TRI GROŠE – Koniec jednej epizody

Slovenský předrevoluční punk měl nejširší základnu v Bratislavě, kde působily kapely EX TIP, ZÓNA A, SLOBODNÁ EURÓPA, DAVOVÁ PSYCHÓZA… V menších městech to moc nežilo, byť punková encyklopedie Kytary a řev nějaká jména uvádí. TRI GROŠE mezi nimi nejsou, ale před listopadem 1989 hráli zhruba rok, dokonce mají jasno v tom, kdy přesně se původně trio Čimo, Šišo a Dano dalo dohromady: 10. 10. 1988. Místem zrodu byla Čadca, okresní město na severu Slovenska nedaleko hranic s Českem i Polskem. Ještě v roce 1989 stihla parta nahrát první demo, další čtyři kazety vydala do roku 1995, po nich následovala tři cédéčka a existenci korunuje nedávno vydaný „Koniec jednej epizody“. Během sedmatřiceti let se v kapele protočilo skoro dvacet muzikantů, na aktuálním albu se ale podíleli dva ze tří otců zakladatelů – Čimo a Šišo. 

Cédéčka vydává kapela s většími rozestupy a v historii na přiloženém vnitřňáku Čimo řadové nahrávky označuje jako výběrové, zřejmě proto, že mapují delší časové úseky a nejsou skládané primárně jako alba. Platí to i na „Koniec jednej epizody“, na kterém je nahraný materiál z let 2010 až 2024. Novinkou je, že tentokrát vyšlo nejen cédéčko, ale i elpíčko. Deska má parádní obal. Obrázek na titulní straně je moc hezky namalovaný a zároveň znepokojující, zadní strana má precizní grafiku a obsahuje seznam skladeb, muzikantů a spolupracovníků a fotku kapely v ochranných maskách. Skvělý je i přiložený dvojlist s texty, dalšími fotkami a zmíněnou historií souboru. Vše je z velmi kvalitního materiálu – přebal je lakovaný, příloha na tvrdém hladkém papíru.

„Epizóda“, která je v drážkách zakonzervována, sice trvala patnáct let, ale že by materiál působil nějak nesourodě nebo roztříštěně, si nemyslím. Asi se dá použít obvyklá nálepka slovenský punk rock, která zároveň podprahově naznačuje, že se bude jednat o punk hodně melodický. A je to tak, melodiemi, těmi typicky slovenskými, s kterými slavily úspěchy skupiny zmíněné v prvním odstavci, jsou skladby prostoupeny skrz naskrz, originální na nich je to, že nejsou jen kytarové, ale i akordeonové. Což se celkem zajímavě sešlo – nedávno jsem recenzoval desku DRIÁKU, který taky akordeon používá. A i v případě slovenského kvinteta můžu uvést, že TRI GROŠE „nezní jako TŘI SESTRY; zní vcelku svojsky“. Což je i tím, že akordeon není dominantní, že prim hrají kytary a tahací nástroj je doplňuje.

Nejsilnější skladby jsou umístěné na začátku alba, a to jak po hudební, tak po textové stránce. „Pod šťastnou hviezdou“ pojednává o tom, že ne každý má to štěstí narodit se do dobrých podmínek, „Sloboda“ samozřejmě o svobodě, ale taky současných problémech – zbrojení, konfliktech, mafiánech. Texty jsou napsané vcelku zručně, vše se předpisově rýmuje a refrény se několikrát opakují. První píseň plyne ve středních tempech, proplétají se v ní melodie, akordeon je výrazný; ale není to jen takový ten jednoduchý punk, kapela si se stavbou songu pohrála, vše hezky poskládala, instrumentace je taky kvalitní a zpěv do muziky ideálně pasuje. Vlastně se dá mluvit o sofistikovaném punku. Druhá věc je o poznání ostřejší, tepe ve svižném tempu, jinak o ní platí totéž co o první – zase je to promyšlené, melodie jsou fajnové, vše sedí, až na ten fade out na konci. 

Celkem kritický pohled na vlastní neurovnaný život ve „Vravela mi mama“ překvapí, méně už hudba, která trochu ztrácí švih. Zlověstné „Sirény“ jsou naopak skvělé. Lehký závan post-punku, všudypřítomný neklid, pochmurný text a refrén, který bolí: „Sirény desia.“ Právě podle textu k této neveselé záležitosti vznikl obrázek na titulní straně obalu. Ani „Baník“ není zrovna pozitivní, myslím po obsahové stránce – nezaměstnaný horník a jeho neradostný život. Muzika zpočátku melancholická, ale postupně nabírá grády, následuje chytlavý sborový refrén a poté ostrá naštvaná pasáž, v níž se střídá několik hlasů, z nichž jeden přece jen lehce připomíná Fananáka. Nostalgické „Garáže“ si posmutnělou tahací harmoniku žádají, o tom žádná – a z uvedeného je myslím jasné, že první strana obsahuje pestrou a kvalitně složenou, zahranou, zazpívanou i nahranou muziku.

Druhá strana je o něco pomalejší, pohodová, ale trochu slabší. Duch britského a slovenského punku ožívá v „Postavičkách“, v další písničce se opět vzpomíná na bezstarostné dětství a „Martinkov potok“, kolem kterého se asi odehrávala dětská dobrodružství, je lehce šmrncnutý slovenskou lidovou hudbou. „My Way“ je rozkročený kousek, který obsahuje hezké party, ale taky sklouzává s hospodskému bigbítu. Navzdory textu o tom, kam jsme to za třicet let od revoluce podle kapely dotáhli, jsou „Sonety“ veselý přímočarý song, „Ostrovček v Egeji“ rovněž, s lehkými rokenrolovými náznaky. Ani „Kasárne“ se nikam neženou a nahrávka trochu ztrácí dech, chybí tu nějaký rychlejší song; „Kasárne“ nejsou špatné, naopak, kytarové hrátky jsou fajn, melodie taky, jen to začíná splývat… Titulní věc má tvrdší základ, tempo zpočátku pozvolné, ale v druhé půlce se přece jen kapela odpíchne k rychlejší muzice. 

Nahrávalo se ve studiu B-Recording, kde Zdeno Pastva obstaral i mix a mastering, alespoň podle obalu (v tiskové zprávě k vydání alba je uveden mastering v jiném studiu). Ať tak, nebo tak, sound se povedl, je čitelný, čistý, hezky slyšet je baskytara, jen kopáky mají trochu divný zvuk.

Skupina TRI GROŠE mě příjemně překvapila; dosud jsem o její existenci neměl tušení, teď ji řadím po bok zasloužilých kapel od našich východních sousedů, za kterými vlastně v ničem nezaostává. Kdo má rád DAVOVKU, SLOBODKU, ZÓNU atd., TRI GROŠE se mu budou líbit taky. 

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Pod šťastnou hviezdou
2. Sloboda
3. Vravela mi mama
4. Sirény
5. Baník
6. Garáže

• Strana B

1. Postavičky
2. Martinkov potok
3. My Way
4. Sonety
5. Ostrovček v Egeji
6. Kasárne
7. Koniec jednej epizódy

Čas: cca 40 min.

Sestava:

• Jano „Čimo“ Čimbora – spev, gitara
• Jaro „Plastik“ Petrák – basa, vokály
• Peter „Latex“ Mestický – akordeón, vokály
• Rišo „Vasil“ Kotyra – gitara
• Robo „Šišo“ Šíra – bicie

Facebook
Bandzone

Bandcamp
PHR