Středa 1. 7. 2026
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Máme za sebou 27. ročník Obscene Extreme Festivalu. Tento fesťák je vskutku speciální. Je to pro mě vlastně jediná položka v kalendáři naplánovaná rok dopředu, podle které vymýšlím všechno ostatní. A letošek pro mě byl ještě výjimečnější – o čtyři roky starší ségra je konečně dostatečně velká holka na to, aby jela a křepčila se mnou první den na tzv. „nemravném festivalu“ v našem rodinném jazyce, a konečně poznala na vlastní kůži, za jakým zázrakem to vlastně každý rok mizím. (úsměv)
I z toho důvodu jsme se vynasnažily a dorazily na bojiště s předstihem, abychom viděly všechny ty bizarní soutěže, doprava naštěstí neprotestovala. Člověk je už zažil tisíckrát (já vlastně 6x), ale nyní jsem jakožto průvodce nechtěla ségru ochudit ani o minutu. Uvolněná atmosféra a množství trávy ve vzduchu (v danou chvíli snad vyšší než koncentrace kyslíku) nás pohltila, a dokonce jsme se zapojily do sourozenecké bitvy s velkými uchošťoury. A ty barevné pláštěnky? Bizár nad bizár...
U pohledu na soutěž o železnou prdel se nám udělalo trošku těžko, a tak jsme zamířily na prohlídku areálu. Stany jsme neřešily, ty byly teprve na cestě. Hudební program zahájili čeští powerviolence šílenci LILIXELBE. Kolik rachotu se dá udělat ve dvou. V danou chvíli mi úplně nesedl jejich neustále se měnící projev, kde se žádný motiv neopakuje a zmizí za 10 vteřin, ale vyhlazovačka to byla kvalitní. Ostatně, už jsme tu měli ročník, který otvírala jazzová akustická MASÁŽ, ony ty šílenosti nejsou na začátku úplně od věci.
Australské CHOOF už si nepamatuju příliš dopodrobna, ale utkvěl ve mně ten pocit, jak jsem strašně šťastná, že jsem zase Na Bojišti. Měla jsem strach, že vzhledem ke svým dlouhodobým blackmetalovějším hudebním preferencím se nedovedu na OEF naladit, ale všechny tyto obavy během pár koleček blastbeatů zmizely z povrchu zemského. Takto má vypadat grindcore, energie z vás musí naživo přímo crčet, a zpěvákovi CHOOF rozhodně nechyběla, stihl i vlézt basákovi mezi nohy.
Na maďarské PEDIATRICIAN jsem se těšila předem, ale že budou až tak skvělí, to jsem nečekala. Rozhodně byli jednou z nejlepších kapel prvního dne i celkově. Jejich mix goregrindu, brutal death metalu a slamu nenudil. Mému oplzlému vkusu dělaly obzvlášť radost blastbeaty s totálně plechovkovým zvukem rytmičáku a občasné vokálně zvracející momenty připomínající LAST DAYS OF HUMANITY. Takové výplachy mám ráda.
Během následných dvou kapel jsme se šly socializovat, a tak přicházím až na Heavy Kevy. Vůbec jsem neměla v plánu dorazit, ale nakonec jsem nelitovala. Kevy hrál ty svoje akustické odrhovačky, nešetřil vtípky, zrovna vysvitlo sluníčko a došlo i na hromadný vláček v kotli. Tohle jsou ty momenty, které k OEF vlastně také strašně patří. Svoboda dělat blbiny a chvilku si odpočinout. Stihly jsme si se ségrou i zatancovat.
Následní BAD ACID TRIP byli slušným úkazem z kosmu, avantgarda se vším všudy. Jako muzikanta mě zaujala baskytara s vibrapákou, což je samo o sobě šílenost. Zároveň to byl jediný strunný nástroj, na kterém celý set stál, respektive klopýtal v psychotických klikyhácích. Za pohled určitě stál i samotný zpěvák, který svými grimasami a projevy (např. občasným vrtáním se v nose a následným překvapeným otíráním obsahu o tričko) přidával celému vystoupení na surreálnosti. Byl to spíše poslechový než pařící zážitek a říkám si, že by jim tam slušela i kytara, ale bavilo mě to.
Potřebuji pauzu a vracím se až na OXIDISED RAZOR. To je taktéž kapela, kterou poslouchám spousty let. Člověk by si řekl, že takový gore bude za chvilku jednotvárný, ale nebyl, nechyběly výplachy, punkovější momenty, chvílemi jsem i ten CARCSS slyšela. Opět příjemná záležitost.
Kolumbijské MASACRE jsem si taktéž nenechala ujít. Ne že by toho death metalu letos nebylo v sestavě přespříliš, ale zrovna tito chlapíci hrají jiným stylem, kolikrát připomínajícím i SARCÒFAGO. Prostě se nejednalo o další švédskou kopírku. Pobavil mě fakt, že jeden z kytaristů měl totožnou kytaru, bílé Včko, na kterou jsem hrávala kdysi. Překvapila mě krásná kytarová sólíčka, která byla pěkně slyšet. A mělo to atmosféru.
Pomyslným vrcholem středy pro mě byla jednoznačně neworleanská deprese EYEHATEGOD, a od prvních tónů „Take As Needed For Pain“ mi bylo všechno jasné. Kvalitní lisovačka od začátku do konce, zahráli mi, co jsem potřebovala. A bylo vidět, že to borce stále baví. Kill your boss! Ale říkala jsem si, že tady bylo obzvlášť znát, že letos byla ta návštěvnost menší, jiné roky bychom byli v kotli a u pódia prakticky na paštiku. Letos byl pit prořídlejší. Po EYEHATEGOD jsem se šla vykašit na benzínku a z CONVERGE jsem stihla nakonec asi 10 minut. Za to bych si teď nejradši dala facku, protože i ta chvilka byla naprosto úžasná a říkala jsem si, že si je fakt musím více naposlouchat a doplnit vzdělání. Super osvěžení na OEF, aniž by působili jakkoli nepatřičně.
Na vystoupení FLY HIGH TRIBE jsem si počkala, i když se tradičně začalo trošku se zpožděním. Nemohla jsem si však tyto kouzelníky nechat ujít a chtěla jsem, aby neušli ani sestře, přeci jen něco takového nevidíte každý den a při běžné příležitosti. Vždycky mi udělá strašnou radost tuto partičku zase vidět a netrpělivě očekávat, s čím zase přijdou. Některé kousky byly ucházející, ať už doba zavěšení některých protagonistů či třeba propichování krku. Jinak ale přiznávám, že jsem čekala něco výpravnějšího, minulý rok mi představení sedlo více. Pobavilo mě, že některým přihlížejícím stačilo k nevolnosti jen toto, když si vzpomenu, že vystoupení během předešlých let ukazovala podstatně více krve a nahoty. Při vystoupení tasmánského šílence Samora Squid mě trošku mrzela únava publika, ale jeho kousky a hlášky pobavily jako vždy. Pohádka na dobrou noc.
Čtvrtek 2. 7. 2026
Ačkoli jsem předešlý den šla spát před třetí, gurmánské povinnosti mě vytáhly ze spacáku už na první kapely. Kromě litevských PHRENETIX se jednalo o krásné extrémní dopoledne. Tím však nechci PHRENETIX jakkoli vyčleňovat, ačkoli thrash metalu už moc nedám, jejich set sršel energií, kvalitními sóly a celkovým nadšením. Pozornost určitě budila i zpěvačko-kytaristka, která prostě měla koule. Jinak jsem se však nejvíce těšila na FOSSE SEPTIQUE a SULFURIC CAUTERY. Přesně pro tyto prozvracené blastbeatové noisové septiky na OEF jezdím, a klidně by jim mohlo být více. Co víc říci, prostě tlak od začátku do konce. U SULFURIC CAUTERY však musím vypíchnout naprosto šílené bubenické přechody – ten bubeník je pravý důvod, proč tato kapela mezi ostatními žánrovými spolupoutníky nezapadne. Byla jsem naprosto spokojená, jenom merch FOSSE SEPTIQUE jsem nenašla, což mě zamrzelo, kazetka navíc přijde vždycky vhod.
Myslím, že jednou z velmi očekávaných kapel byli RETORSION. O těchto maďarských mazácích se v undergroundu šuškalo už od demáče „Élve Rohadás“, a podoba jejich loga s logem REPULSION není náhodná, posluchači poskytnou podobný nářez. Z jejich vystoupení a vazbení kytar jsem cítila podobnou atmošku jako z legendárního „Scum“ od NAPALM DEATH, takže nebylo co řešit. Je skvělé, že máme další aktivní mladou kapelu na grindcorové scéně. Snad jsem jen čekala vyšší vokály, to by jim slušelo.
Borce z německých REPULSIVE FEAST lze Na Bojišti potkat každý rok, a k jejich muzice mám trošku citovou vazbu. Hráli totiž kdysi na mém prvním OEF v roce 2021 a od té doby mě zdraví. Bylo však úžasné vidět, že jejich hudební nářez je teď ještě ostřejší a roste do ohyzdnějších rozměrů. No, že se jim prostě daří. Už aby bylo album!
Na německé DECREPID jsem se šla podívat aspoň z lavičky, ale nevydržela jsem to příliš dlouho. Bylo vidět, že kytaristi si set jakžtakž užívají, ale celé to bylo takové o ničem, bez energie, a to je zrovna to, co tenhle styl death metalu zásadně potřebuje. Borci určitě hrát umí, to bez debat, ale ničím mě nezaujali. Je ale pravda, že v rámci mého programu měli poměrně nevděčné místo – je jasné, že po celém dni převážně grindových nářezů nemohli tuto intenzitu přebít.
Po lovení potravy a odpočinku se vracím na CENTINEX. První půlku setu jsem si užila, zaskákala si z pódia, ale výsledný dojem jsem čekala lepší. Taktéž nedovedu úplně říci, co setu chybělo. Možná nějaké význačnější momenty? Těžko říct. Tento super čas mohla klidně mít mladší energičtější kapela a sebrala by je do kapsy.
Na koncert SEASON OF THE DEAD – KILLJOY LIVES jsem se musela jít podívat, a to ze dvou důvodů: 1. mám ráda NECROPHAGII a za 2. mám ráda Johna McEnteeho. Jeho mrtvolný chropot všichni známe z legendárních INCANTATION, tudíž mě překvapilo, jakých je schopen poloh. Jinak se ale musím přiznat, že si toho z koncertu příliš nepamatuji.
Co se týče soutěže o největší párty letošního ročníku, nikdo se nemůže měřit s INSANITY ALERT. Ti Bojiště totálně rozbořili už v roce 2021 a ani teď tomu nebylo jinak. Najednou ani nebyla poznat jinak znatelná prořídlost letošního publika. Stage diving, skákání na pizze, „Run to the Pit,“ cedule s poetickými vzkazy, výborná práce s obecenstvem… Jsem ráda, že jsem toto přežila ve zdraví.
Následovala deathmetalová nálož v podobě „mladé“ krve NECROT. Hrát po INSANITY ALERT musí být obzvlášť nevděčné, ale nedá se říci, že by po nich bylo pod kotlem úplně mrtvo. Skladby jsem si užívala, ale nakonec jsem odešla dříve a už se chystala do stanu. Přeci jen to dnes bylo od rána dlouhé a téměř hodina setu na jejich styl mi přišla příliš, po cca půlhodině jsem se cítila nasyceně, ale spokojeně.
Při čištění zubů jsem však potkala kamaráda v plné síle a ten mě ještě přesvědčil na NUNSLAUGHTER, za což jsem teď fakt vděčná. Musím se přiznat, že z alb mě nikdy moc nebavili, i když jsem se strašně snažila. Počkala jsem si na ně na lavičce a když spustili „Looking Into the Abyss“ (byla součástí soundtracku filmu Deathgasm), neudržela jsem se a už mě měli v pitu. Naživo to byla opravdu skvělá záležitost. Thrash, který se vydává za death a tváří se jako black metal, to jsou NUNSLAUGHTER. Ale teda nevím, jestli byla jejich mise úspěšná, když si vezmu, kolik jeptišek se pak na bojišti ještě objevilo.
Pak už následovalo jen padnutí do stanu. To vyčištění zubů předem je fakt praktika k nezaplacení, to všem doporučuji jako další festivalovou přežívací strategii. No a dalšími dny, průběhem obscenového putování a celkovými dojmy vás provedu příště.
