Zdravím do Krkonoš. Jste aktivní přes dvacet let, máte na kontě pět alb, spoustu koncertů a taky klipů. Většina z vás je v sestavě dlouhé roky – co vás pořád drží pohromadě? Objevila se v posledních dejme tomu deseti letech nějaká krize, kdy jste řešili, co s kapelou dál?
Zdravíme Johane a celý Fobia zine!
Ano, ten čas letí neuvěřitelně rychle, ale pořád nás hraní moc baví a stále snažíme posouvat svoje hranice dál. (úsměv)
Když budeme mluvit o krizi, tak pochopitelně se nevyhnula ani nám. Největší krizi jsme měli před tímto posledním albem, kdy kapela strašně stagnovala a v případě, že by nenastala změna, tak bychom s velkou pravděpodobností vyhlásili konec.
Bohužel neexistuje v životě pouze kapela a máme také rodiny a práce. Proto jsme se každý z nás měli možnost rozhodnout, zda v tomto tempu chceme pokračovat a nastala personální změna na postu našeho kytaristy Mildy, který hrál v kapele od začátku přes více jak 20 let. Toho nahradil brácha kytaristy Tůči. Změna přišla v nejhorší možnou chvíli a v plném koncertním vytížení jsme zaučovali 2 kytaristy zároveň, do toho jsem tvořil album, scénáře… no to byl šrumec! (úsměv) Zvládli jsme to a jedeme dál!
„Klid před bouří“ je druhé album, které jste vydali u Guns Of Bystrc Records, labelu sice malého, ale pracujícího příkladně. Ještě bych se vrátil k předchůdci „To není jak to vypadá“, který asi nejdřív vyšel na CD a po třech letech pak na vinylu právě u Viktora. Jak došlo k navázání spolupráce?
Hehe, vlastně si to pamatuju úplně přesně. Hráli jsme v Brně a přišel za námi jakýsi týpek. Oslovil nás, zda bychom s ním navázali spolupráci a už od začátku nás oslovilo fér jednání. Hlavně se mi líbil zápal a ta čistá komunikace mezi námi. Když jsem zjistil, že Viktor vydává i KURTIZÁNY a MUERTI, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme taky.
„To není jak to vypadá“ jsme vydali sami a Viktor přišel za námi se slovy: „Hele kluci, já vám to klidně vydám na vinylu, chcete?“ Jasně, že chceme, ty vole! (smích)
Nové album už jste nahrávali s tím, že vyjde na gramodesce? Patříte mezi ty, kteří na vinyly přísahají, berete je jako top nosič, metu?
Přijde mi, že době CD nosičů už zvoní hrana. I když máme všechny předchozí CD vyprodané. (úsměv) Víme, že po vinylu byla ohromná poptávka, takže tentokrát byla volba jasná. Neznamená to, že CD dělat nebudeme, protože v nejbližší době vydáme „Klid před bouří“ i na CD.
Bubeník Ježíšek je sběratel vinylů, a tak by měl svoji kapelu mít také ve své sbírce, že? (úsměv)
Gramodeska má větší kouzlo než CD – to je závěr! (úsměv)
Dvě verze – barevná limitka a klasická černá – jsou nápadem vydavatele? Jaký máte vztah k provedení nosičů, obalů – kocháte se rádi hezkými věcmi, nebo je důležitější muzika a texty?
Ruku na srdce… když stojí muzika za nic, tak nebudeš držet ani ten vinyl v ruce. Většinou přichází s nápady Viktor (např 3D limitka). Náš kolotoč se pak roztáčí s grafikem a ladíme detaily + koncept. Myslím, že vizuál a provedení musí zaujmout i člověka, který kapelu nezná a jen si „listuje“ mezi deskami v prodejně. Zkrátka... oku lahodící design s muzikou – to vše ruku v ruce.
Na titulní straně obalu máte ulici ve Vrchlabí, asi nějakou starou fotku, lehce upravenou, stav před bouří, na zadní straně pak tutéž lokalitu, ale po bouři. Proč zrovna tohle místo – je pro vás ikonické, ať už z historického pohledu, nebo díky malebnosti starých domů a kostela?
Chtěli jsme přenést atmosféru z písně přímo na obal. Tůča měl jasnou vizi konceptu a nápad na určité místo jsme spojili s našim rodným krajem. K vyobrazení jsme použili ulici, kde je náš jeden z nejstarších dochovaných domů ve Vrchlabí (Dům Kryštofa z Gendorfu, který byl zakladatelem města Vrchlabí).
Asi se dá říci, že hrajete punk rock, ale taky se dá říci, že do punk rocku přimícháváte postupy, které nejsou úplně stylové. Kytary nejsou úplně jednoduché, používáte akordeon, ale s citem, k tomu jako koření hammondky, a pak se objeví jedna zcela se vymykající písnička. Snažíte se, aby nebyly nahrávky jednotvárné, aby se na nich pořád něco dělo?
Jelikož se snažíme hranice posouvat i sami u sebe, tak je dost těžké zachovat osobitost a říct si „tohle jsem vymyslel“ a nikoliv „vykradl, protože to funguje“. Je ohromně těžké tvořit něco, abychom udrželi svoji pomyslnou laťku a nepodlezli ji tím, že odflákneme song, hlavně ať je hotovej a vydanej... Proto nám to taky dost dlouho trvalo. Zda se má slova potvrzují, tak nedokážu zhodnotit, protože jsem tvůrce – tedy zaujatý. (smích)
Tahle deska byla vážně krev, pot a slzy... Dokonce jsem propadal panice, že to ani nedoděláme.
Hammondky byl last minute nápad, kdy za námi přijel náš kameraman a kamarád Karel Mareš (ex-PRAGUE CONSPIRACY) točit záběry do klipu, tak jsem mu říkal, ať nepřijede s prázdnou, že ho zvěčníme. (úsměv)
Hodně jiná je poslední a zároveň titulní skladba „Klid před bouří“. Podílelo se na ní několik hostů, z nichž překvapí Skoří, předák thrashmetalové EXORCIZPHOBIE – proč právě on? (úsměv) Znáte nahrávky jeho kapely, poslechnete si i jinou než punkovou muziku, třeba metal?
Mám rád silné baladické songy, které v tobě vzbudí emoci. Proto jsem se snažil si tento „sen“ splnit.
V tomto songu jsou pouze hosté. Pouze basu nahrával Lukašenko. Na všechno ostatní jsem povolal kamarády.
Se Skořím jsme hráli od dětství fotbal v Trutnově, takže se známe třeba přes 20 let. Postupně jsme oba začali tvořit hudbu dle svého žánru, a dokonce i mít společné vystoupení. A xkrát jsme se bavili o tom, že spolu něco musíme vymyslet. Navíc si velice rozumíme lidsky, takže to byla i další z příležitostí, jak v dnešní uspěchané době spolu trávit čas. Dokonce nám to spolu tak krásně šlo, že jsme si vysnili v budoucnu nějaký společný projekt vytvořit (Skoří + Průža).
Každý člen má oblíbený jiný styl. Tvrdší odnože máme rádi já a bubeník Ježíšek, který třeba je i fanoušek EXOŠKY už delší dobu.
Texty máte na punk taky neotřelé, žádná vyložená negace a nadávání na poměry, i když sem tam se nějaký společenský nešvar nebo osobnostní problém taky objeví. Mě nejvíc překvapilo odvážné stanovisko k „nofuturismu“. Zpíváte „mám vás smažek, příživníků opravdu už dost, socek, který nezajímá vlastní budoucnost, vám všem říkám jedno velký jasný ne, po nás tady pro naše děti něco zůstane“. Zdánlivě střelba do vlastních řad… už vám to někdo vytýkal?
Ano, texty vnímáme jako dosti silnou stránku. Song „Vteřina“ je skutečně dost odvážnej, souhlasim. Vnímám to jako přirozené nastavení člověka. Kdybychom se řídili heslem „No future“, tak nejspíše nevedeme spolu ani tento rozhovor. Cílem našich textů není lidi rozdělovat, ale spojovat a třeba mít text o něčem, co si člověk může stáhnout na svoji osobu. Třeba si položit otázku, kterou by si normálně nepoložil. Já jsem moc rád, že mám okolo sebe kluky, kterým je tento text vlastní a skutečně se na tomto nastavení shodneme.
Já ještě neslyšel žádnou negaci na tento song, třeba to přijde. Na ten rozhovor bych se docela i těšil. (smích)
Jakou váhu textům přikládáte – jsou pro vás stejně důležité jako hudba? Jak často se stane, že vaše texty někdo komentuje nebo se po koncertu přijde zeptat, jak jste to mysleli?
Texty jsou pro nás velice důležité. Hodně textů neprošlo v kapele a skončily v šupliku. V případě, že nebude kvalitní text z našeho pohledu, tak nedokážu ani udělat hudbu, protože text je pro skladbu songu dosti zásadní.
Naše texty komentuje dost lidí, převážně pozitivně. V poslední době se setkáváme i s mnoha lidmi, kteří přijdou po koncertě se doptat. Například chtějí vědět předlohu a hledají v jinotaji podstatu a pravdu příběhu.
Ještě bych se zastavil u skladby „Mistři“, ve které mícháte sport a společenské dění. Textu není nesnadné porozumět. (úsměv) Co vy, jste v kapele fanoušci hokeje? Nebo spíše filmů? Proč takhle kombinace otázek? Protože klip má souvislost s filmem stejného názvu, v kterém hraje Jan Budař…
Jako dnešní sociální sítě – to je prostě skvost. Támhle Mařka z Horní Dolní se základkou může z fleku psát doktorát jakožto virolog. Karel z Kladna, který hrál s Pepou kostky v hospodě po šichtě, nechápe, že netrénuje nároďák, protože přece on vidí z gauče nejlépe, kdo by měl reprezentovat. Politolog Ludva, kterému se nechce tahat a snížili mu dávky…
Ten song má pobavit a můžeme si poklepat na čelo, že odborníkem je každý, kdo má do prdele díru. (smích)
Žádnou souvislost s filmem to nemělo a díky tobě jsem se na film 20 minut podíval. Nějak mě to nebavilo. (smích)
Jak se stane, že kapele, která se neobjevuje ve velkých médiích, kývne na scénář, režii a roli v klipu taková osobnost, jakou Jan Budař určitě je? V klipu je i vtipná scéna týkající se honoráře… (úsměv) Jak spolupráce probíhala, co Jan říkal na vaši muziku, jak dlouho natáčení trvalo, jak jste při něm pobavili, prostě nahoďte nějaké ty historky… (úsměv)
Byla to jen velká náhoda, že se uvolil a podařilo se nám s takovou ikonou domluvit. Tůča měl jasno, že si v této roli dokáže představit pár herců. Kontaktoval pár z nich a vyhrál jednoznačně pan Budař.
Ano, vlastně při domlouvání podmínek se splnilo přesně to, co můžeš vidět v klipu – scénář, režie a obsazení dopadlo. (úsměv)
Nějaké zkušenosti s natáčením klipů již máme (letos to byl masakr) a máme už vážně komplexní tým, který funguje (kameraman Karel Mareš, psaní scénáře, shánění propriet, sehranost kluků v kapele). Přípravy trvaly měsíc a natáčení jsme měli dva dny.
Spolupráce probíhala s Honzou vážně dobře. To herectví vážně není prdel! (smích) Klobouk dolů… rozhodují detaily, a to změnilo i dost náš pohled na vykreslení různých momentů, zajímavé.
Ano, máme z natáčení vážně skvělé zážitky. Například když jsme měli časový pres a podařilo se nám uvařit „Fenu“ (felicii). Takové natáčení v 5 stupních v tílkách za deště bylo také vážně top! Také jsme to natáčení skvěle odskákali s nemocemi. (smích)
Klipů obecně točíte celkem dost. Berete je jako dobrou formu propagace, nebo vás baví vlastní filmování? Ono je to asi takové rodinné, v klipech hrají děti a lidé mající stejná příjmení jako členové kapely a nejspíš i kamarádi, možná celý Lánov. (úsměv) Máte doma i v obci podporu pro vaše muzicírování?
Bereme to jako formu propagace spíše částečně. V tomto případě jsme více cítili potřebu dát něco našim fanouškům, protože naše neaktivita byla dost dlouhá.
Ano, snažili jsme se ulehčit obsazování lidmi, které známe a využívat obsazovaní přímo na míru. Například videoklip „Mosty“ byl diametrálně odlišný. V tomto klipu jsme měli vážně obsazení i z větších dálek a ve videoklipu se mihlo během tří dnů přes 80 lidí – koordinace byla šíleně těžká, ale vše dopadlo na jedničku.
Myslím, že v našem okolí už nás lidé znají a za dobu, co hrajeme, máme nespočet přátel a podporovatelů, takže shánět lokace, lidi a prostory je o trošku jednodušší tady u nás než kdekoliv jinde.
Album jste nahrávali ve studiu s hezkým názvem Krkonoise, prakticky doma. Je to výhoda, že nemusíte někam cestovat na několik dní? Nahrávali jste na etapy, nebo jedním vrzem? Studio má na webu informaci, že disponuje 16stopým nahrávacím systémem – to zní jako analog… (?)
Album jsme nahrávali v kuse asi sedm dní. Bohužel se nejedná o analog. Sound inženýr je Petr Chromý (ex-DRIÁK) a neodmyslitelně patří k naší kapele. Takže on ví snad ještě lépe, jaký sound preferovat a má na tomhle všem neskutečný podíl. Krkonoise studio je ve Vrchlabí a těší se stále většímu zájmu. Kluci investují mnoho času a finančních prostředků. Nejvíce ale investují a rozvíjí sami sebe – žádný no future. (úsměv)
Finální mix máme ze studia I, pod který se podepsal Tomáš Fröde (IMODIUM).
Právě že jde o to cestování… Museli bychom jezdit dost daleko a to by nám zabralo tak rok, než bychom dotáhli album do finále. Mně se finální zvuk líbí, spolupráce s Pecou také… kam bych chodil? (smích)
Desku už jste pokřtili, asi se to povedlo, soudě podle počtu přítomných na křtu – užili jste si to? A jak teď budete novinku propagovat – chystáte nějaké turné nebo hraní na letních festivalech? Kolik koncertů do roka považujete za optimum?
Křest jsme si užili náramně. Bylo vyprodáno a prostě ten večer měl vážně všechno. Organizace na jedničku, kapely jako ŠTAMGASTI, BEZ ŠANCE, VHS, TRAGEDIS a PUNK FLOID – to bylo naprosto skvělý!
My jsme si prvně připravili i show s pyrem a vypadalo to kurevsky dobře. (smích) Lidem se to moc líbilo a to je pro nás nejdůležitější.
Letošní rok nás čeká okolo 50 koncertů a to vnímáme jako optimum. Horší je, že období leden–březen máme jen pár koncertů a ten zbytek je do konce roku. Převážnou část jedeme podzim tour s VISION DAYS, kde se chystáme obohatit playlist novými songy.
Letos nás čeká dost festivalů jako Brněnec, Punkplugged, Prasofest, Barvy Léta, Braník, Punkáči Ďetom, Staré Pušky fest... asi koukněte na stránky www.driak.cz.
Díky za tvůj zájem o rozhovor.
