Poslední květnovou sobotu by se mi hodilo umění rozdvojit se. Z Tábora mával vraždícím palcátem pan Žižka a původně mě tahle akce hodně lákala. Když jsem ale dostal od Avenger nabídku vyrazit na metalový fest do německého Mnichova, rozhodl jsem se pro trochu té mezinárodní turistiky. Nevýhodou bylo brzké sobotní vstávání, neboť velitel výpravy Rámus striktně stanovil odjezd z Přechovic na 7:00. Když už jsem se chystal k opuštění domova, textovka oznámila pozdržení odjezdu o 15 minut, z kterých se ve finále vyklubalo minut 45. Důvodem byl jako vždycky Honza, který se den předtím parádně společensky unavil na koncertě s Morriorem na nějakém hodně nepovedeném motosrazu. Takže než se Rámusovi s Vencou podařilo Honzu a Jardu (ten spal u něj) vzbudit po hodinovém spánku, probrat, umýt, oblíct, natahat do auta nástrojovku a vrátit se pro mě, bylo před osmou. Takhle brzy se vyráželo kvůli aparátu, který právě Avenger na akci zajišťoval a v Mnichově byl příjezd očekáván v 11 hodin - aby se do plánovaného začátku všechno stihlo. Cesta v pohodě (celou odřídil Venca), dvě krátké pauzy (na bagety v ČR a na pisoáry v D), mapa dobrá, navigační schopnosti Rámuse taky a tak jsme s minimálním zpožděním našli KafeKult klub v parku na okraji Mnichova.
Očekával jsem trochu větší prostor a taky trochu luxusnější, ale kluci si pochvalovali. Kapacitu místnosti pro koncert bych odhadoval na takových 150 - 200 lidí (součástí byl i pult s občerstvením), místa k sezení řešena po stranách umístěnými stupňovitými lavicemi, k tomu široká přístupová chodba, celkem slušný záchody. Dobrý byl velký prostor pro kapely – stoly, bar (u kterého se postupně vystřídali dvě fešné kočky, jedna nefešná a jeden kocour) a dokonce minipódium využívané jako skladiště kytár a bubínků. Navíc Honza zabral ještě cimru určenou pořadatelům, kde byly pohovky a dalo se tam lépe odpočívat. Postavili jsme verky na pódium a šli na pivo a na oběd, který se sestával ze sekané a bramborového salátu, porce jako kráva, celkem OK. Pivo bylo taky dobrý, flašková dvanáctka, vše samozřejmě grátis a v neomezeném množství, což jsme ocenili hlavně při pohledu na docela vysoké ceny (pivo 2 E, limo 1,5 E).
Ve 14 hodin to na nějaký velký nával nevypadalo, ale první kapela DARK DREAM začala. A na první band byla produkce těchto pánů více než slušná. Ze střednětempého death metalu postupně přecházela do svižnějších, řekněme thrashových vod, k tomu dobrý zpěvák – až mě překvapilo, že hráli hned na úvod a později jsem si to několikrát vzpomněl.
MEGAERA měla být black metal, Honza je dokonce znal, protože u něj nahrávali. Moc to ale nechválil, zato sliboval ženský skřehot. Na ten skutečně došlo, navíc si kytarista a basák pobryndali ruce (a první i obličej) prasečí krví připravenou v backtage ve velké míse (později se ukázalo, že nejen pro tuhle kapelu). Tím ale pozoruhodnosti končily, kapela hrála podprůměrný black metal bez nějakých momentů, které by stály za větší pozornost.
Mnohem lepší byli HOKUM, pohybující se na pomezí death a thrash metalu. Výborný technický kytarista, o zpěv se střídali druhý katarista a basák, oba hodně mladí, snad jim nemohlo být ani 18. Znovu se mi zdálo, že mohli hrát později - být trochu výraznější zpěv, byla by to nadprůměrná záležitost.
Zato TOTAL HATE, další blackový kolovrat, ti kdyby nehráli vůbec, tak by se nic nestalo. Jenže německému publiku se líbí všechno, prakticky od úvodní kapely první řada pod kapelama mlátí kebulema a paří. Přiznám bez mučení, že od téhle kapely jsem utekl za ostatními na pivo, Jarda šel po probdělé noci spát a i Honza vypadal dost unaveně.
Dobrým dramaturgickým tahem bylo střídání stylů, takže po Totální nenávisti, kterou jsem si přejmenoval na Totální nudu, přišla deathová parta XENOTAPH. Divil jsem se, proč nejlepší kapela hraje už od 18. hodin, protože při jejich produkci mi tak trochu spadla čelist. Výborná kapela, o tom není sporu, technický a energický death metal přitáhl ze zákulisí i zbytek naší výpravy.
Produkci ICONOCLASM, první neněmecké kapely, předcházelo líčení obličejů, jednak barvama, jednak došlo podruhé na krev a hlavně z frontmana šel strach, nechtěl bych ho potkat ho v noci:-). Mix blacku a thrashe, moc mě to nebralo, tak jsem šel zase na jedno. Ale jiného názoru byli jednak křepčící fans, jednak Honza, a tak jsem se na ně šel podívat podruhé – no, hrát uměli a energie z toho šla, nicméně doma bych je neposlouchal.
NUCLEAR WARFARE původně hrát neměli, ale jedna kapela odpadla. Znalec Honza to znovu znal, a že prej tam bubnuje holka. Její kolegové se nechovali zrovna gentlemansky a nechali ji tahat náčiní samotnou. Byli jsme samozřejmě hodně zvědaví co dívčina předvede - a ona ukázala, že umí. Klasický death metal neurazil, ale ani nenadchl.
To, co se dělo při koncertu CHANT OF BLAPHEMY, se jen tak nevidí. Už když táhli na plac obrovský roh, čekala se show, ale výsledek byl za hranicí rozumu. Krev po sobě sice nacintali jen lehce, zato zlili celý pódium, odposlechy, Vencovo kopáky, strop. První řada makovců dokonce ten hnus popíjela z toho rohu, no děs. O hudbu asi ani nešlo, ostatně nestála za nic.
DEMONIZER z Belgie hráli velice krátký set, zato nabušený. Asi nejtvrdší kapela večera, snad brutal thrash. Bicmenovi jsem opravdu nezáviděl, nasadil zběsilý tempo a ještě k tomu obstarával většinu vokálů. Ani se nedivím, že vydržel jen půlhodinu. U mě dobrý, ostatní říkali, že to bylo moc rychlý – jednotlivý údery bicmena se slívaly. Dali jsme si repete oběda, Jarda už byl pěkně vyhajanej, chvíli chrněl i Honza. Silné pivo jsme postupně opustili, někdo do sebe tlačil nedobrou kolu, někdo nedobrou jablečnou limču, někdo dobrou vodu a já přešel na místní specialitu – pivo míchané s citronovou limonádou (rovnou u výrobce). Odborníci z Čech na mě chvíli koukali jak na blázna, ale po degustaci kromě Rámuse nápoj chválili. Nakonec jsem u něj vydržel až o finále.
To začalo první cháskou, kterou jsem znal z minulosti. Holanďani LUGUBRE před časem hráli ve Volyni na Open Hellu a také tentokrát prali do lidí klasickej blackovej nášup. Obličeje jako vobrázky, bubeník si dokonce nechal napatlat nějakej sajrajt i na vlasy, ale ač měl set rychlost a dravost, moc se mi to nelíbilo, hlavně zpěv byl takovej nijakej.
A pak už přišel čas pro AVENGER. Chválit je prej nemám, abych zase nedostal vynadáno v diskuzi jako minule, takže napíšu, že zahráli standardní vystoupení, nechyběly jak staré fláky (Zlo, nenávist, válka či Godless), ani nové songy. Při posledních tónech coveru od My Dying Bride Honza odešel středem se svou bezdrátovkou směr backstage, ale křiklouni si ho vyřvali zpět. A tak mistři jako první kapela přidávali, další nový song, bez basy, protože Jarda ho neumí (ne, že by byl kopyto, ale v červnu se vrací Adam a Jardovo hostování nejspíše skončí). Po odehraném setu se šel Honza věnovat opití se, Venca šel spát a my pomalu začali pakovat to, co už nebylo třeba.
Na pódiu řádila místní thrashovina HATEFUL AGONY, že by hráli něco extrovního, to ne, ale nebylo to špatný, i přes pokročilou hodinu, teda dvě, pořád zůstával kotlík. Ale když už jsem u lidí, těch nakonec dorazilo na můj a nejspíše i pořadatelský vkus sakra málo. Čekal jsem nabušený klub, opak byl pravdou. Atmosféra sice byla pořád dobrá, ale počet návštěvníků podle mého odhadu nepřekročil stovku. Uměle ho zvyšovali muzikanti a pořadatelé, kterých bylo poměrně hodně. A abych nezapomněl na zvuk – ten byl fakt parádní od první do poslední kapely. Chlapík za mixpultem opravdu uměl, během krátké chvilky každé kapele postavil zvuk, jaký potřebovala.
Po poslední kapele začalo neoblíbené uklízení beden, kabelů, bubnů a ostatní veteše do dodávky. K domovu jsme vyráželi až po třetí hodině, Honza okamžitě usnul s lahváčem v ruce, Jarda usnul po pěti minutách a já asi po deseti. Bylo mi líto řidičů, ale únava si brala svou daň. Počasí bylo celou cestu mizerný, pršelo, mlha. Před hranicemi se budíme na kontrolu, už neusínám a i střídající se řidiči Venca a Rámus jsou plni života. Honza s Jardou samozřejmě po dvou dlouhých nocích a větším než malém množství alkoholu chrní až do Čestic. Tam stěhujeme k Honzovi většinu krámů a Jardu, po sedmé hodině se loučíme u Rámuse a v půl osmý jsem doma. I přes slib, že se nebudeme mejt a rovnou jdeme spát měknu, dávám sprchu, snídani a v osum zkouším usnout. Povedlo se na pět hodin, takže ještě plnej dojmů mastím tenhle report v neděli odpoledne.
Celkové dojmy spíše smíšené: pozitiva – pár slušných kapel, jedna skvělá (Xenotaph), zvuk, dostatek jídla a pití; negativa: dlouhá cesta, málo lidí, několik mizernejch kapel, krvavej bordel. Zamyšlení na závěr: když už ani v Německu nechodí lidi na akce, asi se v tom našem metalovém světě na lepší časy neblýská. Nevím, nakolik je výše vstupného limitující, včera bylo 16 E, ale spíš bych řekl, že vládne lenost a taky přesycenost akcema.
