Když v roce 1988 vyšlo album „Operation: Mindcrime“ od seattleských QUEENSRŸCHE, byl to dočista blesk z čistého nebe. Koncepční album, na které navázalo turné, kde se mísila produkce skupiny se scénickými výjevy příběhu. Této hudbě jsem naprosto propadl a dodnes se k desce vracím. I následující fošny QUEENSRŸCHE patřily mezi to nejlepší, co progresivní metal dodnes nabízí. Z nich navíc vždy vynikal výkon jejich vokalisty Geoffa Tatea, kterého stále považuji za jednoho z nejlepších rockových nebo metalových zpěváků vůbec. Jenže v roce 2012 nastal v kapele rozkol a pánové se pohádali „do krve“, výsledkem byly v následujícím roce dvě alba od QUEENSRŸCHE – s Geoffem Tatem „Frequency Unknown“ a bez Geoffa s eponymním názvem „Queensrÿche“ s novým zpěvákem Toddem La Torrem (ex-CRIMSON GLORY). Soudní při nakonec vyhrála skupina kolem Michaela Wiltona a Eddieho Jacksona. Geoff nadále nemohl používat název QUEENSRŸCHE, zato mohl používat název OPERATION: MINDCRIME. Toto uskupení vydalo během následujících let tři alba: „The Key“ (2015), „Resurrection“ (2016) a „The New Reality“ (2017). Jenže aby toho nebylo málo, sólově Geoff Tate vydal dvě desky, „Geoff Tate“ (2002) a „Kings & Thieves“ (2012), a nyní tedy vychází třetí sólové album, které se ale tématicky vrací k dvěma albům QUEENSRŸCHE – kromě již zmiňovaného také potažmo k „Operation: Mindcrime II“ z roku 2006. To je zmatek co? A ještě ke všemu působí Tate v italsko-americké formaci SWEET OBLIVION, která má na svém kontě taktéž dvě alba: „Sweet Oblivion“ (2019) a „Relentless“ (2021)…
Zmíním jen krátce, že celý příběh „Operace: Zločin mysli“ z roku 1988 je postaven na osobě Dr. X, politického a náboženského demagoga, který řídí tajnou organizaci a využívá na špinavou práci Nikkiho, politického revolucionáře závislého na heroinu. Nikki zabije kněze a má zabít i bývalou prostitutku, nyní řádovou sestru Mary, ale nedokáže to. Dr. X jí vyhrožuje, že ji nechá zabít, ale ona raději spáchá sebevraždu. Nikki je později zatčen policií a zavřen do psychiatrické léčebny.
Druhá část z roku 2006 pokračuje příběhem, v němž se Nikki dostává z vězení útěkem a plánuje pomstu Dr. X. Toho nakonec sice zabije, ale pomsta mu nepřináší útěchu, po které touží. Jako duch se vrací i sestra Mary. Nikki se propadá do čirého šílenství a nakonec spáchá sebevraždu. Teprve v posmrtném životě naleznou oba jakousi útěchu…
Toť produkce QUEENSRŸCHE. Nyní tu máme třetí pokračování příběhu, ale v podání Geoffa Tatea a jeho doprovodné skupiny. Přijde vám to jako nastavování? Jakési zneužívání dobrého jména? Mně trochu ano. Spíše bych byl příznivcem nějakého nového nosného tématu, které by si Tate našel a to rozvíjel. Nastavování něčeho geniálního po tak dlouhé době mi prostě přijde laciné. Ale marketing je marketing a album nejspíš bude mít úspěch. Jen se podívejte, jak vypadá obálka alba a bude vám vše jasné. Násilně předělaný název kapely na zpěvákovo jméno… Uff, to je první, co se mi moc nelíbí. Další věc je, že si album Geoff vydal ve vlastní režii a informace o albu si člověk musí velmi pracně dohledávat a ověřovat, zda album vůbec vyšlo a zda se nejedná o nějaký fake či výplod AI. (úsměv)
Oprostěme se ale od těchto „chaotických“ informací a zaměřme se pouze na hudební stránku věci. Pořád platí, že Geoff Tate je Pan zpěvák s velkým P. A to i ve chvíli, kdy mu je letos neuvěřitelných 67 let. Už jsme to rozebírali i v jiných recenzích. Všichni stárneme a především zpěvákům věkem odchází hlas. Tate jako by byl z jiného těsta a pokud jej poslouchám, ano, možná má níže posazený hlas, ale pořád je pevný a dokáže vyzpívat neuvěřitelné věci včetně výšek. Prostě, jeho věk se na jeho hlasu extrémně nijak neprojevuje. A doufám, že ještě udělá spoustu dalších desek a projektů. Zpěv je největší devizou desky.
Produkce alba je samozřejmě poplatná současné době, nicméně jakoby se při míchání a masteringu chtělo dodržet genius locci dvou předchozích částí. Na jednu stranu to chápu, protože jiné vyznění by mohlo rozkopat koncepci příběhu, na druhou stranu bych v duchu očekával progresivnější přístup. Ale zas mi to tak nevadí. Zajímavé je, že je hudba hodně stavěna na duchu autorského přístupu kytaristy Chrise DeGarma, který byl vůdčí postavou prvních alb QUEENSRŸCHE. Z desky to úplně čiší. Jako kdyby se vrátil z hudebního důchodu a pomohl Tateovi tuhle třetí část vytvořit. Líbí se mi široké použití doprovodných vokálů, v některých skladbách taktéž ženských. Zvuky a samply jsou hodně podobné zmíněným deskám QUEENSRŸCHE.
Příběh „Operation: Mindcrime III“ nepokračuje v dějové linii, pouze se dívá na celé události první části z pohledu padoucha Dr. X. Skladby jsou opět řekněme navazující na sebe, jsou jakousi pomyslnou rockovou operou. Z celého seznamu nad ostatní asi nejvíce trčí „The Answer“, ale nenajdeme zde hity, jako byly svého času „Revolution Calling“, „Suite Sister Mary“, „I Don't Believe in Love“ nebo „Eyes Of A Stranger“. Takové šlágry tu nejsou. Pěkná je pomalá „Do You Still Believe?“, líbí se mi procítěná „The Devil's Breath“, poslední „A Moster Like Me“, ale i mnoho dalších.
Progresivní album splňuje muzikantský um, který se u tohoto stylu vyžaduje, deska nepostrádá náladu, atmosféru, vlastně nic, na co bychom si mohli stěžovat. Je přesně v duchu předchozích desek, anebo jak bychom ji očekávali. Možná fošně chybí taková ta pomyslná třešnička na dortu, ten pomyslný X faktor, který se tam uchytí z nějaké příčiny, situace, kdy si všechny okolnosti sednou, kdy do sebe zapadnou, to, v jaké náladě hudba vzniká, za jaké konstelace hvězd, prostě „něco“, co se dá jen velmi stěží popsat. Prostě to, co zafungovalo na „Operation: Mindcrime“ v roce 1988. Ale co to je? To vám nedokážu říct. Proč jsou výše zmíněné písničky hity a proč z trojky žádné hity nebudou? Fakt na to nedokážu odpovědět. Skladby jsou prostě dobré, ba skvělé, ale jak už bylo řečeno, něco jim pořád chybí…
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- The Scene Of The Crime
- You Know My Fucking Name
- The Answer
- Vulnerable
- I'll Eat Your Heart Out
- Do You Still Believe?
- The Devil's Breath
- Ascension
- Set You Free
- Descension
- Power
- You Can't Walk Away Now
- A Monster Like Me
Čas: 44:50
Sestava:
- Geoff Tate – zpěv, programování
- Alex Hart – zpěv
- Amaury Altmayer – kytara
- Bruno Sá – klávesy
- Dario Parente – kytara
- Jack Ross – basa
- James Brown – kytara
- Jimmy Wynen – basa
- Kieran Robertson – kytara
- Michele Panepinto – bicí
- Robert „Baker“– bicí
https://www.geofftate.com/
Facebook
https://x.com/geofftate
Instagram
YouTube
