Jsou kapely, které stihnou album každý rok, ostatně v metalovém pravěku to bylo úplně běžné, a když si některá parta dala delší pauzu, už to působilo divně. Dnes je neobvyklá roční kadence, ani nováčci na scéně tak rychle většinou nefrčí, ale sem tam se nějaká akční skupina hecne a stihne to v lednu a prosinci. (úsměv) A pak jsou tu one man projekty, mnohdy trpící něčím na způsob grafomanie a chrlí jednu nahrávku za druhou a upínají je na internet jako diví. Francouzská kapela GALIBOT nepatří do žádné z uvedených kategorií, přestože vydala dvě alba během čtyř měsíců. Je to takové lehce matoucí, protože lednová placka „Euch’Mau Noir bis“ není nic jiného než remake debutu „Euch’Mau Noir“ z roku 2024.
„Bis“ album recenzoval nedávno Jindra a ve svém článku uvedl i informace o historii a inspiračních zdrojích souboru, tak jen ve zkratce: vznik v roce 2023; název podle dětských dělníků v dolech Arenberg, kterým se kapela věnuje v textech; věci spojené s těžbou černého uhlí na obalech; umouněné tváře hudebníků na propagačních fotkách.
Novinka „Catabase“ je vlastně prvním společným dílem pětice, předchozí album komponovalo trio Thomas, Agathe a Clément, ke kterým se zbylí dva členové Julian a Robin připojili v roce 2025, aktuálně už je za bicími nový člen, Christopher Cansier. Slovo „catabase“ má řecký původ, znamená „sestup“, v mytologickém smylu pak setup do podsvětí či podzemí, což jsou v případě GALIBOT ony uhelné doly. Ty se objevují i na obalu, na titulní straně je myslím třídírna nebo úpravna uhlí, uvnitř digipacku pak řez těžní jámou od povrchu s těžní věží po vlastní důl. Dvanáctistránkový booklet obsahuje texty a kredity – jak je u Les Acteurs zvykem, ve velmi dobré grafické podobě.
Kvalitu hudby bych si rovněž dovolil označit slovy velmi dobrá. GALIBOT hrají black metal, nikterak extrémní, spíše melodický, atmosférický, složený s rozmyslem a zahraný s rozvahou. To může u blacku zavánět nudou, ale u GALIBOT tomu tak není. Po intru, které by mi nechybělo, kdyby na albu nebylo, se rozjíždí šlapavý black s bzučícími kytarami a křikem ve francouzštině. Křik obstarává žena, Agathe, kterou by asi ve svých řadách ráda přivítala kdejaká kapela podobného ražení. Je to právě dáma, která nahrávce vévodí, respektive je to ona, koho si asi posluchači zapamatují. Agathe si s hlasem pohrává více než je obvyklé, vedle blackového křikořevoskřehotu hlasivky porůznu ohýbá a nevyhýbá se ani čistému zpěvu, ani strašidelným promluvám. Vše stihne hned v první zpívané věci „Jeanlin“ a v různých variacích opakuje i v dalších písních.
V těch nechybí až epické party, které vykukují z klasického blackového výraziva, stejně jako krátké kroky stranou v podobě lehkého industriálna (což se s ohledem na tématiku logicky nabízí). Ku prospěchu věci je určitě i střídání rychlých a pomalejších pasáží, čtvrtá „Voreux“ se dlouho nikam nežene, pak přijde první krátké a nikterak výjimečné zrychlení, takže návrat ke střednímu tempu a budování atmosféry je vítaný, stejně jako emotivní Agathin řev či bědování, ke kterému se přidává i mužský polocivilní hlas – a pak přichází zvrat a výplach, ve kterém to bicmen řeže hlava nehlava a kytara sází hezky zabarvené vyhrávky, v rámci dalšího zvolnění je zařazeno i docela dlouhé a příjemné sólo, jen ten fade out je takový jalový.
Po intru je instrumentální ještě pětka „Baptise Terre“, která začíná ambientními tóny, což u kapely není novum, pohrávala si s nimi i na předchůdci a zařazuje je nejen do instrumentálních skladeb, ale i do těch zpívaných, jako odlehčení se objevují i v „Pénitent“, ve které jsou v závěru zařazeny i zvuky z nějaké knajpy, v „Terril“ pak zvuky připomínající důlní vozíky. Krátká „Estaminet, Pt. 1“ začíná zvonivými kytarovými tóny a střídáním oboupohlavních zpěvů, ale postupně nabírá jiný ráz, zachmuřený, v němž se objevují srozumitelné promluvy obou pěvců i zajímavé hrátky se stereo efektem. Poslední „Mesektet“ je výrazně melodická, příjemně odlehčená věcička, s hezkou ústřední linkou i zajímavě zabarveným zpěvem (nikoliv řevem), kapela se prostě snaží nedržet jen jednoho kopyta a sází různé černěkovové variace, které mě baví poslouchat.
Seznam skladeb:
- Catabase
- Jeanlin
- Bleu Noir Rouge
- Voreux
- Baptise Terre
- Pénitent
- Les Montagnes Poussent Sous Terre
- Estaminet, Pt. 1
- Terril
- Saint Cordon
- Mesektet
Čas: 41:44
Sestava:
- Agathe „Diffamie“ Boulanger – voices
- Thomas Deffrasnes – guitars, voices
- Julian Baquero – guitars
- Clément Joly – bass
- Robin Grabmann – drums
