Švédi SOEN pro mě jsou a tak trochu pořád budou záhadou. Svou produkcí se pohybují na hraně klasického rockového, někdy až alternativního hudebního stylu, který by už možná nebyl v zájmu metalového publika, na druhou stranu se jejich hudba v rámci jedné skladby překlopí do metalových vod a najednou jsou SOEN daleko tvrdší než leckteré doommetalové kapely.
Na první poslech bych si spletl barvu hlasu zpěváka Joel Ekelöfa s Chadem Kroegerem z NICKELBACK, hlavně v expresivnějších partech, v čistém zpěvu ovšem ne. Ten je tu hojně zastoupen v poměru k typicky rockovému vokálu. Joelův zpěv je opravdu kvalitní a možná tvoří hlavní pilíř celé produkce. Chápu zcela, proč si SOEN dokáží publikum získat na svou stranu. Je to nejspíše moderně znějící produkcí; všechny songy jsou šlapavé, a tak i poslední účastník koncertu se musí začít pohupovat v rytmu, a to i v případě, že kapela zrovna hraje poklidnější části. Díky melodickým skladbám se pak fanoušci zcela kapele oddají… Hledal jsem v paměti nějaké srovnání s jinými skupinami. Určitě jsou, ale jediná kapela, která mě napadla, byla KATATONIA. Možná je to těmi klidnými a náladovými pasážemi. Ale zřejmě to bude podobným progresivním stylem.
SOEN od roku 2010, kdy se dali dohromady, vypouští v pořadí sedmé album, které je dospělé, vyrovnané a silné. Těžko naleznete na ploše menší tři čtvrtě hodiny nějaké slabší místo. Albu nechybí, jak já říkám, pomyslný x faktor, který je jakousi přidanou hodnotou, která určuje úspěch kapely. Když by tam ta přidaná hodnota nebyla, album by v podstatě nemělo co říct. Jenže ten x faktor je těžko definovatelný. Může to být jasně stanovená lajna, na které kapela jede – tedy střídání rocku nebo alternativní hudby s metalem. Klidné náladové pasáže se přemění v kytarová kila s hutně znějící basou a metalovými dvojkopáky a již zmíněným dynamickým zpěvem. Kapela tak díky tomu může bodovat jak u metalových, tak i absolutně nemetalových posluchačů. Tady si dokážu představit i masy dívek a slečen pod pódiem trhající si ze sebe trika…
Nejsem znalcem této kapely, viděl jsem je poprvé loni na podzim a docela mě živě vzali, ale zřejmě hlavně křižují metalová pódia a docela by mě nepřekvapovalo, že na ta rocková to budou mít SOEN o poznání složitější se dostat, i když…
Každá věc je svým způsobem zajímavá. Většina je postavena na stejných stavebních kamenech. Mě osobně nejvíce oslovily takové skladby jako „Discordia“ – pomalá melancholická skladba, úvodní „Primal“, šlapavá „Axis“ nebo citlivá „Indifferent“.
Je to album, které ve mně něco zanechává. Měl jsem prostě chuť si jej opět poslechnout. A o to jde. K desce, která vás ničím neoslovila, přece nemá cenu se vracet. Proto „Reliance“ je opravdu výtečná po všech směrech. Produkcí, muzikantsky, originalitou a energií, která z ní vyzařuje.
Seznam skladeb:
- Primal
- Mercenary
- Discordia
- Axis
- Huntress
- Unbound
- Indifferent
- Drifter
- Draconian
- Vellichor
Čas: 43:30
Sestava:
- Joel Ekelöf – zpěv
- Martin Lopez – bicí
- Lars Enok Åhlund – klávesy a kytara
- Cody Lee Ford – kytara
- Stefan Stenberg – basa
https://www.soenmusic.com/
YouTube
Facebook
Instagram
Spotify
