GID není klasická kapela, ale projekt jednoho člověka, Josefa Pernikla, který se postaral úplně o vše na v pořadí čtvrtém demo-CD (na www stránkách je k dispozici zdarma!). Nejen že hudbu složil, ale také ji nahrál a nazpíval (clasic, acustic and electric guitars, bass guitar, synthesyzers, programing, percussion, efects, voices – tak praví web) v podmínkách domácího studia.
Všech 9 skladeb spojuje téma německých koncentračních táborů za druhé světové války. Ale nikoliv formou textů z hlavy hlavního protagonisty, ale použitím reálných záznamů vzpomínek těch, kteří hrůzy německé zvůle a krutosti přežili. Při poslechu hlasů starých lidí nepříjemně mrazí v zádech a člověk je rád, že je to dávno pryč. Ale připomínat tyhle zvěrstva je stáíe třeba, aby si každý občas uvědomil, jaké věci fašistické svině prováděly s nevinnými dětmi či ženami. Vzpomínky jsou řazeny tak, že od druhé skladby tvoří příběh. Ten začíná v dobytčích vagónech, pokračuje příjezdem vlaku do tábora, následují selekce, setkání s Mengelem, s cyklonem B a posléze i konec tábora smrti.
Hudebně se GID pohybuje mezi několika žánry, od doomových teskných melodií přes industriálnější až ambientnější polohy po v neposlední řadě lehce metalické výjezdy. Nebýt občasného pamětnického hlasu či jakýchsi temných chorálů v pozadí, zřejmě z hlasového fondu pana skladatele či z jeho databáze, jednalo by se prakticky o instrumentální záležitost. Nejsilněji působí hned úvodní Revenge s hlasem pomstychtivého starce, kterého držela při životě představa odvety za všechna prožitá příkoří. Hudebně pomalejší, s velmi silnou ústřední melodií. Dvojka odsýpá podstatně rychleji, takřka metalově, komentář je ve volnější pasáži podbarven akustickou kytarou. Operní zpěv v pozadí Arrival To Train spolu s hlasem smutné stařenky je tak dojemný, že způsobuje husí kůži. A další truchlivé tóny následují, až s Deliverencí se dočkáme trochy optimismu, skočnější rytmus a veselejší melodie snad signalizují osvobození lágru. Ale závěr skladby je opět naturalistický – i před koncem války pokračovaly vraždy nepotřebných. A jestli někdo čeká happy end, tak se nedočká. Dopady na psychiku těch, kteří vše přežili, byly zhoubné a tito nešťastníci prožívali svá pekla stále. Hudební doprovod je k danému tématu zvolen velmi promyšleně a bezděky dokáže v představách posluchače oživit popisované události. A o to zřejmě Pepovi šlo. Zvuk je asi nejslabším článkem. Zatímco pomalejší táhlé tóny, ať už kláves nebo kytar, jsou vcelku solidně nazvučeny, metalovější kytara trochu drhne. A co se mi nelíbí vůbec, je zvuk bicích, které zní nepřirozeně. Ale jinak pozoruhodné dílo, které si zaslouží vaši pozornost.
Seznam skladeb:
- Revenge
- Wagon
- Arrival To Train
- The Camp
- Cyklon B
- Showers
- Deliverence
- Affection
- A.D.
Čas: 30:49
