Když mne Ifa před několika týdny informoval o pořádání této akce, měl jsem jasno v tom, že na ni rozhodně vyrazím. Akce pořádané v jižních krajích totiž vždy stojí za návštěvu a tato rozhodně nebyla vyjímkou. I když začínala nepěkně brzy a Plzeň rozhodně není za rohem… Ale po zdárném vyřešení problému (zkrácení pracovní doby o 3 hodiny a drzý odchod z práce) nasedám do vlaku a vyrážím. Až do Budějovic vše v pořádku, ale po přestupu a nekonečné cestě lokálkou začínám zmatkovat. Cíl stále v nedohlednu. Vzhledem k tomu, že se akce konala u hranic s Rakouskem a maje na vědomí své orientační schopnosti, jsem plánoval vzít si i cestovní pas. Nevzal jsem si ho. Původně jsem se obával celníků rakouských, ale po určité době a ujetých kilometrech jsem už ocekával spíše celníky řecké. Cedule s místem určení se však záhy objevuje. Naštěstí. Chvíle bloudění po „městě“ a už slyším přátelské oslovení „zdar pičo“, což je neklamným znamením, že jsem na správném místě a pan kolega a pořadatel v jedné osobě není daleko :o)
Stačím startovní pivko (no, pivko… byl to Regent 11°), zkoumám okolí a za chvíli začíná i první kapelka. Downgrade jsou pro mě absolutní neznámou a o jejich existenci jsem až do tohoto večera neměl ani tušení. A mám-li být upřímný, nemyslím si, že bez této smečky by byl můj život nějak výrazně chudší. Zatím to prostě není ono. Něco mezi death metalem ve středním tempu s velkou dávkou thrashe (Nechápu proč, ale pořád mi napadala stará alba Törr…). Nevím, jestli se pletu, ale někde jsem četl, že část kapely hrála v Troodon. Netuším, co je na tom pravdy, ale Troodon mi přišli mnohem zajímavější. Nejvíce zajímavou věcí celého koncertu pak bylo to, že jednu z kytar obsluhovala zástupkyně něžného pohlaví.
O následných Antiform jsem rovněž neměl ani páru. Antiform se cítili na pódiu jako doma (jak by také ne, když pocházejí z Velenic) a vlítli na něj razantně. S hudbou to zase až taková sláva nebyla. V žádném případě nechci předčasně lámat hůl, ale je toho zatím hodně co dohánět. Nicméně nástroje trápí teprve od roku 2003, takže není všem dnům konec. Opět směsice od death metalu, thrash metalu až po h/c, vše sice řádně brutal, ale postrádal jsem nějaký chytlavý motiv, pasáž, sólo…Navíc zpěv mi přišel hodně nevýrazný. Nicméně snaha a nadšení nechybí, takže se nechme překvapit a věřme ve světlejší zítřky.
První kontakt s Witoraz jsem si odbyl cestou z nádraží na místo konání akce, když jsem spatřil několik upoutávek na jejich akce a začínal jsem tušit, o co asi půjde. Heavy metal, který se tak dobře vyjímá na zábavách. A trefil jsem se. Slušná instrumentace, ale po náznaku originality a invence jsem pátral marně. Chápu, že v daném žánru je velmi obtížné býti prorokem, ale i v našich luzích a hájích máme několik důkazů, že přijít se zajímavou skladbou se dá i v této, mnohými mantinely, ohraničené hudbě. V případě Witoraz jsem měl pocit, že poslouchám mírně upravené variace na zahraniční (Accept…), popř. domácí (Arakain) legendy tohoto stylu. Stylu, který chovám v oblibě, čas od času si ho pustím, ale rozhodně sáhnu někam jinam než pro Witoraz.
Prvními známými, které už jsem měl možnost slyšet a vidět nespočetněkrát, byla kráska a zvířata z Mater Monstifera. Jejich problémy s „bubeníkem“ jsou časté a i před tímto koncertem došlo k jeho rebélii (dle všeho poslední). Yvor se tedy netajil obavami z nových technologií a přístupů. Hned na začátek musím napsat, že obavy byly zbytečné, vše dopadlo znamenitě a já měl možnost vidět zatím nejlepší vystoupení těchto atmo „schwartz“ metalistů. Po dlouhé době byly konečně dobře čitelné i Jitky klávesy, což trochu kalil fakt, že díky Yvorovi a jeho postoji na pódiu nebyla vidět jejich obsluha :o). Album Zrozen z hříchu je zatím stále posledním zásekem a tak celé vystoupení bylo věnováno právě jemu. Osudem prokletá, Sémě duší zčernalých a další pecky postupně zlepšovaly moji náladu a ve spojení s dobrým zvukem nebyl důvod k nespokojenosti. Super koncert.
A to už se nám na prkna, jež znamenají podsvětí, klátí pánové z F.O.B. O nich už jsem psal tolikrát, že studnice mých nápadů pomalu dosahuje dna… Takže, death metal z Tábora, který není nikterak limitován zaběhlými postupy a do tohoto stylu vnáší mnohé další ingredience. Přednost stále dostává album Default (Lonely man, Just another day, Imagination of the sea…) a tuším, že jsme měli možnost slyšet i jednu novinku. A stále mě vytáčí, že nedostává více prostoru i skvělý debut Follow the instructions :o) Jako vždy kvalitní vystoupení, které bylo tentokráte obohaceno o křest knihy Apokalypsa, jejímž autorem není nikdo jiný než samotný Ifa. Anglie ma Shakespeara, Francie Huga, Rusko Tolstoje a my máme Ifu :o) Křtu se ujal Honza Toužimský z Arakainu a po krátkém proslovu byl tento výtvor, nová noční můra Vatikánu, polit pivem a vhozen do davu. Ifa dostal ještě jako dárek jednu pecku od F.O.B. (cover People of the lie od Kreator), kterou sice odmítl zapět, ale zato na ní pořádně zapařil.
O tom, kdo bude tento večer za hlavní hvězdu, asi nikdo nepochyboval. Ať už se někomu Arakain líbí, nebo nelíbí, nikdo nemůže popřít, že se jedná o legendu, která měla na utváření naší metalové scény naprosto zásadní vliv. V letech 1991 a 1992, kdy vyšla alba Schizofrenie a Black Jack jsem na nich naprosto ulítával a dodnes si je rád pustím. Po skvělém Salto mortale mé nadšení poněkud opadlo, ale stále jsem si byl vědom kvality všech vydaných nosičů a živých vystoupení. Mé poslední koncertní setkání proběhlo ještě v době, kdy v kapele zpíval Petr Kolář. Ten se dnes „vyznává“ v éteru všech dostupných stanic a na jeho místě je náhrada v osobě již zmiňovaného pana Toužimského. A náhrada je to rozhodně dostatečná. Ostatně, zabarvení hlasu a technika zpěvu se u obou pěvců nijak výrazně neliší. A hned první tóny dávají jasně znát, že i přes neuvěřitelnou dobu na scéně to Arakainu pořád skvěle šlape. Ach jo, nostalgie se opět dostala ke slovu :o). Hodně prostoru samozřejmě dostala poslední dvě alba Labyrint (skvělá pecka Ďábelská hra) a Warning!, ale naštěstí se dostalo i na podstatně starší kousky. Ze Schizofrenie zazněla má nejoblíbenější Kamennej anděl a rovněž klipovka Gilotina. Parády, ve které jsem ani nedoufal. A když došlo na Proč?… Uf… Celkově mě playlist příjemně překvapil. Že by z Black Jacka mohli zahrát Zapomeň, to jsem očekávat ještě mohl, ale Kolonii termitů rozhodně ne. A právě tato věc byla pro moji osobu největším zážitkem celého večera. Ale nechyběly ani další klasiky, jako třeba Apage Satanas, nebo Rám křivejch zrcadel. Možnost porovnat oba hlasy pak přinesla pecka Prázdnej kout z Metalmorfozy. A pokud bych měl hledat vítěze, stal by se jím pěvec současný. Ostatně, ono se to hraje, když je sestava takhle nabušená. Pozorovat Mirka Macha a jeho práci s kytarou je opravdu zážitek. Stejně jako novice za bicími Lukáše Doksanského. A bez Zdeňka Kuba a Jirky Urbana si představit tuto legendu už snad ani nelze. Příliš jsem toho od Arakainu neočekával a byl jsem příjemně překvapen. I tím, kterak se všichni po koncertu vmísili mezi fans a neodmítli žádný rozhovor. A zvuk se rovněž vydařil.
Na Oblomov jsem se těšil hodně a hlavně marně. Zůstali prý v nějaké dopravní zácpě a tak jsme o jejich vystoupení byli ochuzeni. Škoda. Jejich kosmické taneční kreace jsou skvělé. Hlavně pak v živém podání. A tak posledními vystupujícími pro tento večer byli Agony. Jak už jsem psal dříve, tato smečka je mi sympatická, vážím si její vytrvalosti, ale hudebně si k ní prostě cestu najít nemohu. Jejich doom / death s klávesy mi prostě k srdci nepřirostl a ani zatím poslední CD My turn to die na tom nic nezměnilo. Stál jsem, poslouchal, ale něco tomu pořád chybí. Alespoň pro moji osobu. Ale na druhou stranu mi zahřála starší věc s názvem Ashes to ashes, dust to dust ze stejnojmeného alba.
Po odehrání poslední skladby následoval konec. Ale pouze hudební, protože poté vypukla mohutná after party, která byla ukončena až těsně před svítáním a vydařila se znamenitě. Což se nedá říci o vstávání. Můj plán, stihnout vlak v 9h ráno, vzal samozřejme za své, třebaže osazenstvo z F.O.B. se mi snažilo dostat z pelechu všemi možnými prostředky :o) Nepodařilo se jim to. Nedostatek spánku, únava, výluka, otravní spolucestující a další drobné „radůstky“ v žádném případě nemůžou smazat skvělý dojem z této akce. Bude-li čas a budu-li po tomto reportu ještě někdy pozván, opět dorazím. Mimochodem, ten kulturáček s přiměřeně velkým sálem a ideálním zázemím pro účinkující a hosty byl naprosto ideální prostorem pro podobné akce. A poprvé v životě (a zřejmě i naposledy) jsem obdržel kartičku „press“ :o). Takže 666 díků Ifovi s Janičkou a všem zúčastněným za nejen hudební zážitky a naprosto neskutečnou péči. A Ifo, tu lahvinku ohnivé vody máš u mě! Tvé prodejní schopnosti neznaji hranic :o))).
