Zapátráme-li po informacích, s kým že to máme tu čest, krom výše zmíněného faktu, že jde o band zpoza naší východní hranice, dále zjistíme rok vzniku 2013 a že novinka je teprve druhým zářezem v diskografii kapely.
Stříbrný kotouček mi dorazil už před nějakým pátkem a po prvním nástřelu jsem ho musel na čas odložit, protože se těch progresivních šmodrchanic sešlo v jednu dobu nějak moc a mozkovna zatoužila po troše té přímočarosti, brutálním výplachu nebo i podmanivosti popové líbivosti.
Vkročení do alba se nese v duchu jistého klamání tělem, kdy jsem na moment uvěřil iluzi, že na mne promlouvá hlas Martina Schustera a do hlavy tečou tóny FACE THE DAY, respektive MINDWORK. Tento vjem však mizí takřka vzápětí. HOLOTROPIC mění poznávací projížďku v agresivní styl jízdy, volí cestu nebezpečných zákrut a stříkajícího adrenalinu. Práce progresivního umělce je jakousi stavbou mozaiky. Vezmete zkrátka několik lahví rozličných druhů, rozmlátíte na maděru, promícháte a vybíráte jednotlivé střípky, jež vytváří fantazií vykouzlený obrazec. V ideálním případě do sebe dílky krásně zapadají a pohlazení hotového díla neodhalí nepříjemné výstupky či zraňující ostré hrany. V tom horším si nad výsledným dílem marně lámete hlavu a zmíněné pohlazení je plné bolesti a krvavých šrámů. Pro aktuální „Individual“ platí varianta číslo jedna. Kapela nabízí spousty momentů, kdy si milovník složitějších rytmů labužnicky zamlaská, přesto nenastává pocit zakopnutí o bludný kořen. I ve zdánlivě chaotických pasážích vnímám systém a řád, což přisuzuji instrumentální a skladatelské zručnosti slovenských borců. Abych hned v zárodku zabrzdil nemístné spekulace, chlapi bez diskuze umí, ale jak plný pytel nápadů, tak hudební zručnost neslouží k šimrání bradiček jednotlivých muzikantů, nýbrž je vše podřízeno zájmu celku a podobě výsledného díla. V doprovodném infu je v sekci „mohlo by se líbit“ fanouškům např. ORPHANED LAND, BETWEEN THE BURIED AND ME nebo RIVERS OF NIHIL, s čímž lze celkem bez velkých výhrad souhlasit.
Album přináší zajímavé momenty a baví mne prakticky od úvodních vteřin, ale opravdové blažení začíná se závěrečnou trojicí skladeb, které jsou konceptuálním jádrem desky svázaným pod souhrným názvem „In_dividual“. Ať už jsou to orientální prvky a zajímavá pěvecká linka čistého zpěvu, nebo neotřelé riffy a vyhrávky v prvním díle, či milované ságo v instrumentální dvojce, užívám měrou vrchovatou. Ambientní závěr pak poslouží mysli ke zklidnění a rekapitulaci prožitku.
Deska byla zaznamenána v Pulp studiu pod dohledem Jakuba Hríbika a jen těžko hledat důvody k výtkám. Silné jako celek s dostatkem prostoru pro sledování jednotlivých nástrojů. Dojem nepokazí ani obálka nosiče, pod níž je podepsána lotyšská umělkyně Inese Voyager žijící ve Skotsku.
Sakum prásk, máme zde další z řady alb, jemuž je třeba dát čas a prostor a které posluchačovu trpělivost odmění zážitkem nevšedním. Promakaná muzika je doprovázena kvalitními zpěvy, ať už hovoříme o vokálu agresivním, nebo libozvučném čistou melodikou. Ke cti poslouží i ideální délka fošny, s čímž úzce souvisí zdravý rozum zúčastněných, kdy se nesnaží kompozice uměle nastavovat a hnát do nesmyslných stopáží. Dobré to je chlapci, hodně dobré.
Seznam skladeb:
- D’Filer
- Al(l)one
- fRiction
- out-with-in
- In_dividual: Part I: Animal
- In_dividual: Part II: Lamina
- In_dividual: Part III: Anima
Čas: 30:38
Sestava:
- Vladimír Mikuláš – vocals, samples
- Kamil Adamík – guitars, synths
- Alexander Sucháček – guitars
- Rastislav Molnár – bass guitar
- Janko Hutka – drums
