Obal nového alba Enochian je velikánská legranda. Nic proti Enochian nemám, ale kam se hrabe Dikobraz ... ha ha ha. Jestli tyhle kecy někomu něco připomínají, má bod a skvělou paměť! Stejný slova jsem použil při popisu obálky Pařátu č. 17. A proč? No protože jak Pařát, tak booklet obsahují stejně veselé fotky stejných hudebníků. To snad ani nejde popsat, to se musí vidět ... akorát Baalberith vypadá jako člověk, zbytek se pohybuje od paskřeta po medvídka pandu. Navíc je booklet plnej slov o antikřesťanství, obrácených křížů a pentagramů a dokonce je tohle album věnovaný Quorthonovi.
Tak a dost bylo trapných srandiček, když to pánové tak cítí, jejich věc. Důležitější je obsah drážek 47. počinu firmy Leviathan. A ten mě nakonec mile překvapil. Čekal jsem blackový bzukot nevalné úrovně a on se na mě sype black death metal s klávesami úrovně solidní. Inu podceňovat někoho jen na základě obrázků se nevyplácí. Děsivé intro střídá svižný náklep, kytary podbarvené klávesami, výbornými bicími a murmuroidním řevem. Po náklepové pasáži přichází zvolnění, ve kterém se více prosazují klávesy. Trojka se rozjíždí hodně pomalu, ale postupně se zrychluje – a nebýt drsného vokálu, skladba by to byla takřka speed metalová – kytara jede melodickou linku, hodně nahoře je vytažená basa, bicí parádní, kláves pomálu. Po oddechu samozřejmě přichází další masakřík s výstižným názvem (černý vítr), akorát prostřední pasáž by se mohla jmenovat třeba červánky – pomalá, melodická a tady si myslím, že by klidně sedl čistý zpěv. A čtyřka není masakřík jediný, protože deska pak pokrčuje víceméně v podobném duchu až do konce. Jeden nášup střídá druhý, poslouchá se to vlastně docela dobře, akorát když deska skončí, nezbylo mi v paměti takřka nic. Kdyby to bylo po jednom poslechu, tak to ani nenapíšu, ale poctivě jsem materiál poslouchal několikrát od začátku do konce – a vždycky tuhle něco pěknýho, tuhle nějaká vychytávka (ať kytarová, nebo klávesová), tuhle skvělá rytmika ... a nakonec zase nic. Nevím čím to je, zahraný je to hodně slušně, nápady taky nejsou špatné, ostatně jak Baalberith, tak Svargot jsou muzikanti se spoustou zkušeností. Poslední řadová skladba je nachrchlána v češtině, což je docela překvapivé, mám pocit, že je to u Enochian vůbec poprvé. Bonusový Holocaust je překopávka vlastní staré skladby a dokonce v něm řve bývalý člen kapely Midgard. Zvuk je taky celkem v pohodě, nahráno a mixováno v červnu 2005 v Artvoxu, mastering pak proběhl až v červenci 2006 v Barbarelle.
Celkově mě Enochian překvapili spíše pozitivně, ale že by touhle deskou nějak extra prorazili, to nepředpokládám. Přecejen i v českém podzemí vzniká spousta zajímavější muziky. A absence webových stránek v dnešní době, to je tedy rarita (jestli webovku mají, omlouvám se, ale nenašel jsem ji, pouze na bandzone je pár informací).
Seznam skladeb:
- Intro
- Land of Eternal Darkness
- The Return (Land of Eternal Darkness part II)
- Black Wind
- Forbidden Name of My Clan
- Encounter
- Armageddon
- Apocalypse Time
- Queen of Night
- Triumf Slovanské Krve
- Holocaust
Klip: Encounter
Čas: 46:02