Pátek 3. 7. 2026
Letošní spánek ve stanu s obyčejnou karimatkou, bez luxusu nafukovací matrace, se začal dosti projevovat na mé energii a vstávání se každý den stávalo horším a horším. A i vzhledem k nabitému programu jsem strávila dopoledne v restauraci a Bojiště jsem svojí zatuchlou přítomností obohatila až na MELTING ROT. Intenzivní grindcorová mašina moc potěšila, a není se čemu divit. Člověk očekává kvalitu, když členy lze najít v kapelách ORGAN FAILURE a MOLDER, a té se nám dostalo.
Velká očekávání jsem však měla pro kolumbijské zabijáky AMPUTATED GENITALS, kteří jsou pro mě velmi speciální. V mých 11 letech pro mě byli totiž tou nejbrutálnější kapelou na světě, na kterou jsem narazila na webu Encyclopaedia Metallum náhodou díky jejich poetickému názvu. Koho by v tom věku nezaujal, žejo. Tudíž mi přijde naprosto úžasné, že od té doby obživli, vydali desku a že jsem je mohla opravdu slyšet naživo. Předvedli nám prvotřídní řezničinu, a i u stánku s merchem to byli totální sympaťáci. Suvenýr v podobě trika s motivem debutu jsem tam nemohla nechat.
Nebyl však prostor pro odpočinek, po Kolumbijcích totiž přišel další z mých vrcholů programu, a to MOŽNOST VOLBY?, tribut grindcorové veličiny GRIDE. Věděla jsem, že podle osobnostního zastoupení bude vystoupení luxusní a že kdejaký pamětník i slzu zamáčkne, ale tento set nestál jenom na nostalgii. Tohle byl naprosto ostrý, sehraný válec, který sfouknul vše z povrchu zemského. Tomu nechybělo nic, ani závěrečné noisové outro, které na místě improvizovaně tvořil další borec obklopený efektovými krabičkami. Nedalo se odolat a musela jsem se zmocnit papírového autobusu, abychom s ním na pódiu zinscenovali pofidérní vystoupení. To je prostě Obscene.
Páteční deathmetalový balíček s kapelami BODYFARM, DEMONICAL a FLESHCRAWL mi trošku splývá do sebe. BODYFARM byli příjemní, u DEMONICAL jsme si s kolegou říkali, že tomu Brichtovi to vlastně ještě docela šlape, a FLESHCRAWL masakrovali, ale netrefili se mi do vkusu tolik jako v roce 2021. Kdybych však měla vybrat nějakou deathmetalovou kapelu, která mi tento den pořádně nakopala prdel, byli to američtí JUNGLE ROT, jejichž set byl energický a bavil mě od začátku do konce, to byla opravdová pařba. Po jejich živém výkonu obzvlášť souhlasím s tvrzením, že jsou opravdu nedocenění. Tento luxusní čas si zasloužili.
Jestli mě letos něco obzvlášť hřálo u srdíčka, tak to byly veškeré crust/punkové kapely, a maximálně jsem se těšila na švédské WARCOLLAPSE. Běhání v kotli za doprovodu D-beat rytmu je základ toho, co člověk potřebuje k duševnímu zdraví. Tady však už moje alkoholová intoxikace docela vrcholila. Dalším plánem bylo paření na MORTA SKULD, avšak z ničeho nic jsem se zhostila role chůvy a během celého setu jsme s jakousi malou holčičkou aportovaly klacíky, bojovaly a neustále běhaly pod kopcem, u čehož jsem se snad vylítala více než v kotli; byla neúnavná. Tohle byl další z těch spontánních kouzelných momentů, na které se vzpomíná.
Jsem opravdu ráda, že se mi podařilo po JUNGLE ROT nějak obživnout a následně zvládnout závěrečnou trojici dne. VULVECTOMY byli s GUTTURAL DISGORGE jedinými čistě slamming brutal deathmetalovými kapelami letoška. Cítila jsem, jak mi s každým dalším tónem klesá IQ, a bylo to naprosto super. A i přes takto pozdní hodinu to u pódia i na něm neustále žilo. Příjemným překvapením pro mě byli švédští RAZORRAPE, kteří mě svým mixováním goregrindových a deathmetalových momentů opravdu brali. Potěšila i prasečí maska frontmana či duhový popruh kytaristy. A na závěr následovala další švédská crust/punková pumelice SVAVELDIOXID, která měla naprosto úžasný zvuk a energii, ti mě rozbořili ještě více než WARCOLLAPSE. Sláva. Vydržela jsem do dvou ráno, a stálo to za to. Ráno to bude bolet.
Sobota 4. 7. 2026
Sobotu jsem pojala více socializačně a odpočinkově, takže jsem dorazila až na kapelu SOCIAL SHIT z Argentiny. Tam jsem však dlouho nevydržela – nevím, jestli jsem zrovna vychytala blbý moment, ale zpěvák většinu času promlouval ve španělštině, a když už hráli, nebylo to příliš přesvědčivé. Řekla jsem si tedy, že zase nemusím vidět všechno a šla jsem se radši zase nakonzumovat a odpočinout si do stanu.
Přicházím znovu až na brutal deathmetalové technické konspirátory EMBRYONIC DEVOURMENT z USA. Podobně jako v případě BAD ACID TRIP se jedná o kapelu spíše poslechovou než pařící, protože v těchto riffových a rytmických zvratech by se málokdo rozkoukal. Byla škoda, že basa nebyla průraznější, cvakavější, protože jinak set stál na jedné kytaře, což je u takové produkce škoda. Také mi moc nesedlo hajpování ze strany frontmana, na mě bylo asi příliš americké. Jinak ale musím říct, že to byl zajímavý hudební zážitek a plánuji si je z alb naposlouchat ještě více, rozhodně dobrá inspirace. Je obdivuhodné, že si dovedou takové skladby zapamatovat a zahrát je.
Německé KEITZER jsem napůl poslouchala u hrabošení merche, avšak hromadné skákání dětí z pódia mi neuniklo. Opravdu, jestli je něco na Obscenu super, tak je to právě toto. Letos sice nebylo otevřené dětské týpíčko, ale o stage diving nikdo ochuzen nebyl, čemuž říkám správná výchova. KEITZER mají hudebně nejblíže k death metalu, avšak jejich pojetí bylo svěží a rozhodně mě neurazilo.
V programu máme další thrash metal, a tak se jdu opět posilnit, nejspíš párkem v rohlíku na benzině, a v plné síle se vracím na UNCURBED, opět crust/punkovou radost, nepřekvapivě ze Švédska. Jsem si jistá, že v téhle zemi musí mít něco extra rozpuštěného ve vodě, jinak tomu nerozumím. Pánové z kapely už rozhodně nejsou nejmladší, jak prozrazovaly již šedé brady obou zpěváků, ale i tak se jim podařilo lidstvo kvalitně rozdovádět, a opět jsem ráda, že jsem přežila ve zdraví. Tyhle D-beat záležitosti prostě naživo fungují a jsem ráda za další obohacení, protože UNCURBED jsem i přes zálibu v tomto žánru neznala.
A jelikož jsem jelito s širokým hudebním zaměřením, není čas na odpočinek, přichází totiž jedna z nejočekávanějších prasárniček ročníku, a to RECTAL SMEGMA. Tyto borce není potřeba představovat, s Obscenem jsou pevně spjatí a původně měli vystoupit už minulý rok. A jelikož to byla snad jediná tancovačka letošního programu, divoká odezva, a plážová party pod pódiem na sebe nenechala dlouho čekat. Člověk se ani neohlédl a už létaly vzduchem nafukovací hračky. Vystoupení jsem si rozhodně užila, ale když to srovnám, jaké bordely se běžně odehrávaly na GUTALAX, SPASM či SERRABULHO, opět se vše zdálo jakési komornější a menší.
Po „REKTÁLECH“ jsem se opět vydala socializovat a jakýmsi způsobem jsem se scukla s omladinou, se kterou jsem se poprvé setkala na letošním Obscene Society. Celkově mě moc potěšilo, kolik letos dorazilo lidí mladších než já, takže to vypadá, že extrémní muzika není ztracena. To však teď není pointa – díky nim jsem se dozvěděla, že zhruba během BENIGHTED bude v pivním stanu hrát ARTRODESE. Vzhledem k tomu, že si dost ujíždím na gabberu a podobných žánrech, toto znělo jako skvělý plán. Zpětně se nad tím fakt bavím – člověk jede na OEF, aby svoji duši pak nechal na drumech (drum’n’bass). Tohle byl asi jeden z nejintenzivnějších moshpitů, ve kterém jsem za celou dobu byla, a byla to neskutečná radost si zatancovat, ať to umíte, nebo ne. Úspěšně se mi tam ze sebe povedlo vypotit veškeré pivo. A Joop, nizozemský borec za tímto projektem, byl sympaťák, a nejednou jsme ho při zpívání úplně obklopili. Jeden z nejlepších zážitků tohoto ročníku. Naštěstí po této party hráli MACABRE MINSTRELS, další verze MACABRE, takže jsem měla čas se zotavit a připravit se na poslední dvě kapely mého večera – po nich už mě totiž čekala pouze cesta z Trutnova zpět do reality.
DISMEMBER pro mě byli dalším očekávaným vrcholem toho ročníku, a nezklamali – byli snad ještě lepší, než když tu hráli posledně. A stejně jako minule jsem se neudržela a u „Dreaming in Red“ jsem se rozbrečela štěstím. Můžu si poslechnout dvacet oldschool deathmetalových kapel švédského stylu, ale DISMEMBER pro mě byli vždycky výjimeční těmi emocemi, hlavně ve vokálech, aniž by byli jakkoli vlezlí. Silným momentem bylo určitě i společné halekání melodie z „Override Of the Overture.“ Je to nemožné, ale těmhle padesátníkům to fakt snad hraje lépe a lépe. Naprosto úžasný set.
Na závěr následovalo rozloučení s letošním ročníkem, a to velmi romanticky s legendami ROTTEN SOUND. Mám už však trošku pocit, že mi nejsou souzení. Posledně když na OEF hráli, tak jsem si je neužila kvůli hrozné bolesti nohou. A teď po letech, kdy mám festivalový survival naprosto vychytaný, stejně mě v půlce setu dohnal hlad a já se najednou nemohla ani pohnout. Avšak i z lavičky byli naprosto zničující a zvukově výborní. Takhle má znít grindcore, chrochtala jsem si. Na začátku vypadali čímsi rozhození, ale do vystoupení dali vše, a zahráli jak pecky z alba „Exit“, tak i nějaké novější, snad se nepletu. A bylo roztomilé, že zpěvák na závěr poslal do publika srdíčkové gesto.
No, a nyní mi zbývalo už jen se dobalit a naskočit na noční odvoz od kolegů. Samozřejmě bych ráda zůstala do konce, a přišlo mi to takové smutné, že odcházím předčasně, ale vzhledem k celkově nabitému životnímu rozvrhu se mi to takto hodilo. Navíc, už mě celkem dohnala nemoc, celý den jsem dýchala tak napůl, a další promrzlou noc ve stanu bych asi nepřežila. Co už, to asi bude stáří.
Celkové dojmy? Jako vždy bylo skvělé a osvobozující po roce vidět ty tváře, příjemné lidi, známé, a společně si užít něco, co lidi zvenčí těžko pochopí. Jinak mě letos rozhodně potěšil super zvuk. Přišlo mi, že všechny kapely znějí maximálně dobře. Dále oceňuji často čištěné toitoiky, klobouk dolů za to. A obzvlášť velikou radost mi udělal příval mladých lidí, protože, co si budem, bez nich prostě scéna nebude fungovat. Moc jsem si pochutnala na gingerech, pivech Elektrárna (kisseláč je život!) a musím pochválit i nový pivovar Mléčná dráha, který bylo možné potkat kousek od areálu. Vedlejší program v pivním stanu mi přijde taktéž jako naprosto supr nápad.
Naopak, co mě letos vypeklo, bylo jídlo v areálu. Vždy se snažím alespoň něco málo ochutnat, ale asi jsem tentokrát neměla šťastnou ruku. Za tu cenu mi ty porce prostě přišly malé a ani ne moc dobré. Ideu vegetariánství/veganství velmi oceňuji, obdivuji každého, kdo se takto stravuje, a na OEF to naprosto patří, ale ať mi nikdo netvrdí, že toto chutná lépe. Jakožto student jsem tedy raději jedla mimo areál.
S jedním kamarádem jsme letos taktéž diskutovali program jako takový. Death metal má na OEF rozhodně své místo a patří tam, je ale nutné zvát tolik kapel vyloženě ve stylu švédského old schoolu? Přitom tento žánr má tolik podob. Shodli jsme se, že takhle nám spíše splývaly, a je to škoda. Myslím si, že by naopak sedlo více brutal death metalu, slamu, tech deathu a klidně i nějaký doom/death. Taktéž nějaký ten powerviolence do hlavních časů by nebyl vůbec špatný, takoví INFEST či FUCK ON THE BEACH se tehdy v programu rozhodně neztratili. Tímto nechci tvrdit, že letošní kapely byly špatné, ale na druhou stranu se nedivím, že mnoho fanoušků začíná utíkat spíše na menší festivaly, kde je těch extrémů více, hlavně večer. Zároveň mi je však jasné, že složit takový monstrózní program není žádná sranda.
Letošek se taktéž nesl v duchu obav, kde bude probíhat příští ročník a jestli vůbec bude. No, zatím víme jistě, že přijedou GWAR. Lístek už mám koupený, takže se nechám překvapit. A nějaké další tipy, kdo by mohl zahrát? Po letošní absenci japonských kapel by rozhodně potěšili VISCERA INFEST, dále znovuobživlí EPICARDIECTOMY, INSECT WARFARE a WEEKEND NACHOS, thajští ECCHYMOSIS, američtí STABBING, a někdo by mohl přesvědčit k reunionu crust/punkovou legendu EXCREMENT OF WAR. A třeba se už povede ukecat IMPETIGO…
Každopádně, ať už bude příští ročník kdekoli, věřím, že bude skvělý a snad se těch známých tváří zase potká co nejvíce. Letošní ročník jsem si moc užila. Díky za vše!
