„Naprosto spontánní akce. V lednu náš kamarád Jakub na koncertě v Ústí potají podstrčil nahrávací zařízení na balkon vyprodaného Národního domu v Ústí a po týdnu mi řekl ,tady je bootleg z Nároďáku‘“, říká Martíček, basák kapely HOUBA. „Přišlo nám sympatické vytvořit artefakt z akce, kterou sami pořádáme, a která se stává kromě koncertu také komunitním setkáním lidí z celých Čech i Slovenska.“
Tolik info vydavatele k vydání „Bootlegu“, který bootlegem není, aspoň v tom původním smyslu slova – nejedná se o pirátské vydání. Ale jistá dávka pirátství tu je – kapela podle všeho netušila, že její vystoupení někdo nahrává. V obalu je uvedeno, že se nahrávalo na ZOOM H4n, příruční rekordér, takže nikoliv zvuk stažený z mixážního pultu, ale „lapený ze vzduchu“. Což je samozřejmě určitý limit – asi se nedá čekat, že by nahrávka pořízená tímto způsobem byla jako ze studia. Ale čekal bych, že když už živák vyjde na fyzickém nosiči, nějakou kvalitu mít bude. No nějakou i má, ale nelze ji označit jako dobrou, natož chvalitebnou. Zvuk je jedním slovem mizerný (školní známkou nedostatečný). Tím se celá tahle edice staví do polohy „proč“?
Proč v dnešní době vydávat takovéhle nahrávky? Podle mě to nemá smysl. Žádný. Ani ten benefiční, který kazeta má, celý výtěžek z prodeje bude předán Lékařům bez hranic. Proč – když už živák – není zvuk udělaný pořádně, nevyjde to aspoň na CD a neprodá se mnohem víc nosičů = větší tržba = větší dar na dobročinné účely?
Řada lidí pochybuje o vhodnosti vydávat staré demáče a záznamy koncertů z roku cvaj na deskách. Občas se to ve mně taky pere, ale vždycky zvítězí to, že jde o raritní nahrávky, mnohdy jediné, které po kapelách zůstaly, navíc s pěkně vypravenými obaly se spoustou zajímavostí, dobových fotografií, vzpomínek muzikantů. To tady neplatí.
No už jsem si vylil srdce dost, tak aspoň krátce k hudebnímu obsahu. HOUBA hraje dlouhé roky (přes třicet) zábavný punk rock, má spoustu fanoušků a taky spoustu nahrávek. Nedělal jsem stoprocentní inventuru, ale leteckým pohledem na desky, které jsem recenzoval, a na další nahrávky, jsem dospěl k závěru, že koncert je průřezový, hrály se na něm jak staré, tak novější kousky, vesměs chytlavé, s vtipnými texty, skočné, pro posluchače vděčné, odpovídá tomu i ohlas fanoušků, který je ze záznamu patrný.
Patrné je i to, že kapele to na koncertech šlape, to se dá i z toho „zvuku“ poznat, stejně jako to, že mezi kapelou a fanoušky to funguje, některé promluvy mezi songy jsou adresné, většinou ale jde o uvádění skladeb, někdy s krátkým dovětkem, o čem že ten a ten kousek je. Faux pas se „povedlo“ na konci strany A, kde je uvedená „Polština pro samouky“ a pak ticho, skladba, která je na béčku; na Badcampu je to střihnuté správně. Koncert „zakončuje“ nová věc „Panky a Hákory“, „HOUBOVÁ“ klasika, svižná, melodická, s chytlavým refrénem, který je sice celkem jednoduchý, ale na koncertech si jej budou posluchači vyřvávat s kapelou. V písni dojde i na zklidnění, pomalou pasáž, z které kapela vyjede a vrátí se ke klasice. HOUBA asi hodlala skončit, ale fanoušci si vykřičeli nášup, takže došlo ještě na tři skladby, tedy napřed na jednu, rozloučení, ještě jednu, další rozloučení, fandové si ale ještě vyřvali „Džísku“; evidentně byl koncert plný elektrizujícího napětí a radosti. Škoda, že nedostal důstojnější háv…
Obal je pro kazetové vydání dostačují a zajímavé na něm je, že jeho autorkou je studentka střední grafické školy, Marie Vytlačilová. Na titulní straně je koláž z fotek, zřejmě ze zaznamenaného koncertu, ale fotky jsou tak maličké, že na nich není skoro nic vidět. Nechybí seznam skladeb, kredity, děkovačka, QR kód pro stažení nahrávky a „idea“ akce Svět sám pro sebe, která letos proběhla potřetí, získala slušný věhlas a sjíždí se na ni lidé z blízka i z daleka.
Live – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Vězení
- Je to tak
- Samý kdyby
- Večírek
- Slabá místa
- Princezna
- Šašek
- Hledáte dokonalost
- Strana B
- Polština pro samouky
- Tady mě máš
- Ptal jsem se a Ivan nechce
- Ničeho nelitujem
- Ústí pod Labem
- Lituju
- Panky a Hákory
- Potápí se naše loď
- Svět sám pro sebe
- Džíska
Čas: cca 50 min.
Sestava:
- Majkl – zpěv
- Martíček – basa, zpěv
- Jirka – kytara
- MSK – kytara
- Hrdla – bubny
