KIJU - Demon(c)racy

Že svěží vítr metalcoru vane i z horkého jihu a že je tomuto stylu třeba věnovat náležitou pozornost, dokazuje i italská bandička Kiju. Současná sestava ve složení Vitto (voc), K (dr), Bob (g), Cafa (b) a Cance (g) vykrystalizovala poměrně záhy po založení kapely, která se už v roce 1999 prezentovala prvním demosnímkem („Hook My Neurons“) následovaným debutem „Nothing To Play For“ nahraným o rok později a vydaným pod hlavičkou MetalAge (2002). Potíže s hledáním vydavatelů si tito coroví nadšenci nahrazovali častým koncertováním nejen po domovském Toskánsku, ale i „za kopečky“ a kromě Beneluxu, Švýcarska a Německa bylo v tomto období možné kapelu spatřit taky v Rakousku i Maďarsku. Nové skladby pro aktuální placku si Vitto a spol. mezitím odskočili nahrát do domácího a vyhlášeného Fear Recording Studio, ovšem historie se znovu zopakovala a fyzické vydání alba umožnil na podzim 2005 až belgický label Hardebaran, pod jehož křídla nyní tato zajímavá kapela spadá.

Zpět k hudbě; stabilní sestava si za léta hraní stačila vybrousit „svůj zvuk“ a Kiju tak nyní produkují metalcore z toho tvrdšího ranku s dobře patrným vlivem starší Sepultury a klasiky v podání Fear Factory. Kiju se na jedné straně oběma rukama přidržuje zajetých corových šablon, na druhé straně se kapele i se strohým instrumentálním aranžmá (kytary a bicí) daří vytřískat z jednotlivých válů maximum, takže každá skladba „má něco do sebe“ a album v žádném případě nenudí. Melodiemi a cajdáky se na desce zbytečně neplýtvá – Kiju tomu přišli v prvé řadě natrhnout prdel a celá deska je tak o pořádném technickém nátěru, z kterého je cítit muzikantská zralost a chytrost.

Kiju si s deskou hodně vyhráli a na výsledku je to znát – otvírákem je podobně jako u jiných HC kapel pokaždé jiné intro, za kterým následují energické riffy s nezbytnými zasekávačkami. Kytarová rytmika je v rámci stylu potěšitelně tvrdá a rychlá, vokální sekce nasraná a nařvaná jak má být a když se přidají i další muzikantské špeky, je to skoro až líbivá záležitost! Kytarové linky a motivy se dobře prolínají, tu a tam se ozvou valivé pasáže jako vystřižené z produkce kapel opatrujících odkazy old school deathu, jinde je riff zase prošpikován industriálními „pazvuky“ či sólem kajtry či basy. To samé platí o vokálech, u kterých Vitto předvádí různé hlasové polohy a neváhá je mísit navzájem. Na albu se zvolňuje jen místy a i v klasických kilových částech s čistými vokály je posluchač pořád držen pod napětím, které obvykle vygraduje do technických a přesto dobře čitelných kytar, kterým nechybí nápady ani kus té nemilosrdné přímočarosti a agresivity. Nu, a aby to nebyl jen core či metalcore, jsou na konci dva bonusy, z nichž zvláště ten první stojí za zmínku, protože do alba jako takového vůbec nezapadá. Song s prostým názvem („VI“) má nenápadný zadoomaný začátek. Rockové melodie s pohodovými vyhrávkami vás ale brzy přenesou do přímo heavy finále, které je však díky lahůdkovému sólu velice působivé a dramatické.

Vady se v přehršli různých vrstev a dobře umístěných nástrojových kudrlinek hledají těžko, přesto už v první skladbě mi znějí kopáky příliš slabo a jejich zvuk se nezlepší až do konce. Hodně omílaná je tu taky struktura jednotlivých válů, které jsou zhusta postavené na střídání nářezových a vyklidněnějších částí a bez úhony nejsou ani samotné riffy. V osmičce („Surf Diesel“) pořád přemítám, kde jsem už tenhle riff jenom slyšel…

Přesto, za nasazení, vydařený zvuk, harmonii zpěvů a nástrojů, zajímavé nápady, prokomponovanost a pořádný kus nakažlivé řežby nelze toto potěšující album ohodnotit jinak než vysoce pozitivně. :)

Čas: 50:55

Seznam skladeb:

1. Tag Your Bones...
2. Inside
3. I Don’t Tolerate Who Is Not Tolerant
4. Deserve The Truth
5. Disappear
6. Seized By The Neck
7. Bean
8. Surf Diesel
9. Bullshit Handbook
10. Born Aborted
11. VI (bonus)
12. Dog (bonus)