GRIMM - Heksenkringen

Po nejnovějším kotouči holandských GRIMM jsem sahal s velkým očekáváním. Už stylový předek alba s výmluvnou rytinou dával tušit, že novinka „Heksenkringen“ bude pořádný, černotou prosáklý šupec, do kterého trio Antikrist, VölkhV a Marchosias neopomene namíchat prvky typické pro nizozemský folklór.

Popravdě, realita nakonec za počátečním očekáváním o řádný kus zaostala, přesto se na tuto, v pořadí druhou řadovku pagan metalových Grimm podívejme podrobněji. Zvukově solidní desku rámují tradiční blacková intra a outra s temnými pohřebními tóny – právě intro, které se nese ve velmi pochmurném duchu, posluchače perfektně uvádí do prostředí počátku novověku spojeného s nechvalně proslulými čarodějnickými procesy, kterým se svého času nevyhnuly ani nizozemské provincie. Depresivní intro poté volně přechází do riffů, které se nesou v duchu pohodového, střednětempého blacku, kterému by v mnoha ohledech slušelo označení „old school“. Svojský čistý táhlý zpěv (Antikrist) a texty v holandštině v sobě nezapřou inspiraci foklórem, těžší je to však s muzikou. Kytarový, rytmický spodek desky je totiž kolikrát bezhlavě poslepován z nejrůznějších střípků různých metalových odnoží, přesto z toho ve většině skladeb vypadává spíše průměrný a z mého pohledu poněkud bezradný materiál, který by ostřejší kritikové označili za pěkný soubor kytarových cvičení pro mírně pokročilé.

Riffy jsou nekomplikované a dávají vzpomenout na temné začátky blackové muziky kdesi v osmdesátých letech, kdy byl vliv heavíkových postupů v tehdy mladém blacku ještě hodně silný a až druhá generace BM spolků si dokázala najít svůj vlastní, nezaměnitelný styl (především díky norské škole). Úsporné a po většinu času velmi konzervativní vyhrávky Grimm by ale vůbec nebyly na škodu – jen kdyby obsahovaly alespoň zajímavé nápady… Nemastný dojem napravují poctivá kytarová sóla, přesto se zde kapela nevyvarovala slyšitelných chyb, stejně jako při často užívaných vysokých hlasových polohách.

Jenže v momentě, kdy jsem si už začínal myslet, že mám co do činění s nějakým pochybným rokecem, Grimm zabral a do druhé půlky desky nasadil rychlejší a propracovanější vály silně inspirované severskými vzory. Střídající se čistý zpěv a skřehot doplnily docela povedené klávesy; zvedla se také rytmika, která je např. v páté Heksenkringen opravdu pohanská, no a komu doteď scházela odvázaná blacková jízda, tak se jí v následující Van Drakenbloed Fel konečně dočká. Kvapíkový black tu doprovázejí až vikingské popěvky a nebýt trochu šokového zlomu do starého dobrého heavíku, šlo by o docela povedenou věcičku.

Po docela zajímavé předposlední Tovervaas Der Kwijning následuje závěrečné ambientní outro a více jak čtyřicet minut hudby je u konce. Závěrečné zhodnocení nebude vůbec lehké – album je kvalitativně různorodé a k jeho plusům patří vyvážený zvuk společně s některými vály, které jsou velmi pařivé (a nesmí se zapomenout ani na opravdu mrazivé vyvedení obalu). Na druhou stranu má deska řadu neduhů, což u kapely, fungující už jedenáctým rokem, poněkud překvapuje. O riffech už byla řeč, přesto mám dojem, jakoby se Grimm na desce teprve hledal a stopáž skladeb provizorně zaplňoval léty prověřenými postupy tu z norského blacku, tu z už zmíněného heavy m. Cenou, kterou se za to obvykle platí, je jistá tuctovost – což se nevyhnulo ani Grimm. I přes některé opravdu povedené pasáže tak toto dílko zapadá spíše do průměru.

Čas: 43:21

Seznam skladeb: 

1. De Witte Ruiter
2. Verbranding Van Den Heks
3. Zwarte Magie
4. Als Wederganger dvalend
5. Heksenkringen
6. Van Drakenbloed Fel
7. Tovervaas Der Kwijning
8. Opera Van De Nacht

web kapely: www.heksenkringen.nl