Když se řekne LETADLO, myšleno hudební skupina, jediné, co mi vytane na mysli, je článek Nová vlna se starým obsahem, který vyšel v roce 1983 v komunistické s odpuštěním sračce Tribuna. Tento dle Wikipedie „časopis pro ideologii a politiku, vydávaný ÚV KSČ v letech 1969–1989“ se tehdy vymezil vůči nové vlně a smíchal v článku politiku s muzikou, překroutil historické skutečnosti a vůbec potvrdil, že komunistická propaganda se neštítila ničeho. Dnes působí řada pasáží v článku jako fantasmagorie, ale tehdy to mělo významný dopad na existenci řady kapel v čele s PRAŽSKÝM VÝBĚREM. Zmíněno bylo i LETADLO: Texty, v nichž se např. opakují „důmyslná“ slova „kaťa, paťa, haťa“ (PRAŽSKÝ VÝBĚR), nebo se pět minut vyřvává „Bejby, bejby, dej mi kadilak“, či „hipi, hipi, šejk“ (LETADLO), nebo vulgární text „má špinavá záda, nepije, nesolí, nekouří, ale má to ráda“, či píseň s názvem „Pal vodsuď, hajzle“ (JASNÁ PÁKA), nebo „náš pán je král, má jméno heroin“ (BRONZ), vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí.
No naštěstí je socialistická společnost v prdeli a na deskách můžou vycházet nahrávky, jež jsou „výplodem chorých mozků“. LETADLO létalo poměrně krátce, mezi roky 1981 a 1982, koncertní aktivita se smrskla do dvanácti měsíců, poprvé se kapela na pódiu objevila v listopadu 1981, naposledy v listopadu 1982. Jejím „domovem“, stejně jako „domovem“ dalších alternativních a punkových kapel, se stal pražský Junior klub Na Chmelnici, kde odehrála své největší koncerty, ale zahrála si i v Lidovém domě (pro 900 lidí) a dalších klubech. Sestavu kromě té uvedené níže občas rozšířily hostující vokalistky nebo kytarista Jiří Křivka, s kterým se později většina ex-členů LETADLA , resp. JIŽNÍHO PÓLU, na který se LETADLO po zákazu činnosti přejmenovalo, setkala v TOYEN.
Ale zpět k LETADLU. To sice uvádělo, že zařazení k nové vlně není důležité, ale lepší příměr asi neexistuje. Sice se tu a tam dá mluvit o jisté provázanosti s punkem, ale jde spíše o minoritní část repertoáru, muzika LETADLA byla většinou jinde. Melodie, naléhavý čistý zpěv, klávesy, jiskrná kytara, jednoduché rytmy bicích. Často hity, díky opakujícím slovům v textech snadno zapamatovatelné. To jsem naznal po poslechu desky, která je mým prvním setkáním s tvorbou pražské kapely.
Na „…still live“ se nachází jedenáct skladeb zaznamenaných na dvou koncertech, což naznačuje, že zvuk asi nebude úplně výstavní. Na druhou stranu není ani kdovíjak mizerný. Všechny nástroje jsou dobře identifikovatelné, čemuž asi pomohl i nový mastering Zdeňka Šikýře (studio Hostivař). Protože se jedná o live, jsou mezi songy zaznamenány pokřiky fanoušků, potlesk a nechybí ani uvádění písní. První skladba ale začíná rovnou, kytarovým vybrnkáváním, ke kterému se postupně přidávají další nástroje – napřed basa, pak bicí a nakonec výrazné klávesy. Už z toho je znát, že si pánové rádi pohrávali s aranžemi, stejně tak se slovy. Ta bych určitě neoznačil jako výplod chorého mozku, ale jako takové srandičky, místy abstraktní, jindy rozverné, obecně městské.
Dva songy na začátku nejsou rovné, po monotónních pasážích se v obou případech objevuje střih a přerod, v „Drdolu“ to k avantgardě směřují najazzlé kytarové klikyháky, v „Jen tak bejt“ se z kytarového indie rocku přeskakuje k synth rocku a zpět. Středobodem první strany je dvojblok „Smějeme se ve městě“ a „Flash Lighting“. První je asi vůbec největším hitem kapely, zpěv je zvláštně roztřesený, opakování několika veršíků nelze dostat z hlavy. Druhá je vypůjčená od Toma Verlaina, který ji nahrál v roce 1979 po rozpadu TELEVISION; opět jistá monotónnost, opět výrazné synťáky a melodie, která působí skoro dětsky – a přitom má takové zvláštní kouzlo. Pokud se dá mluvit o punkových náznacích, tak u „Tonda r´n´r Star“, post-punkové písni, jež graduje v závěru a fanoušci to náležitě oceňují, a u „Ať je to Vostrý“, rovněž svižnější věci, ve které se dají najít i stopy o dekádu staršího art rocku.
Na začátku béčka vítají fanoušci začátek první písně frenetickým řevem, asi to tehdy byla pěkná párty. (úsměv) „A pojedem´ jinak“ je v textové příloze uvedena jako pocta DEVO, čemuž odpovídá nervní rytmus i odlidštěný zpěv. To v „Hudbě a Filmu“ je hlas zahalený v mlze, zvuk je horší než u předešlé písničky a vůbec mi tahle položka přijde slabší. Se „Sněhovou Královnou“ a „Poslední cigaretou“ se vrací kapelní trade mark, pomalejší ležérní muzika, klávesy, zvonivá kytara, opakující se party. Poslední „Pretty Vacant“ z repertoáru SEX PISTOLS našinci přiostřili.
Obal je PHR klasika = kvalita. Na titulní straně nechybí dobové logo připomínající logo Coca coly, jen u něj chybí podtitul nová vlna, který kapela používala na koncertních plakátech, jak dokládá reprodukce uvnitř přílohy. Ta obsahuje texty k několika skladbám (občas se zpívaný text liší od vytištěného, stejně tak uvedené názvy skladeb), fotografie z koncertů i civilu, dobové články z tisku a krátkou historii souboru plus nějaké perličky typu telegram, kterým byla činnost skupiny pozastavena. Na zadní straně přebalu je nejkvalitnější fotka, seznam skladeb (s chybou v pořadí, „Flash Lighting“ a „Tonda r´n´r Star“ jsou přehozené), sestava a kredity. Grafika srovnaná, vizuál pěkný.
Jak většinou u podobných archivních záznamů uvádím, jedná se o záznam časů, které měly své kouzlo, v případě LETADLA jde o kapelu, která je dnes polozapomenutá, což je trochu škoda, protože řada skladeb má nespornou kvalitu i kouzlo. Možná škoda, že se na desce neobjevila nějaká písnička s ženským zpěvem, jednu takovou lze zhlédnout na YouTube (QR kód směřující na video je v obalu rovněž k dispozici); jde o „Rybu“, kterou kapela natočila pro televizní pořad Amatéři uvádějí.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Drdol
- Jen tak bejt
- Smějeme se ve městě
- Flash Lighting
- Tonda r´n´r Star
- Ať je to Vostrý
- Strana B
- A pojedem´ jinak
- Hudba a Film
- Sněhová Královna
- Poslední cigareta
- Pretty Vacant
Čas: cca 45 min.
Sestava:
- Josef Vondrášek – zpěv, kytara, text
- Ivo Heger – klávesy, kytara, aranžmá
- Petr Václavek – baskytara, aranžmá
- Jiří Šimeček – bicí, aranžmá
