Prachatická punk core sebranka Ucházím (Pája ? kytara, hlas, Pöpö ? kytara, hlas, Bodza ? basa, hlas, Willy ? bicí, hlas) asi nemá tušení, že v roce 1986 vydal Luboš Pospíšil desku s prakticky totožným motivem na přední straně obalu. Potrhaný karton se holt líbí i dnes. Vnitřek obalu zdobí obraz Romana Janouška, přes něj jsou vytištěny texty, ale na světle zeleném podkladu nejsou žlutá písmena zrovna dobře čitelný. Navíc jsou texty přeházený, punkové jsou holt tak trochu bordeláři:-). Hudební obsah mě ale celkem překvapil, a to příjemně. Deska je hodně pestrá, obsahuje jak core nářezy, tak pomalejší punkové kousky a na závěr recitované básně za minimálního hudebního doprovodu.
Když to vezmu popořadě, tak první skladba patří k těm průměrnějším, střídá se nářezová pasáž s volnější, pějící chlapík občas trochu drmolí a nemít texty před očima, občas se nechytám. Úvod dvojky je taky trochu rozpačitý, ostatně moc mě skladba nebere ani po změně rytmu. Zato s třetí peckou přichází destrukce, skvělá, hodně tvrdá skladba, která nemá chvílemi daleko k thrash core a i klidnější mluvená pasáž se povedla. Nahý vánoce jsou taky hodně pestrý, ale monotónní závěrečná pasáž je tam trochu navíc. Chytlavá melodie a hostující zpěvačka Lenka Tchibook ? to je Epos o bižuterii, další povedená záležitost. Telex jako vyšitej ? Světovej anglik jako by průkopníkům HC ze Strakonic vypadl z repertoáru, a regae pasáž zase silně připomíná Visáče, takže se mi to taky líbí. A líbí se mi i sedmička, která má tah na branku a na koncertech se při ní asi strhne pěkná mela. Manuál je kravinka k ničemu a .. si tě ochočí chvílemi sklouzne až k neo punku, opět pomáhá dívčina a na konci se z ničeho nic objeví motiv vypůjčený od Angela Michajlova, autora hudby k dětskému seriálu o plastelínových chobotničkách ze 2. patra. S optimismem v koncích je lehce chaotická skladba s nepovedenými zpěvy. Poslední regulární skladba zase úroveň zvedá, má ?taneční? rytmus a do paměti se okamžitě zarývající melodii.
Zhudebněné básničky si recitují asi sami autoři, k té první si Pája drnká na kytáru, k Bodzovu triptichu hraje na klavír zvukař Luďa melodii, kterou možná starší ročníky pamatují coby znělku Nedělní chvilky poesie, sem tam se ozvou i nějaké pazvuky. Básničky a texty k písním se trefují do věcí, který asi pánům muzikantům leží v žaludku, a těmi jsou komunisti, fašisti, anglicky zpívající neumětelové, ekologické problémy, sociální starosti či pocity marnosti:-). Texty mají vcelku solidní úroveň, nejsou to (až na Manuál) úplný hlouposti a občas je vidět, že textař dlouho hledal vhodná slova, a třeba Zmatky jsou toho důkazem.
Instrumentálně jsou na tom prachatičáci taky slušně, aby taky ne, když už tejrají nástroje 15 let. O zpěvy se podělili všichni a asi by nebylo od věci si na nich dát trochu víc záležet, chvílema není kloudně rozumět, chvílema je frázování všelijaký. Nahrávalo se v Trhových Svinech loni na podzim, booklet uvádí že živě a na daný styl je zvuk tak akorát. Ostatně celé CD je tak nějak akorát, navíc se pyšní kulatým razítkem německého certifikačního a zkušebního úřadu TÜV:-).
Seznam skladeb:
- Tehdá u tý sochy
- Tupá hmoto
- Zařaď se a kuš
- Nahý vánoce
- Epos o bižuterii
- Světovej anglik
- Veď mě ve tmě
- Manuál
- ... si tě ochočí
- S optimismem v koncích
- Zmatky
- Neznám tě nebe
- Hořká poezie
- Těžké být rebel
- Pocta neziskovkám
- Vysněný banán
Čas: 30:07
