Řadové album číslo čtyři a tím i čtvrtý zářez do kúry posvátného dubu Říše Trollech představuje nové CD „Skryti v mlze“. Album, mnohými už netrpělivě očekávané, vychází po tříleté pauze, která uplynula od vydání úspěšného „V rachotu hromů“ – ještě pod hlavičkou Eclipse Productions. Za tak dlouhou dobu se toho ovšem stihlo kolem kapely hodně odehrát a k nejvýraznějším událostem patří změna vydavatele, kterým se pro toto dílko stal německý Ketzer. Nahrávalo se loňský podzim, ještě v kompletní sestavě, kterou posílili přizvaní hosté – skřeta Duchmause pro tentokrát nahradil živý bicmen, jímž není nikdo jiný než Honza Butcher z Avengeru (který mimochodem desku ozdobil i po kytarové stránce) a doprovodné vokály dostal na starost Tomáš Kofroň.
Vzhledem k tomu, že zvuk desky vznikal dílem v Hellsoundu a dílem v Morbivodově studiu, zajímala mě jeho výsledná podoba v porovnání s předchozími deskami. Nové album zní v riffech zastřeněji, hutněji, zvuku nechybí charakteristická pagan blacková špinavost a po této stránce se nové album nejvíce přibližuje syrovému „Synové lesů“ (2002). Kdo si naopak zvykl na uhlazený zvuk z „V rachotu…“ bude mírně zklamán, ovšem kapela to posluchači kompenzuje těmi zatím nejextrémnějšími BM skladbami, které Trollech doposud vytvořil. Hned první dva vály se řítí vpřed zatraceně rychle s důrazem na přímočaré riffy. Muzika se na mě z přehrávače sype hlava nehlava, dobré momenty tu a tam problesknou v rychlých melodiích a „mardukovských“ riffech, přesto si vokály s muzikou moc nerozumí a hlavně v úvodu desky to vypadá, jako by se Trollech teprve hledal.
Jestliže na minulém albu zbylo místo i pro krátkou instrumentálku, není tomu ani na novince jinak a osobně se mi „Mlha nad Peklovským potokem“ líbí z celé desky nejvíce. Zadumané a silně akustické skladbě nechybí zvláštní atmosféra ani skryté drama a citlivé proplétání kytarových linek tuto záležitost staví o stupeň výš než předchozí „Paganus“.
V „Lješi“ se opět zrychluje, nechybí dobré nápady a skladba má povedenou gradaci s dominantním Morbivodovým vokálem. Právě tady se lze dočkat prvních skočných až „tanečních“ pasáží a la Trollech, které vrcholí v následující „Z kotle popíjej“. Jednoduchá, snadno zapamatovatelná muzika, která se nemálo podobá staré známé hymně „Od kolébky po rakev“ přímo nutí k radostným poskokům a když už nic, své nezaměnitelné kouzlo tento vál mít jistě bude.
V předposledním záseku se Trollech vypjal k zatím největšímu námelu – „Když setká se voda s mrazem“ obsahuje nevídanou porci agresivity a přímočarosti proloženou zklidňujícími melodiemi - jedna z dosud nejtvrdších skladeb Trollech. Album dobíhá a v poslední kompozici „Všem bude skryto tajemství“ se sice začíná se zajímavým čistým zpěvem, ale tady už mi to celkově zní spíš jako Enslaved než jako Trollech a rozvleklá skladba i přes pěkné kytarové sólo působí nevýrazně.
Přišel konec desky a pro závěrečné zhodnocení je nejlepší ohlédnout se zpět za albem „V rachotu hromů“, které v dosavadní tvorbě Trollech představuje malý vrchol. Současní Trollech zní jinak a nová deska samozřejmě také. Z technických kudrlinek a melodií se na novince slevilo ve prospěch větší údernosti muziky, zvuk je rovněž více „UG“ a asi největší rozdíl lze spatřovat ve vnitřní vyváženosti obou desek. Zatímco předešlé album obsahovalo samé silné skladby, u současného to nelze říci o všech. Na druhou stranu se předchozí album podařilo v lecčems překonat (instrumentální skladby, tvrdost, zvukový mix). „Skryti v mlze“ je tak po mnoha stránkách skvělé album, „V rachotu hromů“ ještě skvělejší.
Čas: 40:38
Seznam skladeb:
-
Skryti v mlze
-
Volám do lesů
-
Země obrů
-
Stromy jsou v nás
-
Zelená ruka jara
-
Mlha nad Peklovským potokem
-
Lješi
-
Z kotle popíjej
-
Když setká se voda s mrazem
-
Všem bude skryto tajemství
