Po Fall of Serenity tady máme další věcičku od stále aktivnějšího vydavatelství Lifeforce records. A opět drobná sonda do historie. Deadsoil se vydrápali na svět roku 2002 a tuto partičku dali dohromady bývalí členové Copykill a Night in Gales, které ještě doplnili přátelé ze Six Reason to Kill, Gomorrha a Drift. V roce 2003 debutovali u Tribunal records „epkem“ Forever the enemy a o rok později pak vydali dlouhohrající album The venom divine už pro své současné chlebodárce z Lifeforce records. A jejich zatím posledním výtvorem je pak recenzovaná novinka Sacrifice, která se mezi metalu chtivý dav dostala 13.6. letošního roku.
Stejně jako u stájových kolegů i u Deadsoil narazíme na zajímavý obal. Aby také ne, když jeho tvůrcem není nikdo jiný než Niklas Sundin (jinak samozřejmě člen Dark Tranquillity), který má na svém kontě již pěkných pár desítek, povětšinou zdařilých, coverů. A zajímavá je i postava mající na svědomí mix tohoto alba. Tím je pro změnu Jean-Francois Dagenais (Kataklysm!!!), který vše mixoval ve svém JFD studiu. Nahrávalo se v Principal studios za dohledu Vincenta Sorga a master proběhl ve West West Side studios a na starost si ho vzal Alan Douches.
Když tak po několikáté poslouchám Sacrifice (ten název tedy rozhodně není z kategorie originálních… Pár kapel už ho přeci jen použilo.), napadá mě, že s již zmiňovanými Fall of Serenity mají Deadsoil společného více než jen vydavatele. Stejně jako u jejich krajanů i zde dochází ke střetu metalu a hard coru. Pravda, zde dostává hard core přeci jen více prostoru a skladby se častěji nesou ve středním, valivém tempu. I vokál se střídá z uřvaného do čistého (tento čistý vokál mi svým zabarvením připomíná Anderse z In Flames). Ale postupně. První Unspoken začíná jako Soilwork na svých posledních výtvorech, postupně se přibrzdí a kytary začnou odsekávat, takže kdo si hoví třeba v Pro-Pain, bude spokojen. Následuje zajímavé sólo a refrén zpívaný zmiňovaným čistým vokálem. A opět rozjezd a řev… Celkem hitovka a začátek více než slušný. Jen by mne zajímalo, kterak si zpěvák (Friedrich Weber) poradí se svými party živě… Dvojka Cross the great divide začíná mazcem, za který by se nemuseli stydět ani Slayer. Klasická thrashovka s palbou šlapáků a zabijáckými kytarami, která v druhé polovině podřadí na nižší rychlostní stupeň a dostane se i na sólo. Vše pak opět končí rubanicí jako cyp. Méně hitové než skladba předchozí, dle mého však ještě chutnější. The day I die (veselý název…) se nese v h/c sekaných kilech, nasraného vokálu (Gary Meskil by měl radost) a vše doplňují melodické vyhrávky. Slušná věc, ale kvality předchozích nedosahuje. Navíc je skladba dle mého zbytečně dlouhá a ke konci se už vaří z vody. These stings pokračuje tam, kde předchozí věc skončila, jen se ke slovu více dostane i čistý zpěv. S Viper přichází znatelné přitlačení na pilu a zrychlení. Právě v těchto polohách to, dle mého názoru, Deadsoil sluší nejvíce a působí nejjistěji. A kytaristé (Boris Pracht, Jens Basten) jsou slušní hračičkové, protože do každé skladby si propašují nějaké to sólíčko a vyhrávku. Forget Everything rozhodně nepatří mezi nejsilnější skladby, ale naštěstí nemá ani 3 minuty a závěr této věci se vydařil a vylepšuje dojem z rozpačitého úvodu. Echoes zase vše vrací do těch správných kolejí a opět se potvrzuje, že svižnější skladby jsou ozdobou tohoto kotouče. A zvuk zabíjí. Ostatně, po přečtení jmen těch, kdo se na něm podíleli, se není co divit. Pod názvem Remembrance se ukrývá pouze krátká akustická mezihra, která přinese příjemné uklidnění a připraví nás na Collapse. Naštěstí název neodpovídá kvalitě a jedná se o jednu z nejlepších pecek. Thrash ve své moderní podobě, který nemá chybu. Ultimate domination je věcí z celé desky nejrychlejší a dle mého se jedná i o vrchol tohoto díla. Super! Pokud někdo čeká od True belief cover Paradise Lost, bude zklamán. Ale zklamán nebude skladbou. Thash, thrash, thrash! Opět nadprůměr a opět slušný kvapík. A poté už tu máme pouze závěrečnou Sacrificed a konec.
Příjemné album. Ono v této várce, kterou jsem k recenzím dostal, jsou zatím samé nadprůměry. Snad to bude i pokračovat… Album mi nedostalo tak jako již několikrát zmiňovaní Fall of Serenity a jejich Bloodred salvation, ale žádný propastný rozdíl nehledejte. Natočený materiál sice není tak pestrý a chvílemi se jednotlivé motivy slévají, ale stále to slušně nakopává zadek. Věci od vydavatelství Lifeforce poslední dobou rozhodně stoj za nákup a následný poslech. Já snad ještě na stará kolena začnu poslouchat kapely z Německa! :o) A živě to bude jízda! Mix Soilwork, The Haunted, Pro-Pain, Machine Head a Hatebreed, který se metalové obci musí líbit. Mimochodem, právě zpěvák Hatebreed Jamey Jasta se o Deadsoil vyjadřil jako o jedné z nejslibnějších kapel světové hard coreové scény… Uvidíme, jestli nám pánové splní očekávání, která jsou do nich vkládána. Nakročeno mají slušně.
čas: 42:02
seznam skladeb:
- Unspoken
- Cross the great divide
- The day I die
- These stings
- Viper
- Forget everything
- Echoes
- Remembrance
- Collapse
- Ultimate domination
- True belief
- Sacrificed
