Myslím, že existenci TÄMÄ SURU zatím v Česku registruje jen několik jedinců, kteří tuší, že Zdeněk (ET MORIEMUR) kdysi žil v Itálii, kde působil v HC skupině TO JE ŽIVOT?. S kamarády z Apeninského poloostrova zůstal v kontaktu, společně vdechli život nové skupině TÄMÄ SURU a v roce 2022 v Česku nahráli album „Aamunkoi“, které o dva roky později vyšlo na vinylu u VHR. Název kapely i alba jsou finsky, v překladu by to snad mělo být „TATO BOLEST“ a „Svítání“. Tolik úvod nedávné recenze, v němž zaznělo několik základních informací, které nyní rozšíříme v rozhovoru se Zdeňkem…
Ahoj Zdeňku. Většina fanoušků (u nás asi 99 % (?)) tě zná z ET MORIEMUR, minorita tuší tvé dřívější zapojení v TO JE ŽIVOT?, TÄMÄ SURU bude nepopsaný list. Jak vlastně vznikla myšlenka na společný projekt TÄMÄ SURU, když už roky v Itálii nežiješ?
Zdravím tě Johane a zdravím i čtenáře. S myšlenkou, jak s kluky z Itálie znovu něco spáchat, jsem si pohrával léta. Známe se už od střední školy, zakládali jsme spolu TO JE ŽIVOT? a jsme stále dobří kámoši. Jeden den jsem vzal kytaru do ruky, napsal několik HC riffů a pak si řekl, že by bylo dobré toho využít a zeptat se jich, jestli by je se mnou nenahráli. Hned na to kývli, songy si nacvičili a nakonec jsme vše natočili u Honzy Kapáka v Hellsoundu.
Zdůrazním zároveň, že rozhodující vliv na vznik tohoto i jiných mých hudebních projektů měla moje přítelkyně, která mě podporuje ve všem, co si vymyslím. (úsměv)
Proč jste zvolili právě finský název kapely i alba? I v textech (které jsou primárně v angličtině) se nějaká finská slůvka objevují. Máte k Finsku nějaký konkrétní vztah? Nebo se ti líbí, jak ta slova zní?
Za to můžu zase já. Ano, jak říkáš, finština se mi jako jazyk velice líbí, to, jak zní i to, že to není germánský ani slovanský jazyk. A líbí se mi i v metalu, mám hodně rád například kapelu AJATTARA. Znám jen úplné základy, ale kdybych se ještě někdy pokoušel pořádně naučit nějaký jazyk, finština by byla mezi mými favority.
Svou tvorbu označujete na velmi chudém profilu na Facebooku jako post-human Earth core. To je pravda pěkné, ale spíše jde o informaci, kde se pohybujete ideově (k tomu se ještě dostaneme), než že by to popisovalo hudební směr. Já vaši hudbu uvedl takto: „Pocitově asi spíš HC, hudebně často spíš metal, možná se dá uvést crust jako jakýsi průsečík…“ Jak to vidíte vy? Máte stejně blízko k HC jako k metalu?
Já sám nevím, s definicí naší hudby bych tápal stejně jako ty. Ne, že by se jednalo o něco složitého či neklasifikovatelného, to vůbec ne, ale je tam více vlivů: hardcore, black, crust, thrash, ba i ten doom.
Původně jsem chtěl natočit něco na způsob „Reign in Blood“, ale jako kdyby ho místo SLAYER hráli BETTER THAN a THOUSAND spolu s EMPEROR. (úsměv)
Jakým způsobem jste do písniček implantovali orchestrace, nebo jak lépe nazvat takové ty atmosférické asi klávesové (nebo jaké?) party?
Klávesové party jsou právě ti EMPEROR. Chtěl jsem rychlou a agresivní desku s trochou atmosféry prvního norského black metalu a hned mě napadly klávesy ve stylu „In the Nightside Eclipse“.
Liší se nějak spolupráce s muzikanty z Itálie od té v českém prostředí? Nemyslím teď práci na dálku, ale jestli se do tvorby přenáší i rozdílná mentalita?
Tak kvalitní muzikanty najdeš v každé zemi, o tom žádná. Přijde mi ale, že Italové jsou často o něco kreativnější a odvážnější než mnozí jiní. Vezmi si kapely jako SADIST, ABORYM, PSYCHOFAGIST anebo teď můj poslední objev, TORINO UNLIMITED NOISE, kteří míchají jazz a techno. Na naší desce ale podobné úlety nenajdeš, chtěli jsme hlavně, aby šlapala.
K té práci na dálku – jak skladby vznikaly? Rozdělili jste si to ostrým řezem? Hudba Itálie / texty Česko?
Všechny skladby jsem napsal já, kluci si je ale poupravili tak, aby jim sedly. Texty jsou také mým dílem. Takže pokud deska nestojí za nic, jde to za mnou. (úsměv)
Album „Aamunkoi“ pracuje s vizí světa bez lidí. Jak jste se k tomuto tématu dostali? Řekl bys, že jde spíše o filozofickou otázku, nebo i o reflexi současného stavu planety?
Fascinuje mě představa planety bez lidstva. Často si myslíme, kdovíjak nejsme chytří a kdovíco nedokážeme, přitom ale všechno, co děláme, děláme pro sebe. I když pominu všechny války a zabíjení a ničení životního prostředí, naše nejvytříbenější kultura, naše nejvznešenější ideály, náš úžasný vědecký pokrok slouží v podstatě jen nám. Zvířata, rostliny, lesy, hory, řeky a oceány se bez nás krásně obejdou.
Nezajímal mě svět, kde lidstvu hrozí zánik, ale svět dávno bez lidí, po nichž tu zůstaly už jen ruiny a odpad. Svět odmechanizovaný a odracionalizovaný, do kterého se vrátili bohové, magie a tajemno. Lidé si rádi hrají na rozumné bytosti a o těch, s kterými nesouhlasí, s oblibou říkají, že jsou hloupí. Ve skutečnosti je ale naše racionalita jen povrchem, pod kterým bouří chaos, s nímž si nevíme rady.
Názvy písní odkazují k různým božstvům nebo místům. Asi není nutné vysvětlovat všechna, navíc u některých je zřejmé, co znamenají, ale o některých exotických bychom se zmínit mohli. Možná první tři, ta jsou nejnesnadněji interpretovatelná… Proč názvy „Kusarikku“, „Ap Chundu“ a „Kalunga“?
Kusarikku je mezopotámský bůh, personifikace hor, Ap Chundu je bhútánský bůh, ochránce údolí, a Kalunga je v konžských náboženstvích vodní hranice mezi světem živých a mrtvých. V textech ale nejde o konkrétní božstva, spíš o jejich návrat poté, co zmizeli lidé a s nimi i utilitaristický vztah k přírodě. Poetický a mytický pohled na svět, který moderní filozofie a věda a dále pak průmyslová revoluce a kapitalismus zesměšnily a zatlačily do kouta, nám vrací syrový úžas z existence, radost ze „zbytečných“ věcí a aktivit a především naše organické místo ve vesmíru. Vrací nám smysl lidského života, který nám přehnaný individualismus vzal.
Důležité je si uvědomit, že nejde o žádné pohádky, pouze o jinou mentalitu oproti té moderní. Jak napsal rumunský religionista Mircea Eliade, magický a symbolický pohled na svět nejsou jen pověry, ale forma vědomí, která je nedílnou součástí lidského bytí ve všech epochách.
Nahrávali jste v Česku, v Hellsoundu s Honzou Kapákem. Na tom jste se shodli, že kluci přijedou z Itálie za tebou? O tom, že byste nahrávali v Itálii, jste neuvažovali? Nebo to rozdělit, kluci tam, ty v Česku? Co bylo hlavním důvodem volby Hellsoundu?
Chtěli jsme se zase všichni fyzicky sejít, zahrát si, pokecat, zapařit a hlavně strávit zase nějaký čas spolu. A u Honzy je k tomu ideální prostředí – člověk se nestresuje, užívá si nahrávání hudby, která ho baví a na kvalitě alba je to pak znát.
Od nahrávání uplynuly tři roky, deska vyšla loni. Hledali jste dva roky vydavatele, nebo se vydavatel ozval sám na základě digitálního vydání (pokud k němu došlo?)? Co jsou Vacation House Recordings zač? (úsměv)
Ano, vydavatele jsme hledali dlouho. Klasicky jsem rozeslal spoustu mailů s nahrávkou, některé labely ale vůbec neodpověděly, jiné zareagovaly pozitivně, ale že prý to není jejich šálek kávy nebo už mají plno. Až Vacation House odepsali, že se jim „Aamunkoi“ moc líbí a že by ho rád vydali na LP. Šlo o koprodukci, takže část nákladů zaplatili oni a část my. Jinak Vacation House je label Rudyho Medei, zpěváka legendární italské HC kapely z 80. let INDIGESTI, kterou můžu jen doporučit.
Deska vyšla jako jednostranná, mramorovaná, to jste navrhli firmě vy, nebo si VHR na takové speciální edice potrpí? V jakém nákladu deska vyšla a kde je u nás dostupná?
Fyzickou podobu desky jsme nechali zcela na labelu, my jsme dodali jen hudbu a grafiku. VHR vytiskli celkem 300 kusů vinylu, z toho jsme půlku dostali my a u nás, respektive u mě, si LP můžete také koupit.
Před pár dny vyšly i kazety, o které se postaral Mičl / Hardcore Loves All Colors Records. Je kazeta nosič, ke kterému máš nějaký vztah, nebo jste „jen“ kývli na nabídku, když přišla?
Když Mičl desku slyšel, byl z ní nadšený, a to mě přesvědčilo, že ji chci vydat i u něho. Mám moc rád jeho DIY a esenciální přístup a to, jak neúnavně podporuje undergroundové kapely. Domluva s ním byla naprosto bez problémů a pohodová a všem jeho label doporučuju. Kdybyste měli zájem o „Aamunkoi“ na kazetě, stačí napsat Mičlovi na mipunk@seznam.cz.
Co se týče kazet jako takových, ty mám spolu s elpíčky nejraději. Mám rád hudbu na fyzických nosičích, streamuju, jen abych měl představu o tom, jak nějaká kapela zní a jestli si mám od ní něco koupit.
Plánujete hrát s TÄMÄ SURU i naživo, nebo jde o ryze studiový projekt?
Naživo si zahrajeme rádi, nikdo z nás ale není žádný promotér, a tak k tomu asi dojde jen v případě, že nás někdo osloví. Když se to ale nestane, osobně mi to ani vadit nebude. Já koncerty moc nemusím, nejraději skládám a nahrávám. (úsměv)
A budoucnost TÄMÄ SURU – je nějaká? „Aamunkoi“ berete jako jednorázovku, nebo start?
Myslím, že to nebude naše poslední slovo. Bez muziky nikdo z nás žít nemůže a „Aamunkoi“ nás pořád baví. Už teď mi v hlavě vyskakují další riffy, jen se dokopat k tomu, abych je zapsal do not.
Titulní foto: Fani Nadki.
