Už dvacet let působí, spíše nenápadně, na tuzemské scéně skupina BE FADING FAST. Vznikla odpojením většiny členů DEFLORACE v roce 2006, přičemž tehdejší rytmická sekce v ní působí dodnes. Kolem pilířů Dodana (baskytara, později kytara) a Smetáka (bicí) se sestava porůznu měnila, nejhlubší rýhu vyryl zpěvák Masters, který na nějaký čas vypadl, aby se po čtyřleté pauze v roce 2016 opět postavil k mikrofonu. Do kapely následně přibyli dva mladší hráči (Phill – kytara, Olby – baskytara), ale kapelu zabrzdily úrazy hned tří členů, takže nahrávání dlouho chystaného nového materiálu začalo až v červenci 2024 a na albu „Phobophobia“ se pracovalo přes půl roku. Na začátku toho letošního pak vyšlo ve fyzické podobě.
V průvodním dopise kapela uvádí, že se nesnaží o úkroky z deathmetalového hájemství a že se nepřizpůsobuje aktuálním trendům – prostě old school death metal a basta. I když ono to úplně na sto procent neplatí. Respektive platí, ale sem tam se nějaký ten úkrok objeví, nikoliv trendový, ale stylový.
Na rozumně krátké intro navazuje plíživý kov smrti se zlověstným hlasem, spíše šepotem než zpěvem nebo řevem; na ten (řev) dojde po chvilce a slova „eternal suffering“ jsou nepřeslechnutelná, stejně jako deathmetalový nájezd, který se podobá většině deathmetalových ataků z devadesátých let. Kromě klasické řezničiny nechybí poutavé sólo a s prvním songem musí panovat spokojenost. Druhý se rovnou rozjíždí ve zběsilém tempu, které osvěžuje hra se stereo efektem a následně navazuje hutný střednětempý death metal hrubšího zrna, který se střídá s divými party, ale ani tady nechybí technická pasáž. Skladby jsou obecně složeny s rozumem, nemají přepálenou délku, většina trvá tři a půl minuty, takže než by nedej čert začaly nudit nebo se točit v bludném kruhu opakování, skončí.
Třetí „Eater of Corpses“ se celkem dlouho převaluje, Masters jako kdyby zaříkával, do toho z riffovačky probleskují čisté kytarové tóny, až v polovině se skladba v pochodovém rytmu rozjíždí, ale oproti předchozím i následujícímu štychu je taková obyčejnější. V titulní písni si Masters střihl i jinou než deathovou vokální polohu, skoro DIAMONDOVSKOU hororovou, což je vítané osvěžení, ale on to frontman různě variuje i dalších písních – opět – je fajn, že není hlas vedený v jedné rovině growlu, ale střídají se různé výrazy. V „Phobophobii“ je hezkých momentů víc – přelévání tempa nebo kytarové kvílení. „Corporate Circle“ je jedním z úkroků, začátek je řezničina skoro grindová, pak naopak nathrashlá, nechybí hezky pokroucené sólo ani další umírněné.
Album půlí „Blood in Sand“, jež se dlouho tváří jako instrumentálka a ani po zapojení zpěvu se nežene do extrému, je spíše technického rázu, zato další kus je evil nejen podle názvu; budování temné nálady graduje ve šlapavé pasáži, která zazní dvakrát, ale takováto repetice je vítaná, stejně jako další sólovačka. Osmou stopu uvozuje asi stokrát slyšená bitevní vřava, pohani si asi vyřizují účty s křesťany, soudě podle názvu, nikoliv podle muziky, která nemá s pohanstvím nic společného. I další tři songy pokračují v nastoleném směru, death metal tu rychlejší, tu pomalejší, pořád dobře poslouchatelný, přehledný, pro fanoušky klasiky nemůže být poslech zklamáním. Čemu se BE FADING FAST vyhýbají, je současná oblíbená hniloba, práchnivějící ultra špinavý death metal na albu nezní, takže bych řekl, že je určený pro fanoušky např. KRABATHORU. Ale ani ostatní deathmetalisté se nemusí obávat, že by jim „Fobofobie“ (což je extrémní strach ze strachu) způsobila nepříjemnosti.
Nahrávalo se v Shaarku, výsledek asi tamní klasika, nástroje jsou čitelné i dobře vyvážené, občas probleskne protivný zvuk činelů; někdy ruší sólo, v poslední „Ventriloquist“ asi mají případně dřímajícího posluchače probudit, protože některých místech zní vysloveně jedovatě a přitahují více pozornosti, než je zdrávo. Ale to jsou spíše mušky než mouchy, jinak zvuk OK.
Co trochu sráží dojem ze slušného počinu, je obal, respektive „booklet“. Na pohled vypadá zavřený produkt v pohodě, autor titulní stránky Roman Kýbus odvedl standardně dobrou stylovou práci, špatně nevypadají ani další stránky, ale je jich… celkem čtyři. Takže se nejedná o booklet, ale dvojlist, který obsahuje fotky členů kapely, seznam skladeb („pro jistotu“ dvakrát, jednou na dvojlistu, podruhé na zadní straně) a základní informace k nahrávce, texty chybí. Tohle mi nedává smysl, kapela vydává po patnáctileté přestávce nové album a obal k němu je tak strohý. Pochopit se dá, že CD je vypalované (profi s potiskem), protože lisované se kapele nejspíš nevyplatí, nedá se očekávat prodej v řádech stovek kusů.
O tom, že jsou BE FADING FAST ještě aktivní, jsem dávno ztratil povědomí (kdysi vyšla na Fobii recenze, to jsem je zaregistroval), tímto kotoučkem se příjemně připomněli. Chtělo by to přidat trochu elánu, co se propagace a asi i živého hraní týká – Facebook je zanedbaný, koncertů podle všeho hraje kapela minimum, pochvalu ale zaslouží pěkně sepsaná historie souboru na Bandzone.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- Desperation
- Lost in The Fire
- Eater of Corpses
- Phobophobia
- Corporate Circle
- Blood in Sand
- Inside Evil
- Pagan Blood is Back
- Nobilis Bestia
- Nuclear Fallout
- Ventriloquist
Čas: 35:55
Sestava:
- Masters – vocals
- Phill – guitar
- Dodan – guitar
- Olby – bass
- Smeták – drums
