Obdobně, jak jsem poznamenal v reportu v roce 2023, otevírám chytré poznámky a ujišťuji se, že Týnecký mazec je můj nejnavštěvovanější festival a letošní jubilejní 20. ročník to jen potvrdil. Poprvé jsem byl na Mazci v roce 2011 a celkově, i s tím letošním, už po desáté.
A letos jsem poprvé nejel autem, nýbrž vlakem. A už to neudělám. Sice jsem přijel včas, ale jen díky tomu, že jsem si ten den vsugeroval do hlavy, že fest začíná už v 15 hodin. Katastrofa začala v Praze, kde na odjezdové ceduli naskakovalo zpoždění. Vyšplhalo se až na 50 minut, přičemž návazný spoj v Kolíně byl nenávratně pryč a do dalšího odjezdu zbývala ještě hodina. Naštěstí do Týnce nad Labem jel po pár minutách klimatizovaný autobus, který přinesl mírnou úlevu od neuvěřitelného horka a naději, že po čtyřapůlhodinové cestě (místo obvyklých dvou hodin) dorazím do cíle. A v průběhu dne se teplota vyšplhala ke „krásným“ 39 stupňům.
Tato horka nikoho nezastavila, a tak mohli EYELESS včas nastoupit na pódium jako první. Pro každého velká neznámá, neboť to bylo jejich vůbec první vystoupení. Pro mě byli „neznámí“ i jako originál, protože jejich původní verzi vystupující pod jménem SLIPKNOT vůbec neposlouchám – a to i přesto, že jsem je naživo už viděl. Že šlo v případě EYELESS o premiéru, na nich nebylo vůbec znát. Pokud na ně někde narazíte, určitě mrkněte. Možná pod maskami poznáte (pokud omylem poodhalí ksicht) známé tváře tvrděmetalové scény. Jejich vystoupení bylo bláznivé, slipcorově tvrdé, a tím pádem pro sledující i velmi zábavné. Laicky zhodnotím, že i naprosto autentické. Hned na úvod nasadili vysokou laťku.
Druhá kapela: SWEPT INTO DECAY… Jo, tento ostravský důlní kombajn mě bavil… a důlní kombajn doslova. Těžkotonážní a velmi výkonný stroj. Neobvykle ve středním tempu se držící deathcorová mašina, která lahodila uchu víc než různé přetechnizované smečky se skladbami plnými breakdownů... OK, samozřejmě v záplavě těžkých pasáží nechyběla ani rychlá rubanice. Podotknu však, že v přehršli moderních deathcorových part se tato banda vymykala zažitému standardu, což bylo pro poslech i koncertní zážitek, aspoň za mě, velmi dobře.
ADOR DORATH mě baví od samého počátku, už od jejich první desky „Adon Nin Edeleth…“, a svůj set otevřeli právě touto skladbou. Avšak po celou jejich historii mi naživo vždycky utíkali, čili jsem moc rád, že jsem tenhle poctivý, našlapaný metal mohl poprvé zmerčit právě zde. Vlastně by se dalo říct, že nejen, ale i kvůli nim jsem se na Týnecký mazec vypravil. Ne moc surový, ne moc temný – všechno namíchané tak akorát. Silné melodie, tak trochu do symfonična laděné (jejich pověstný podkres jsem vnímal po celou dobu produkce), nebo třeba věc „Rosa“, která má zase paganfolkovější nádech. Zkrátka všechno skvěle vyvážené, ale hlavně to byl poctivý metal, jak má být. AD odehráli parádní průřez kariérou, kdy z každého alba vytáhli přibližně dva songy. Za mě naprostá spokojenost.
To, co jsem popsal o SWEPT INTO DECAY, by se dalo použít i na další smečku pocházející taktéž z Ostravy. NAHUM na pódiu ukázali, zač je toho loket. Smrtící koktejl hutných riffů ze starého dobrého světa rozhodně není mrtev. Album „Old World Death" bylo pilířem tohoto koncertu. Kromě titulní skladby dali k dobru třeba „Conspiracy of Shadows“, anebo za mě velmi povedenou, netradičně blackově mrazivou, mystickou věc „Mantra“. A opět musím vyseknout poklonu, protože svou kombinaci hutného death metalu s nekompromisními thrashovými riffy dávají parádně nejen z alba, ale i zde na pódiu.
Již teď jsem byl nadmíru spokojený s výkonem kapel a teda s festivalem (asi bych stejně nenapsal nic jiného), a to jsem netušil, co přijde s další smečkou. Z poslechu alb a i videí na netu jsem věděl, že CRIPPLED FINGERS budou dobří, a byl jsem na vystoupení těchto trhačů hodně zvědav. Rozcupovali tady kdekoho na padrť a nabyl jsem dojmu, že frontman Aleš dokáže rozhýbat i mrtvoly. Hardcorová dravost se v nich nezapře a jasně odkazuje na NYHC. Prostě a jednoduše agresivní kytary s poctivým groove metalovým základem a ba co víc, i v tom malém prostředí se dá udělat pěkný moshpit anebo i menší wall of death. CF přehráli dobrou půli posledního, velmi dobrého alba „Through the Pain“. V setu se objevily parádní nášlehy „Stitches“ či „Born in Failure“, přičemž titulní masakrózní „Torch“ a závěrečná „Bigger Than God“ uzavřely kompletně nadupaný set. Nakonec jsem se po vystoupení v debatě s Alešem ujistil, že už jsem je vlastně viděl… a to nevím, jak mi to mohlo vypadnout z hlavy. Zrovna mně, když si pamatuji kdejakou blbost! Pardón, bylo to na Brutal Assaultu v roce 2023, kde předvedli parádní show. A nejinak tomu bylo i zde. Tady to mělo dokonce ještě větší grády než v Josefově. Velmi, podotýkám, velmi mě překvapili a nadchli. Nebyl to mazec, byl to masakr.
Když jsem tady zmiňoval nějaké poprvé, tak musím říct, že asi poprvé jsem nebyl na hlavní kapelu v popředí…. No co, to se stává. Pitný režim v tom horku se musí dodržovat, nějaké jídlo je také potřeba a i únava se začala projevovat. Takže VERTEX jsem odsledoval z povzdálí z lavic před placem. Ale i tak musím podotknout, že se na ně určitě někdy podívám znovu, protože kombinace disharmonických tónů padla dobře do celého soukolí tohoto mathcorového stroje. Nakonec mě i na dvě poslední skladby vytáhli z lavice. Jako každý ročník zde pořadatelé přitáhnou neokoukanou, ale velmi zajímavou partu, která nemá daleko k těm vyšším světovým metám. A za to palec nahoru. Tak nějak jsem si při nich vzpomněl na jeden předchozí ročník, kdy tu byli jejich kolegové z Francie, a to AHASVER. Jejich metalová šílenost se sludge špínou mě bavila více, ale to jsem byl vepředu pod pódiem po celou dobu.
ELYSIUM měli dlouhou přestavbu… a pořád bylo horko, a to bylo již po půlnoci. Tak jsem zalehl na lavici, podřimoval a čekal. Po první skladbě, kdy Bejv oznámil, že odehrají sedm nových skladeb z připravovaného alba, které vyjde ještě letos, jsem se zvedl a šel ke konstrukci stožáru zastřešení před pódiem, které slouží frontmanovi již pravidelně jako vyvýšené pódium nad hlavami fans a nejinak tomu bylo i tento večer. Za léta se u ELYSIUM vytříbil vkus. Dávno jsou pryč oldschoolové deathmetalové riffy, to si již skoro nikdo nepamatuje, a jejich styl se vyprofiloval v melodický a agresivní metal se silným deathovým mostem směřujícím na moderní deathcorový břeh, o čemž svědčí třeba „starší“ singlovka „The Plague of Faith“. Velmi silným flákem byla skladba v polovině setu, která měla v úvodu drone sound, přičemž v celkovém vyznění nabídla pěkně barevný kytarový podkres. Po této skladbě přišlo nečekané překvapení. Nekompromisní corový diktát si vystřihla společně s Bejvem Daniela Dahlien Neumanová s masakrózním screamo vokálem, ale i brutálním growlem. Za mě velmi vydařená věc. Bude u vás napořád? (úsměv) Opět brutálně povedený set.
SEARCH & DESTROY předvedli melodické deathcore, sem tam hozené více do metalu, sem tam jakoby do punku, ale pořád dost tvrdé. Hlavní growlující zpěv byl takřka rovnocenně doplňován druhým, civilnějším vokálem. Jako jediná smečka na Týneckém mazci, a vůbec na české poměry neobvykle, disponují českými texty, jakým byl starší song „Myšlenkář“ nebo čerstvý singl „Černá píseň krkavců“. Z plzeňského Parlamentu si je vybavuji tak, že mají v sestavě violoncellistku, leč zde tomu tak nebylo, což ale nevadilo, protože i tak se mi jejich koncert líbil. Závěrečné popůlnoční vystoupení, jak už to bývá zvykem, bylo pro zhruba třicítku přeživších u pódia, přičemž v areálu bylo asi jednou tolik hlav navíc. Takže za mě byl závěr festivalu taky luxusní.
Snad se mi ještě nikdy nestalo, že by u mě všechny kapely skončily na té plusové, pozitivní stránce. Je fakt, že mi sedlo úplně všechno a neměl jsem na celém festivalu s ničím problém. Jedno negativum byla sice ta pekelná výheň, ale pořád lepší, než kdyby chcalo. Obrovské plus letí pořadatelům za improvizované sprchy. A to ostatní? Asi se budu opakovat. Areál je suprový, obklopený stromy, které od vedra sice moc nepomohly, ale sem tam ve stínu to šlo. Jídlo a pití bylo pořád za lidovku (oproti jiným akcím). Polévka za 50, luxusní a bezchybný bramborák za stejnou cenu, klobása za 120, guláš za 150, všechno pití za 60 a perlivka za dvacku. Takže zkrátka „samá pozitiva a sociální jistoty“. Ve vinárně navíc pořadatelé připravili parádní galerii z fotek ke dvaceti letům festivalu, kde jsem nakonec našel i nějakou tu svoji.
