Po prvním okouknutí obalu a prvním poslechu demáče ostrovské kapelky Okrozom mě vrtalo v hlavě hned několik otázek. Třeba „Proč celkem pěkný obal hyzdí tak nehezké logo?“ nebo „Proč celkem pěkný hlásek zpívá tak neobratné texty?“ či „Proč ten pěkný hlásek zkouší polohy, ve kterých si není úplně jistý?“.
Ani po velkém množství poslechů jsem na odpovědi nepřišel... Přitom necelých dvacet minut se poslouchá docela příjemně. Muzika na pomezí rocku a metalu, silné a chytlavé melodie, výrazný ženský zpěv. Veronika disponuje zajímavým hlasem, se kterým se snaží hodně pracovat. K vyššímu čistému výrazu přidává tu polohy trochu ostřejší (refrén Sailing on Sea of Sorrow), tu trochu zachmuřenější – a obě jí jdou zcela přirozeně a bez potíží. Kámen úrazu nastává, když po vzoru operních zpěvandulí vyjede krkolomně do nebeských výšek, kde se začne ztrácet. Jsem přesvědčenej, že tyhle pokusy do muziky nepasujou a na mě působí přímo rušivě. Absence producenta přímo čítanková. Naštěstí není těchto úletů mnoho. Nejkřiklavější případ je v Brzy může být pozdě, kde se tohle šponování ozve dokonce třikrát. Ač kapela uvádí, že hraje rock / metal, vystačí si jen s klasickým nástrojovým obsazením, tedy bez kláves. Všechny melodie mají na svědomí kytary a jde jim to většinou velmi slušně. Táhlé tóny, spousta vyhrávek, sól, změn temp a nálad – prostě to odsejpá. Nejpropracovanější skladba se skrývá pod číslem tři, po křehkém, minimalistickém úvodu se nenásilně mění nálada z truchlivé do energické, pomalejší pasáže lze označit snad i za doom rock, zato nadupaný refrén je klasická heavy metalovina. Samozřejmě, že podobných nahrávek se ve světě najde halda, ale léty prověřené postupy znějí od Okrozom přesvědčivě a nenásilně, takže proč ne.
A teď k nejméně podařenému, čili textům. Třikrát česky, jednou anglicky. Třikrát česky a třikrát bída. Třikrát upachtěnost a upracovanost. Nechce se mi vypisovat všechny ty neohrabané veršíky, kdo nevěří, ať na web kapely běží. A ještě jedna zbytečnost – občasné ostřejší výrazy se k muzice a ke zpěvačce vůbec nehodí („všechno v hajzlu“, „svině – čas“ nebo „kdo nehulí je kráva“) a jsou z hodně laciného kraje. Angličtina aspoň neruší při poslechu, ale zase neosloví tolik posluchačů. Já bych zůstal u češtiny, ale snažil bych splašit někoho, kdo umí slova trochu rozumněji sesumírovat.
Zvuk z plzeňského studia T&S studia mě příjemně překvapil – o mix a mastering se postaral Vašek Kudlič z Beltaine. Všechny nástroje zní úplně čistě, nepřebíjí se mezi sebou, na demo určitě nadprůměr.
A protože se blíží pololetní vysvědčení, oznámkuji tentokrát jako ve škole a pak to převedu na bodíky. Hudba za dvě, zpěv za dvě (většinou) až čtyři (vysokohorské úlety), texty dostatečná, grafika dobrá – celkově lepší trojka.
Seznam skladeb:
- Každý jednou skončí
- Brzy může být pozdě
- Sailing on Sea of Sorrow
- Prázdné duše
Čas: 19:25
