Podobně jako Slayer i Type O Negative se hlásí s novým albem po celkem dlouhé pauze. Čtyři roky po Life Is Killing Me přichází Negativní týpci s novým materiálem. Odstup jednotlivých řadovek se neustále zvětšuje, ale posloupnost 2, 3, 3, 4, 4 má jasnou logiku, tudíž už dnes je stoprocentně jisté, že bude-li další TON nahrávka, tak se objeví v roce 2011, následující pak v roce 2016 atd. Titulní cover se drží před léty stanovené grafiky, akorát latinku nahradila prapodivná azbuka (pamětníci povinné ruštiny mi dají za pravdu). A když azbuka, tak Rusko, když Rusko, tak Rasputin, „svatý“ muž, proslulý kontakty s carskou rodinou (hlavně tedy s carevnou Alexandrou...).
Délka nového alba staví na hlavu současné trendy – pánové umístili na další zelené dílko více než 77 minut. Úvod první skladby nenaznačuje, že TON učinili novým materiálem celkem razantní úkrok od pomalých, depresivních a zatěžkaných kompozic. Jenže po chvilce... co to je? Rozjuchaná, punková, svěže jednoduchá, přímočará hitovka, při které budete mít chuť vyskočit a pustit se do pogovačky. Trochu elektronických hrátek na úvod dvojky doprovází zoufalý výkřik a ponurý rytmus – a najednou je tu zase skotačivé tempo, rychlé melodické hácéčko, které přitvrdí jen v refrénu a zvolní snad po vzoru starodávných průkopníků temné kultury Black Sabbath, aby následně došlo na vysoko položené chorálové vokály. Až ve třetí skladbě se TON vracejí k doom metalovému soundu, ale i tato skladba se láme, takže po funerálním tempu se i tady z ničeho nic mění nálada z pochmurné na veselejší, zpěv z drsného na melodičtější a skladba místy vyznívá až goticko–popově. Zářijové slunce umí pěkně hřát, ale také může být schované pod plentou mračen – a úvod čtyřky evokuje spíše první možnost. Klávesista Josh Silver kouzlí líbezné melodie (zvuk kláves připomíná klasické varhany), a Peter Steele jen za jejich doprovodu deklamuje – s nástupem dalších nástrojů přichází epická a pompézní písnička s nemalým hitovým potenciálem. K tomu neuvěřitelně čistě znějící a husí kůži nahánějící klávesy – tohle je nádhera. Nádhera, kterou nečekaně vyšperkuje Peter hodně hlubokým hlasem, kytarista Kenny Hickley svojským sólem a klávesy přejdou od chrámového vyznění v art rockové kudrlinky. Nevím, jak vypadá Halloween v nebi, ale podle TON to asi bude punková veselice, která nenechá nikoho posedět – všichni se pustí do tance a budou vykřikovat Halloween In Heaven! V podstatě strohá vyřvávačka? Ano i ne. Protože jak už jsem si při poslechu Dead Again zvykl, ani tady se nevystačí s jednou kolejí, na té druhé, pomalejší, se objevuje hostující ženský zpěv Tary z kapely Lycia, která skladbě dává onen nebeský rozměr, aby ji Peter posléze posunul k absurdní hopsačce. Asi nejtěžší na strávení je čtrnáctiminutová pomalá a melancholická These Three Things. Ale i ona skrývá pod zdánlivě tvrdou slupkou nejeden sladký druh ovoce, něco na způsob granátového jablka, které ale neobsahuje spoustu stejných kousků, ale každá bobulka má jinou chuť – a každá chutná nečekaně dobře. Psychedelická kytara otevírá další song, ve kterém je využití nástrojů minimalističtější, Peter často zpívá jen s ořezaným doprovodem a místy se navrch dere jeho baskytara. Sborový zpěv pak připomíná příslušníky nějaké sekty před rozhodujícím bojem s nepřáteli. A zase je tu vypalovačka, kterou by HC scéna určitě nepohrdla – že by návrat k dávným kořenům, kdy Carnivore útočili nahrávkou Retaliation? Odpověď je opět jednoduchá – ano i ne, protože po nářeznické pasáži přichází zvolnění tak razantní, že se zdá, že pánové snad ani tenhle kousek nedohrají. Další stopa je podle očekávání zase o sto osmdesát stupňů jinde, v melodičtějších, přístupnějších vodách. Závěrečná věc je asi nejvíce podobná minulé tvorbě a stylově uzavírá další kapitolu existence TON.
Nakrátko se zastavím u zpěvu – předák disponuje nezaměnitelným hlasem, rád si s ním pohrává a výčet jeho poloh by zabral další stránku. Upozorním jen na časté ryčné eR, které by Peterovi jistě přineslo ruku princezny v jedné staré české pohádce (smích).
Možná TON po tomhle albu u některých letitých fanoušků dostanou na černou listinu – stylový kotrmelec je v několika skladbách přecejen poměrně prudký a nejspíše i nečekaný. Jenže po čase snad většina dojde k závěru, že nikoliv styl, ale kvalita tvorby je tím, co by je mělo zajímat. A TON jsou zárukou kvality minimálně od přelomové desky Bloody Kisses – a je tomu tak i nyní, byť s pozměněnou tváří. A ještě jedno důležité upozornění: poslouchejte tohle album pozorně, po-zor-ně, pozorně!!! Proč to píši třikrát? Protože v dnešní době si málokdo najde čas a na hodinu a čtvrt si jen tak sedne a zaposlouchá se do nahrávky. V případě TON se to vyplatí – jako kulisa k jiné činnosti je to maření výkonu Petera spol.
Seznam skladeb:
- Dead Again
- Tripping A Blind Man
- The Profits Of Doom
- September Sun
- Halloween In Heaven
- These Three Things
- She Burned Me Down
- Some Stupid Tomorrow
- An Ode To Locksmiths
- Hail And Farewell To Britain
Čas: 77:35
