V recenzi na předešlé album BRATRSTVA LUNY „Clamare“ jsem citoval z anotace, že „darkrockové sexteto přichází s dalším koncepčním dílem“, nyní by mohlo být uvedeno kvarteto, a to ještě jeden z členů nevezme nástroj ani mikrofon do ruky. (úsměv) V mezičase zmizeli z kapely dva členové, dlouholetý kytarista Šotek (na novince se podílel jen jako host) a basák T. L. Jejich role, jak instrumentální, tak skladatelské, si rozdělili ostatní, takže kytary nahrál primárně Darkthep a hostující Šotek s Pačessem, baskytaru hlavně bubeník Kobdzey a hosté Šotek a Bery, proměnilo se i autorství skladeb, kde hojně přispěl zpěvák Bruzs D., méně Darkthep a ještě méně Šotek.
Kdo kapelu nesleduje, bude brát předchozí informace jako chaos a ten ještě můžu zamotat, když uvedu další přezdívky nebo jména; nezazněla ještě přezdívka R. X. Thámo, dříve Ropothámo, což je autor veršů, konceptu a umělecký supervizor (neboli šedá eminence a šéf, který to všechno sune kupředu), nebo Payo (MONASTERIAL CRYPT např.), což je Darkthep. Od začátku existence jsou v kapele právě Darkthep a RXT, kteří letos mohou slavit dvacet let společné cesty se znakem BL na praporci. Další personálie zmíním u písniček, jimž se budu věnovat podrobně.
Začíná se elektronickými hrátkami, za nimiž stojí na celém albu Bruzs D., který zde použil etnické zvuky, které by asi měly evokovat Mezopotámii, jak napovídá název intra „Mezi řekami“ i recitované názvy mezopotámských měst; právě území mezi Eufratem a Tigridem se řecky označuje Mesopotamia, což lze přeložit jako meziříčí či mezi řekami. A následující písnička „Nad Mezopotámií“ domněnku potvrzuje, nacházíme se v kolébce civilizací, ale taky v Alexandrii a nakonec v dnešní době, pokud tedy beru v potaz text, kterým chtěl autor nejspíš říci, že každá doba má něco dobrého a něco zlého, a proti tomu zlému se má bojovat. Muzika k tomu hraje velice příjemná, melodická, lehce šmrncnutá orientem, ale nechybí ani tvrdší riffy, klávesy a samozřejmě zpěv. Bruzs D. mi leze do uší lépe než v minulosti, ale pořád to není úplně ono; což myslím tak, že to není „ono“ pro mě, řemeslně je to asi OK, ale já se nedokážu smířit s těmi změkčenými „i“ v některých slovech. Řešení nabízí další song, „Atlantida“, kde se spíše nezpívá, než zpívá. Ne že by chyběl hlas, ale slova jsou ve větší míře recitována, i muzika je jiná, prostá kytar, plná samplů a elektronických (pa)zvuků, rytmika strohá, text střídmý. Nic, co by si posluchač spojoval s BRATRSTVEM LUNY, vykročení jinam, pánové se vydali do pro ně ne úplně známých území, přičemž podle mě se to moc nepovedlo, chybí tomu něco jako feeling.
U titulní písně mě napadá, že R. X. Thámo ubral na počtu slov, dříve šlo o dlouhé texty plné básnických obratů, nyní je to úsporná práce se slovy, což není nic proti ničemu, ono vyjádřit myšlenky málo slovy je taky kumšt. A že je o čem přemýšlet… BRATRSTVO LUNY se „Vodnářem“ trefilo do letošního suchého léta a i když přímo neburcuje, něco podprahového „vodního“ se objevuje napříč albem. „Aquarius“ je taky pomalý song, kytara je nenápadná, klávesy a basa ji lehce doplňují, zpěv je opět zastřený, takže do dané hudby pasuje. Po dvou pomalých a lehce ponurých skladbách by to chtělo prosvětlit, ale „Tma“ je věrna svému názvu, pokračuje pomalejší zasmušilá produkce, v níž se Bruzs nachází mnohem lépe než ve vzletných partech a už potřetí mě jeho hlas neruší. S chytlavými motivy se nepracuje, je to podobné scénické nebo filmové hudbě, naléhavé a znepokojující. „U mě dobrý.“
Hitové motivy se dostavují v „Hvězdami dej se vést“. V tuto chvíli se definitivně smiřuji se zpěvem, který je i v melodických pasážích v pohodě, navíc skladba je to výborná, tak akorát chytlavá a zároveň zemitá, k tomu občasné pohvizdování jako příjemná legrácka. Ještě jsem se nezmínil o žánrovém záběru, ale s tím mám problém, gothic rock to není, rock to určitě je, možná je to i post-(gothic) rock, teď mířím na celé album, nikoliv jen na šestou položku. Sedmá je obohacena o příspěvky hostů, k Bruzsovi se připojila Bára Basiková, kytary se chopil Pačess – a oba zanechali výraznou stopu. Samozřejmě výraznější Bára, jejíž hlas je snadno identifikovatelný a roky všude píšu a melu, že je to nejlepší hlas, který u nás v rockových vodách plave. Ani „V hlubinách věků“ není rychlovka, zase je to pomalá až střednětempá věc, s lehkým gotickým pláštěm, takovým tím tradičním, naproti tomu „Vodopády“ jsou svižnější, leč poněkud ploché, řekl bych bigbítová odrhovačka s refrénem, který mi není příjemný. Autorem je Šotek, který nahrál i kytaru a baskytaru – sice hezky, hlavně basa krásně vrní, ale to je málo, respektive jedna dramatičtější pasáž se taky povedla, ale i tak málo. „Kamenný pastýř“ nahrávku spojuje s minulostí BRATRSTVA LUNY, ve výpravné skladbě se prolínají ostřejší party s minimalistickými, kytara jemně vybrnkává i burácí, asi vrchol alba.
Finále v podobě „Až jednou ztichnou ohňostroje“ je opět syntetické, kytara i basa (obě v rukou hostujícího Zdeňka „Beryho“ Berana), jsou minoritní, majoritu bych připsal zpěvačce Daniele Langrové, která předvádí famózní výkon. Zpěvačka PRECEDENS (kde dříve působila Bára a v současné době bubnuje Kodbzey) má krásný plný hlas a hlavně sólový part v druhé půlce bere dech, ale i dvojhlasy nebo doplňování se s Bruzsem jsou příjemné.
Nová podoba BRATRSTVA LUNY chce čas. Změna výrazových prostředků, zpomalení a potemnění, více elektroniky, prostě zase trochu jiná kapela, pro mě zajímavější než ta na „Clamare“, s drobnými výhradami ke zpěvu v songu č. 2 a podbízivosti a refrénu v songu č. 8.
Jako obvykle je CD (vyjdou i gramodesky) vloženo ve vypiplaném obalu, šestistránkovému digipacku vévodí krásné malby Diany Elissbeth Huberové, laděné do odstínů světle modré až tyrkysové barvy, které jsou i v bookletu. Knížečka na 24 stranách obsahuje texty, devět obrazů (kromě intra ke všem skladbám), podrobné informace o všem s albem spojeným, tj. sestavu, hosty, další spolupracovníky, fotku kapely s obrazy, citaci Václava Jílka a poděkování i vzpomínku dvou hlavních protagonistů na otce, kterým jsou dvě skladby věnovány. Jistý nedotah se vloudil do textu „Vodopádů“, kde je vytištěn refrén na jiném místě, než je zpívám, ale to je piha na kráse jinak precizní práce.
Seznam skladeb:
- Mezi řekami
- Nad Mezopotámií
- Atlantida
- Aquarius
- Tma
- Hvězdami dej se vést
- V hlubinách věků
- Vodopády
- Kamenný pastýř
- Až jednou ztichnou ohňostroje
Čas: 41:59
Sestava (detailně v galerii):
- Bruzs D. – zpěv
- R. X. Thámo – verše, koncept a umělecká supervize
- Darkthep – kytara
- Kobdzey – bicí, klávesy, baskytara
Hosté:
- Bára Basiková – zpěv (7)
- Pačess – kytara (7)
- Daniela Langrová – zpěv (10)
- Šotek – kytara, baskytara (8)
- Zdeněk „Bery“ Beran – baskytara, sólová kytara (10)
