIII. STOLETÍ: Petr Štěpán – kytara, klavír, zpěv, Pavel Štěpán – bicí, Jiří Šindelka – basová a akustická kytara a Martin Komárek – saxofon. První demo dostalo název VAMPIR SONGS FOR AGNES a vzniklo v roce 1991, který je brán za oficiální vznik skupiny. Ani tahle sestava neměla delšího trvání, kapelu opouští saxofonista Martin i basák Jiří a přichází – Bedřich Musil (ex-Sidol, ex-manažer HNF) s kytarou a Petr Palovčík s baskytarou. V roce 1991 vychází ještě živé demo DEMONIAC, ale hlavně se připravuje první oficiální nahrávka. Její nahrávání probíhá pouhých sedm dní v ostravském studiu Direct a pod názvem AMULET ji vydává Monitor nejen na CD, ale i na MC a LP. Tento materiál lze s klidem označit jako první českou goticko rockovou nahrávku. Petr: „Amulet chápu jako naprosto pionýrské album, ale zároveň i ortodoxní. Dodnes z něj žijeme“ a „Amulet – to je první deska. Tu musíš mít rád, protože je to první dítě v řadě. Jinak to prostě nejde.“ České texty jsou plné vampýrů, hrobů, temnoty, démonů, ale také ohňů, růží, křížů. V témže roce a ve stejné sestavě vzniká také cover verze skladby Karneval od Olympicu, zařazená na tributní album Dej mi víc ... Olympic. Skladba se stala velice populární (narozdíl od originálu) a její čas přijde v budoucnu. A proč zrovna Karneval? Petr: „Na této skladbě mě zaujal tajemný text“. P.S. V době vydání Amuletu bylo Petrovi Štěpánovi rovných 30 let.
Kapitola 3. Gotika vrací se jak noc černých vran /1993 - 1994/
Na začátku roku 1993 zůstali bratři Štěpánové ve dvojici a Petr pracoval prakticky sám na novém materiálu. „Gotika vznikala strašně komplikovanou cestou, že už jsme měli pocit, že ji nedokončíme. Neměli jsme peníze. Každý se na nás vykašlal, nikdo nás nepodpořil; myslím hudební vydavatelství. A všechno stojí peníze. To nejde dělat na koleně. Gotiky si proto vážím za to, jakou měla útrpnou cestu.“ Nahrávání probíhalo poměrně dlouho, nejdříve od března do června 1993 v jihlavském studiu Soundtrack, další skladby se nahrávaly prakticky až za rok ve studiu Jalovec v Brně – a to už v kapele působili dva noví členové – kytarista Michal Kourek a navrátivší se baskytarista Jiří Šindelka. Album GOTIKA vyšlo opět pod Monitorem a proti Amuletu se objevily v hojné míře klávesy. Petr: „Gotika je osobní album. Hodně experimentální, mělo nejtěžší cestu na svět.“ A to je pravda, hlavně elektronické pokusy trochu nezapadají mezi ostatní, většinou melodické a hitové skladby. Ještě Petr v bookletu: „Album Gotika zachycuje hudební vývoj skupiny XIII. STOLETÍ za období let 1992 až 1994. Chtěl bych alespoň touto formou poděkovat všem, kteří finanční, technickou nebo osobní pomocí pomohli realizovat tento projekt. Díky všem, kteří mi pomohli rozkývat zvon apokalypsy, zrodit Macbeth, zesílit hněv andělů a roztančit šílené Salieriho tango ......“ Na titulní straně obalu se kromě chrliče objevuje pentagram černé magie se zakreslenou hlavou mendeského kozla. Petr Štěpán ale nebyl s odstupem času s bookletem spokojen a v budoucnu se o obaly alb staral výhradně on. K albu vzniká slušný videoklip ke skladbě Macbeth. A pro úplnost ještě nahrávky z roku 1993: HERETIC (MC), BLACK RITUAL (live MC) a LIVE IN PETYNKA (promo MC) a v roce 1994 následovaly dvě kazety: MISTR A MARKÉTA a TANČÍCÍ BELIAL. Kapela také hojně koncertuje, výjimkou není sedm koncertů měsíčně.
Kapitola 4. Černé příběhy ze záhrobí /1995/
Zatímco Gotika vznikala v neúplné sestavě, přípravy následujícího alba probíhaly v standardních podmínkách fungující kapely. O prázdninách a v září 1995 vznikla ve studiu Happy ve spolupráci se zvukařem a spoluproducentem Stanislavem Barochem asi nejslavnější deska NOSFERATU. Petr: „Tady jsem spokojený snad úplně se vším. Pod tu desku se podepisuju oběma rukama.“ Razantní přitvrzení v hudbě i v textech, obal načichlý temnotou, čarodějnictvím a tančícími kostrami. A proč zrovna Nosferatu? Odpověď najdeme v jiném umění – kinematografii. V roce 1921 natočil režisér F. W. Murnau první upírský film – Nosferatu. Bylo to v době, kdy v Německu zažíval zlaté roky expresionismus. Tento umělecký směr neměl daleko k různým okultním společnostem, spiritistům a většina tehdejších filmařů se okultismem více či méně zabývala. Film byl natočen na motivy Stokerova Draculy, hlavní postavou je hrabě Orlock – Nosferatu. Na titulní straně obalu k albu je fotka Maxe Schrecka, přestavitele upíra Nosferatu. Petr Štěpán je do tématu natolik ponořen, že kromě alba Nosferatu pracuje na knize věnované upírství, okultismu a významným osobnostem, které mají s upíry cosi společného. Ostatně i samotná deska je věnována lidem, jejichž osudy jsou pro Štěpána inspirující: Bela Lugosi, Klaus Kinski (Nosferatu Is Dead), Alžběta Bathory (Nevěsta temnot), Vlad Dracula (Antikrist), Tomás de Torquemada (Torquemado), Nicolo Paganini (Upís s houslemi), Edward Kelley, Brandon Lee (Černý měsíc). Petr: „Nosferatu – tvrdá kytarová deska, byť na ní najdeš i věci s klávesami. Přivedla nám hodně nových fanoušků. Také není od věci, že album vyšlo 22. října, tedy přesně v den narozenin Bely Lugosiho, kultovní postavy vampirismu a gotického rocku.“ A od věci není také to, že Nosferatu bylo prvním albem pro vydavatelství Happy Music, se kterým pak Třináctka spolupracovala dalších šest let. Koncertní turné k albu odjela kapela s firemně spřízněnými thrashery Asmodeus.
Kapitola 5. Ve znamení vlkodlaka /1996 - 1997/
Na kazetě LEGENDA O KRYSAŠI (1996) vychází hudba ze stejnojmenné divadelní hry, ve které Petr na prknech Horáckého divadla v Jihlavě vystupoval v roli ďábla. Po cca roce od Nosferatu přichází na trh další řadové album WEREWOLF. Nahrávalo se na podzim 1996 opět ve studiu Happy a album si v rámci tvorby XIII. století odbylo několik premiér. Tou nejvýznamnější je bezesporu velký počet hostujících muzikantů (flétna, housle, viola, violoncello, klávesy) a recitující Lenky Schreiberové. Poprvé také stojí pod jednou skladbou jiný autor než Petr Štěpán – svižné Třinácté znamení je z dílky kytaristy Michala Kourka. Obal je opět záležitostí Petra, ale vlkodlaka z titulu nakreslil Rosťa Suder a stejný výjev zdobí i ruku Petra. Hudební režii kapela opět svěřila S. Barochovi. Petr: „Werewolf je hodně osobní. Je spíš uzavřený. Tam mluvím hodně za sebe. Werewolfa musíš chtít poslouchat, narozdíl od Nosferata, který při poslechu oslovuje sám.“ Petr si pochvaloval i firmu Happy: „Pro mě to bylo naprosto úžasný, když firma kývla na to, že mi na pár dní zaplatí originál smyčcový kvartet; lidi z České filharmonie. Fantastický. Bylo s tím hodně práce. Musíš se honem naučit jinak myslet, protože oni se vyjadřují jinak, jinak se dohadují v hudbě než rocker.“ Natočen je další videoklip, ke skladbě Transylvanian werewolf. V roce 1997 vychází první obrazový záznam z dílny XIII. století – videokazeta GOTHIC NECRONOMICON a zároveň kapelu opouští Michal Kourek. Nahrazuje jej Marcel Novák a kapelu také posiluje poprvé v historii žena – velice mladá klávesistka Ollie Ryšavá. Mimokapelní aktivity má i Pavel Štěpán, který je jako spoluautor podepsaný pod hudbu k divadelní hře Coriolanus.
Kapitola 6. Ztraceni v Karpatech /1998 - 1999/
Rok 1998 je rokem velice plodným. Vychází dvě kazety – EVANGELIUM a MOZART IS DEAD, další video VAMPIRS NIGHT a konečně také kniha Petra Štěpána: KNIHA NOSFERATU – Vampýrská bible. Velmi zajímavé dílo bylo velice rychle vyprodáno a Petrovi přineslo několik pozvání do televizních studií do diskusních pořadů věnovaných upírům a záhadám: „Leze mi to na nervy! Pořád mě někdo s něčím otravuje a televize v daných věcech prostě nemají jasno. Každý chce natáčet boom a přitom o tom nic neví. Kladou ti nesmyslné otázky a myslí si, jak jsou originální. Hostování v televizích, v upírských pořadech, mi většinou domlouvají známí a připadne mi netaktní to odmítnout. Pořád je to ale pro mě i pro XIII. století lepší, než jako někdo vystupovat v pochybných muzikálech či si hrát na tvrdýho rockera v připitomělých silvestrovských estrádách.“ Na přelomu srpna a září vzniká opět ve studiu Happy, opět ve spolupráci se Stanislavem Barochem nová nahrávka ZTRACENI V KARPATECH. Deska přijatá trochu vlažněji než předchozí alba, ale na druhou stranu obsahující asi největší hit v dějinách kapely. Skladba Elizabeth se dokázala prosadit v zahraničí a byla často hrána v gotických klubech v Anglii či Polsku. Petr: „Chtěl jsem to takhle napsat, abych vyjádřil tragiku jejího osudu. Její skutečný příběh je totiž vlastně odlišný od verzí, jakými jej popisují současné knihy, které jedna od druhé opisují stejné chyby. Masová vražedkyně? No, já nevím. Je podle mě řada případů, proti kterým působí Elizabeth jako Šípková Růženka.“ Ostatně Polsko se v této době začíná stávat druhým domovem skupiny. V létě 1999 vyjíždí kapela na gotický festival Castle Party do polského Bolkowa a dostává se jí velkých ovací.
Pokračování...
