Ó, Skalp mít rád stará dobrá Death Metal! Hudbu temnou, těžkou a zlověstnou jak mračna zbobtnalý vodou, jimiž neprohlídne ani zrak velkýho Mannitou! Podsvětní hrdelní chropot, při kterým i nejsrdnatější bojovník drkotá zubama a třese se jak stará squaw! Mocná to zbraň bílýho muže. Deathevokation - syn Smrti, jehož zplodil snad sám mocnej Bolt Thrower! Oč pomaleji se vleče, tím větší spoušť za sebou zanechává.
Jak černá smola zalévá boltce a proniká do mozkovejch závitů, aby je neprodyšně uzavřel před vlivem jinejch dojmů. Nadměrná tíha a masivnost nedovoluje tomuhle US kolosu rychlejší pohyb - sune se vpřed pouze pomalým až středním tempem. Co však čtvero konstruktérů ubralo na rychlosti bohatě vynahradilo dokonalostí jednotlivejch součástek. Sytě dunící, až epicky pompézní, krom obrněnejch euro-ostrovanů i prvotinu finskejch Demigod připomínající, prastarý božstvo opět promluvilo k zástupu věrných...
P. S.: Za svou osobu si dovoluju tomuhle pravověrnýmu, pro mnohý neznámýmu, souboru poblahopřát k právě dovršenejm 17-tejm narozeninám.
Čas: 61:03
Tracklist:
- Rites Of Desecration
- Acherontic Epitaph
- The Monument
- Embers Of A Dying World
- The Chalice Of Ages
- Infinity Blights The Flesh
- Carrion
- Chunks Of Meat
- As My Soul Gazes Skywards
