Ahoj Jussy. Ač jsme o vašich albech v minulosti psali, na rozhovor nedošlo… Takže by se hodil krátký návrat do minulosti – ve dvou otázkách. (úsměv) První – čím to, že jsi po deathmetalové etapě (myslím, že INSEPULTUS lze označit za jednu nejvýraznějších slovenských deathmetalových skupin) přešel k odlišné muzice? Nářezy a řevy tě přestaly bavit, oslovily tě melodie a čisté zpěvy?
Ahoj, jasne… ako som vždy spomínal, tak to bol prirodený vývoj alebo prerod, ktorý pramenil už z koncov INSEPULTUS, kde prevládali melódie a hudba sa stávala viac priamočiarejšou. Na začiatku milénia prišla na scénu hlavne fínska gothicmetalová scéna, v ktorej som sa úplne našiel a konečne som mohol melódie a celkovú atmosféru využiť v čo najširšom spektre. Nie že by ma death metal prestal úplne baviť, ale jako hovoriš, oslovily ma čisté spevy pri ktorých sa hudba dala viac precítiť. Bol to sakra zlom, ale ako hovorím, z veľkej časti môj prirodzený hudobný vývoj.
A druhá – jak vznikl GLOOM? S kým jsi kapelu zakládal a kdo v ní zenechal nejhlubší stopy? Podle metalové encyklopedie prošla sestavou spousta muzikantů, v některých letech jste nefungovali, přesto teď můžete říct, že jste vznikli před čtvrtstoletím, to je kus života…
Tak GLOOM som založil po tom, ako sa defitívne rozpadol INSEPULTUS, niekedy v roku 2001. Bol to však len môj projekt, taky úlet z reality a aby som trochu zabudol na koniec INSEPULTUS. Postupne som si zavolal nejakých muzikantov na jamovanie a hlavne hľadal speváka, ktorý by to zaspieval, čo bol sakra problém. Niekedy v 2003 roku som mal už stálu zostavu a koncom roku sme sa pustili do nahrávania prvého albumu. A áno, za tých 25 rokov sa v kapele vystriedalo kvantum muzikantov. Kapela fungovala v rokoch 2001–2008 a potom od 2014 až doteraz. Pikoškou je asi to, že som jediným hudobníkom, ktorý bol pri všetkých štyroch albumoch. Starý veterán no. (smiech)
Pojďme do současnosti, respektive do nedávné minulosti. Máte teď venku čtvrté album „Reflexions“, které vyšlo po šesti letech od předchozího. Je to optimální mezera, nebo je delší, než jste předpokládali, ale různé okolnosti práce na albu zpomalily? Zase jste měnili sestavu, kytaristé jsou noví…
V každom rozhovore v poslednom čase spomínám, že roky 2020–2022 boli úplne letargické kvôli covidu, potom v 2023 odišiel hlavný skladateľ GLOOM, gitarista Igor Tinák. Prišli nový gitaristi Tomaš a Lukaš, takže to tiež potrvalo, aby sa kapela zohrala a začala tvoriť niečo nové. Ak k tomu prirátame dennodenne problemy, strasti a celkovu apatiu s toho, čo sa deje okolo nás, je medzera šesť rokov len logickým vyústením. Materiál na nový album sa začal zväčša tvoriť v roku 2025 a koncom roka sa už začal po prestávkach aj nahrávať.
Kdo je vůbec autorem muziky napříč diskografií? Držíte stylovou lajnu, ale kytaristé se mění, takže mě napadá, jestli to nejsi ty? Což v případě bicmena působí zvláštně…
Tak hlavným autorom muziky bol starý gitarista Igor Tinák. Samozrejme popri ňom sa každý člen za celú éru tiež hudobne na skladbách podielal. Viacmenej pri každéj skladbe a na jej dokončení spolupracujeme. A propó, ja som skôr producent a textár. (smiech)
„Reflexions“ je podle mě poměrně pestré album. Bylo pro vás důležité, aby se skladby nepodobaly jako vejce vejci, aby dramaturgie alba byla nechci říci jako na horské dráze, ale aby byla variabilní, rychlejší a pomalejší skladby se střídaly?
Ano, „Reflexions“ je pestré album. Trochu sme načreli aj do iných vôd, napr. u „Black Butterflies“. Celkovo to má dve roviny. Tou prvou je, že sme mali dvoch nových gitaristou a tým pádom sa trochu zmenilo hudobne cítenie, sound, a tou druhou, že sme sa jako ľudia počas tých rokov menili a hudobné chute sa tiež trochu menili. Album nevznikal v optimálnich podmienkach, ale jeho tvorbu sme nechceli odfláknuť. Dá sa povedať že „Reflexions“ je trocha iný ako jeho predchodca „Awaken“, ale v globále nesie jasný rukopis GLOOM.
Zastavil bych se u třech, dejme tomu reprezentativních skladeb (poloh), a pak ještě jedné speciální. „Beloved“, signifikantní věc pro GLOOM (podobně i „Shiver“), svižné tempo, silné melodie, refrén. Je to zásadní poloha GLOOM, řekl bys ta nejdůležitější, taková muzika vás baví nejvíc?
No „Beloved“ je asi prvá skladba podobného druhu, ktorú sme urobili. S hlavným riffom prišiel Tomáš a nám sa tak zapáčil, že sme spoločne túto skladbu urobili. Je to taká „americká“ hitovka, v ktorej nikto neumiera a netrápi sa, proste true love metal. (smiech) Priznám sa, dostala super odozvy, v niektorých prípadoch boli ľudia v šoku, čo to vlastne hrajeme. Vždy tvrdím, že žiadne dogma nás neovplyni pri skladani hudby.
„Shiver“, to je taká klasika pre GLOOM, ale jako som povedal, album je rôznorodý z objektívnych príčin a tentokrát sme sa veľmi týchto polôh pri skladani nedržali.
Druhá sorta, do které patří hlavně „Sweet Fall“ (a sekunduje jí „Black Butterflies“). Asi se nedá úplně zapřít inspirace u HIM. Jsou tyhle pomalé „citovky“ kořením? Hrajete je na koncertech?
No áno, inšpirácia v HIM tu je, ale nejde o nejaký bohapustý plagiát. Skladbu napísal spevák Martin spolu so svojou manželkou Katkou. Je to pecka, jak prase, taká rádiovka… proste skladba, čo prebere aj mŕtveho. (smiech) V tomto prevedení sme ju zatiaľ zahrali iba raz, a to na našom krste nového albumu.
Čo sa týka „Black Butterflies“, tak to je tiež Martinova skladba a je to taká viac ambient věc, ktorú sme urobili prvýkrát.
A třetí – skladba, po které se album jmenuje. „Reflexions“ je pomalá, ale ne tak melodická, lehce pochmurná, řekl bych namířená k doom rocku. Proč jste ji nezvolili jako úvodní, když dala albu název?
Tak to je už iná liga. My máme také nepísané pravidlo, že album končíme tou najdepresivnejšou skladbou. Má absolútne depresívnu náladu a osobne mi vždy z nej naskočí husia koža. S skladbou prišiel Lukáš a po úpravach zneje majestátne sakra. A prečo nie úvodná? Ako som povedal, konce naších albumov musia reflektovať akoby koniec všetkého. Je to pre nás dôležité, aby sa atmosféra na konci vryla poslucháčovi pod kožu. Ako prvá by nevyznela dobre. Teda v našom ponímaní.
Zajímavým zpestřením je cover „Karty sú už rozdané“ od MODUSU. Proč jste si vybrali právě tuto píseň? Je muzika MODUSU na Slovensku pořád populární, nebo je to zapomenuté? Na dobu vzniku je to myslím výborná písnička
Už dávno sme chceli urobiť túto pesničku. I keď má 40 rokov, je úplne super. Nejak sme aj chceli urobiť skladbu po slovensky a tak keď nastal správny čas, skladbu sme urobili podľa svojeho gusta. Má úplne skvelé odozvy a takto nejak si predstavujeme robiť metal v rodnom jazyku. Uvídime, čo prinesie budúcnosť, či niekedy nespravíme aj vlastnú slovensku pesničku. Určite je to výzva, pretože je to ťažšie jako písať věci po anglicky. A áno MODUS, je podľa mňa stále populárny, i keď už nie v takom spektre jako kedysi. Za mňa skvelá kapela.
Texty jsem v recenzi nezmiňoval, ale krátký pohled do bookletu napovídá, že to je taková ta gothicmetalová klasika „o lásce a trápení“. Nakolik jsou pro vás texty důležité – třeba ve srovnání s muzikou, je to půl na půl, nebo má muzika vrch?
Je to tak pol na pol. Texty su samozrejme typickým poznávacim znakom tejto hudby. Ako som vyššie spomínal, sú to také výpovede o odvratených stranách života. Asi sa tým všetkým chceme vyrovnať a dostať to zo seba. Sme melancholické duše a proste tento štýl zbožnujeme. (smiech)
Když porovnáš „Reflexions“ s předchozími třemi alby, v čem je podle tebe nové odlišné? Je to větší zapojení ženského zpěvu? Nebo…?
Začnem od konca. Na každom zo štyroch albumov dostal ženský spev svoje miesto, či už vo väčšej alebo menšej miere. Každý z albumov mal svoj príbeh a tak sa ženskému atribútu spevu dostalo vždy podľa momentálnej nálady a chute. Prvý album „Nostalgia“ bol ešte metalovejší a bolo počuť aj pár záchvevov INSEPULTUSU. Druhý album „Catharsis“ už bol po 10 rokoch uplne inde, skôr rockovejší. Tretí album „Awaken“ bol úplne vyzretý a mal vynikajúci zvuk. „Reflexions“ je, ako som spomínal, asi náš najrôznorodejší album, kde sme skúsili trochu vybehnúť zo starých koľají. Veci okolo neho nevznikali ľahko a to, že sme ho dokončili, je pre nás zadosťučinenie. Discografia GLOOM je pre mňa v globále věc, na ktorú som nesmierne hrdý. Každý zo štyroch albumov má svoje čaro, svoj príbeh a svojich fanúšikov.
Můžeš představit vaši sice hostující, ale hojně pějící dámu, Marcelu Jurčenkovou? Řekl bych, že se zpěvem má nějaké další zkušenosti… A zapojila se i Katarína Pazdera, v duetu s manželem. Byly party pro zpěvačky psány už při vzniku písniček, nebo ženské zpěvy přidáváte, až když jsou skladby hotové?
Tak Marcela je už našou pevnou súčasťou od „Awaken“. Ide o ostrieľanu speváčku, ktorá má vlastné kapely STOPA (rock) a DARKMOOD (tribute DEPECHE MODE), takže je to po každej stránke profesionálka, ako sa patrí. Na „Reflexions“ dostala oveľa viac priestoru ako na predošlom albume, ale ono to šlo tak nejak prirodzene hladko pri tvorbe. Spevy sa pridávali za pochodu tvorby a boli hotové už před nahávanim. Ako som spomínal, vo „Sweet Fall“ sa zapojila aj Martinova manželka Katka a pikoškou je, že je to Marcelina dcéra, takže Martin má v kapele aj svokru. (smiech)
Obal „Reflexions“ pokračuje v linii předchozích desek a opět pracuje s motivem ženy na titulní straně. Berete to jako kapelní tradici? Nebo je to náhoda?
Nieje to náhoda, ale náš ďalší poznávací znak, tradícia… Obaly vždy korenšpondujú s našim hudobým smerovaním a cítenim.
„Reflexions“ vyšlo na CD, na vydání se asi kromě firmy Metalscena podílela i kapela. Je náročné sehnat na Slovensku vydavatele? Vy jste v minulosti vyzkoušeli i zahraniční label, pak v dané době slovenské top firmy Metal Age a Slovak Metal Army, ale doba se mění… Zkoušeli jste hledat zahraniční label? Nebo je pro vás Metalscena optimální partner?
Tak ono to je zapeklitý problém nájsť zahraničný label. Ozvalo sa asi 5 labelov, ale všetky trvali na peňažnej spolúčasti v nie zanedbateľnej sume. Kedže sme už platili kompletne študio a peňazí nazvyš nezostalo, táto altenátiva padla. Žijeme dobu, akú žijeme a hobby, ktoré musíš nejak dotovať, ma svoj strop, bohužiaľ. Na Slovensku už neexistuju ani Metal Age, ani Slovak Metal Army. Dohodli sme sa s Metalscénou na spoluvydáni albumu, lebo to bola najlepšia možnosť. Nebudeme si klamať, že sme nejaká známa kapela, o ktorú by sa labely bili. Sme jední z mnohých a ako veľa ostatných sme chceli nové CD. Netlačime už na pílu, CD je vonku a to je základ.
Co koncerty – jak často hrajete živě? Nevím, jestli je přehled vystoupení na vašem webu kompletní, ale v posledních třech letech to bylo a je sporadické… Plánujete zvýšit obrátky s vydáním nového alba?
Tak s koncertmy to bolo vždy ťažké, či zo strany organizátorov, alebo našimi vnútornými problémamy v kapele. Niekedy to však napiše osud, jako on chce, nehľadiac na to, ako to chcete vy. Hrávali sme tak 8–10 koncertov ročne, tento rok však len jeden a to krst „Reflexions“. Momentálne to zase nepôjde, pretože odišiel gitarista Lukáš a druhy gitarista Tomáš má dlhodobé zdravotné problémy. Kapela tak má pauzu. Uvidíme čo prinesie budúcnosť. Diky za rozhovor.
