Největší sobotní starost? Počasí. Předpověď děsivá, ale naštěstí máme v ETEF klubu zaříkávačku deště, která zařídila, že to nakonec nebylo tak zlé. (Johan)
Kolik že mě to stál na snídaní párek s pečivem? A ke kávě koláč? Cenu dvou piv. A kolik že zde stojí pivo? Určitě o dobrou polovinu míň než na jiných festivalech. A pak, že tu není krásně. A jak vypadá luxusní areál? Stačí si přečíst reporty z předešlých ročníků festivalu ETEF. Ne, stačí sem přijet a užít si to tady. Každopádně druhý den začal nádherně. (4horsemen)
Na open air festivalu ENTER THE ETERNAL FIRE (ano, skladba od BATHORY z roku 1987) dávám z různých důvodů pouze sobotní program. Parťáci DéPéHá (David, Petr, Honza) jsou drahná léta členy ETEF crew, tak na místo dorážím sólo. Po cestě se ještě ubezpečuju, jestli náááhodou není volný nějaký ten štafl poblíž volyňského koupáku. Ne, už od pátku není, zní Honzova strohá odpověď. Jelikož prognózy všech meteorologů světa věstily nekonečný lijavec, fakt, že není kam strčit nárazník, mě utvrdil v tom, že metálisti jsou jedni z nejloajálnějších příznivců vůbec anebo kálejí na různé webové wifikundace. V duchu úvodního textu „Leave the world of mortals to walk into the mist“ z výše zmíněné skladby pro mě startuje 10. ročník ETEF. Sobotu otevírali MOROUS, ale v tu dobu jsem se hlava dubová vracel domů pro část foto výbavy… (Jindra)
Krátce po obědě zaduněl areálem syrový death metal o dvou kytarách a jedněch bubnech. MOROUS už se díky hojnému koncertování etablovali a dostali do povědomí a podobně jako v pátek to i v sobotu první kapela rozjela ideálně. Hrubý death metal typu „Scream Bloody Gore“ byl parádně zahraný a zábavný, délka setu (30 minut) ideální a „Zombie Ritual“ vše korunoval. (Johan)
Rozjíždět fest přímo k polednímu menu určitě není sranda, ale borci MOROUS známí z jiných jihočeských kapel to na začátek rozsekali na padrť. Publikum bylo tak akorát dostatečné. A ti, co nebyli před pódiem, museli dorazit vzápětí, protože z pódia se hrnul zvuk jako dobře promazaný stroj. Pouze dvě kytary a našlapané bicí. To byl vše před sebou ničící tank. Rychlé tří-, čtyřminutové skladby oživily výjezdy kytar, jejichž obsluha se dělila o vokály, jeden hrubý a druhý ještě víc growlující. Parádní deathmetalová pumelenice. (4horsemen)
BLACK MASS PERVERTOR nastoupili na pódium taky ve třech, ale v klasickém složení kytara, basa & bicí. Rozjezd měli pozvolnější, ale nakonec se z toho opět vylíhla pořádná nakládačka. A hudba se po celou dobu nesla v rollových rytmech. Byl to takový MOTÖRHEAD se silným blackmetalovým výrazem. (4horsemen)
Finští BLACK MASS PERVERTOR sice vizáží kompletně naplňovali otřepanou frázi o porno hercích z DDR, ale hudebně to zase takové vintage porno nebylo. Crusty black/thrash, něco z heavy metalu, thrashe z přelomu 80. let. Cronos a Lemmy na anabolickém tripu, žádný kejkle, pouze přímočará basou zmutovaná divočina. (Jindra)
Za příjezdem BLACK MASS PERVERTOR je příběh hodný zvěčnění. Trio totiž dorazilo do Volyně vlakem. Jako za starých časů… Finové prostě vzali kytary, paličky a batohy na záda a vydali se na cestu. Z volyňského nádraží přišli na koupák pěšky, aniž by někomu dali vědět, aby pro ně přijel. Respekt. A hudebně to bylo o poznání lepší, než jsem čekal. Když jsem poslouchal jejich tvorbu na netu, tak mě příliš nezaujala, ale živě to mělo větší šmrnc. Paralela s IMPALED NAZARENE se asi nedala oddiskutovat, proti Luttinenovým divočinám byli BLACK MASS PERVERTOR o něco střídmější, ale hrálo jim to i s jednou kytarou velmi dobře, i díky hezky posazenému zvuku. (Johan)
ISACAARUM si kdysi často vyslechli, že IMPALED NAZARENE patří mezi jejich vzory, postupem času se nůžky trochu rozevřely a našinci si šli svou cestou. Ta nebyla hladká jako na okruhu pro závody F1, v sestavě se protočilo vícero členů a po přerušení činnosti se při restartu vrátil zakladatel Bambus a k němu a Chymusovi se přidali dva nečekaní spoluhráči. Já ještě novou sestavu neviděl a desky neslyšel, takže ve Volyni to byla premiéra. A ta se dá hodnotit jen pozitivně, kapela šlapala a Chymus bláznil jako za mlada. (Johan)
Deathgrindová perverzní mašina ISACAARUM solidně zaútočila do našich řad, poněvadž pod pódiem se rozjela pěkná divočina. Prolítli nové songy z alba „Impregnation“ a přidali i ty starší jako „Teenage Cunt Powerplay“ a „Arts of Farts“ z „Retrorgy“. Za mě velmi slušně muzikálně povedená taškařice. (4horsemen)
S perverzně satiristicko-humoristickou sebrankou z Českých Budějovic, jižní a severní Moravy ISACAARUM měl alespoň minimální styk každý, kdo si hoví v grindových prasečinkách s deathmetalovou úderností. Chymus a spol. ve Volyni nelovili v albových análech a svůj 40minutový prostor zasvětili převážně loňskému albu „Impregnation“ („Impregnated“, „Libidocracy“, „10 CC“, „Trans-“, „Vulvonautic“) a sedm let starému albu „Retrorgy“ („Arts of Farts“, „Vagina Panzerfaust“). Návykové Chymusovo frázování, bravurně zahrané melodické „timber“ riffy na hony vzdálené tupě agresivní rubanici zvedly adrenalin několika málo skalním příznivcům. Nechyběla „krev“ z huby kytaristy Bambuse oděného v latexo-krajkovém oblečku, před kterou bylo nutno ochránit čočky camery obscury. (Jindra)
Díky šátkům přes pusu ILL TIDINGS naoko evokovali delegaci z ministerstva kultury virtuálního Nihilandu z doby SARS-CoV-2. V případě zpěváka syndrom suchého oka. Pro pochopení této kamufláže bych musel ILL TIDINGS zasvětit více času. Ve Volyni na to bylo přibližně obligátních 40 minut. Všudypřítomné kytary fungovaly jako sirény blížící se apokalypsy (která ale nepřišla) a dobře se doplňovaly s výrazným hromovým vokálem. Nevím, o čem tito Rakušáci zpívají, dle chorálů s bouřlivými pasážemi a tremolo úly odhaduju folklórní příběhy zpívané v pro mě přirozeně nesrozumitelným dialektem beztvaré němčiny. (Jindra)
ILL TIDINGS hráli na blackovou notu. Hráli mohutně díky masivním bicím. Melodie působily taktéž silným dojmem, a když začaly kytary kouzlit, tak části dostávaly astrální nádech. To samé by se dalo říct o vokálech, které byly hlavně ve znamení havraního skřehotu, ale sem tam se objevil obyčejnější hluboký zpěv. Hudba byla působivě magická. (4horsemen)
FUSION BOMB svůj set přijeli odehrát z Lucemburska. Přivezli s sebou velkou průtrž mračen. Svižný thrash však odvážlivce neodradil a u pódia křepčilo a hrozilo dobrých pětadvacet pařmenů. Našel se i plavec v rozsáhlejší dešťové kaluži. Jinak celkově to byl dobře odehraný koncert. (4horsemen)
Největšími smolaři byli FUSION BOMB. Během jejich setu lilo jak z konve a lidi se odebrali pod střechy, s výjimkou těch, kteří si rádi hrají na Jožina z bažin. O pátečním setu DOUPOV jsem psal, že to byl čistý thrash, Lucemburčané byli o něco umírněnější a možná i kreativnější, střídali melodie s rychlými ataky, ale kvůli počasí to nemělo tu správnou atmosféru. (Johan)
Současný stav thrashové scény se poměrně úspěšně dařilo vykreslit lucemburským FUSION BOMB. Nevím proč, ale s jejich nástupem se mi vybavilo vystoupení francouzsko-lucemburských PRAETOR na loňském Nuclear Intervention. S divokou energií a riffovou zábavou se zformoval slušný moshpit s dostatečným prostorem pro makotřes a i nějaké to hrozeníčko. Dostavila se také slibovaná prška, která mě donutila natáhnout si cyklo pončo a převtělit se do role strašáka polního. FUSION BOMB nechyběla sebevědomá thrashová drsnost. Svižné tempo, thrashový vokál z 80. let, rychlé, čopované riffy podpořené vášní pro řemeslo. Brutalita se vyrovnávala s technickou stránkou, kde jedno pracuje ve prospěch druhého. Interesantní set. (Jindra)
AEON WINDS byli temní s pěknými kytarovými motivy, které se vznášely nad promočeným a zamlženým areálem s mlhou nejen od pódia. V druhé půli setu déšť povolil, a tak se v prvních řadách objevil značný počet příznivců této pohanské smečky. Set byl ve znamení temnoty a různorodých melodií, přičemž mlhavé počasí jako by k tomu bylo stvořené. (4horsemen)
Atmosféričtí blackmetalisté ze Slovenska AEON WINDS si ledacos berou z pravěku symfonického black metalu. Ústřední dvojicí jsou kytarista Vladimír Moravčík (aka HV, také KROLOK, MALOKARPATAN) a Tomáš Donauer (aka Svarthen, také KROLOK, SILVA NIGRA). Pod vlivem blackmetalových vichřic a hymnických písní ustál déšť, jako by se očekávalo něco majestátního. V blackových sypačkách bicích a klávesách nahrazujících orchestrální pasáže se v masivním až epickém zvuku ztrácel jinak démonicky působivý, leč utopený vokál. Ale těmito neduhy, nebo snad přednostmi (?) trpí i jejich studiové nahrávky. Proti předcházejícím dřevorubcům z Beneluxu jako den a noc. AEON WINDS poskládali playlist napříč všemi vydanými alby: „An Ode to the Mountains“ ze stejnojmenného alba, „Primordial Fire“ („Night Sky Illuminations“), „Legacy of the Unconquered Sun“ („Stormveiled“) nebo „Nechcená pravda“ („Those Who Will Remain Silent Forever“). (Jindra)
Žena za mikrofonem deathmetalové kapely je vždycky tak trochu atrakce, ale Skadi strčila do kapsy kdejakého hromotluka. Nová vokalistka DISCREATION navázala na svého předchůdce se ctí a to, co vylézalo z jejího hrdla, bylo přinejmenším pozoruhodné. Rusovláska střídala několik extrémních hlasových poloh, které do muziky perfektně seděly. A muzika taky snesla přísná měřítka kvality, variabilní death metal se do večerního „podeštivého“ času tak nějak pěkně hodil. Zpěvačka (no jo no, vracím se zas na začátek) byla kromě divočení na pódiu v zákulisí vstřícná a s chutí se fotila s dětmi i dospěláky. (Johan)
Jedinou rusalkou sobotního programu byla Skadi, zpěvačka německých DISCREATION. Coby novicka (náhrada za Marca Grewe) se prvně představila v květnu letošního roku na vystoupení v německém Kasselu. Zároveň s ní došlo ke změně i na bubenickém postu. DISCREATION jedou od začátku na plný plyn. Vzhledem k poměrné krátkému působení nové zpěvačky tvoří jejich playlist téměř celé album „Iron Times“ z roku 2023. Deathmetaloví DISCREATION zní syrově a zároveň čistě a moderně. Hlas Skadi mi připomíná Fernandu Liru z CRYPTA. Obecně tak trochu bojuju se zpěvačkami v extrémním metalu a na tomto postě zastávám macho přístup. (Jindra)
Tak jak včera jsem nějaké kapely povinně odsledoval, tak i dnes tomu tak bylo. Padlo to na DISCREATION. Není to myšleno zle, protože kdyby mě to nebavilo, tak bych šel třeba mimo, ale přece jen někdy se projít musím. Takže zajímavou deathmetalovou rubanici s ženským vokálem jsem sledoval dobrou půlhodinu a pak jsem šel… na jídlo a pivo. (4horsemen)
Vystoupení norských synků od Bobřího fjordu DØDHEIMSGARD s charismatickým Yusafem Parvezem (aka Vicotnik) velelo zapsat si do deníčku jako přítomnost povinná. Ti jsou třeba vidět už z principu. Změny nálad v kombinaci nečekaného a tajemného zvládá Mr. Vicotnik na pozadí industriálně elektronicko-jazzového experimentálního black metalu s grácií potulného kejklíře. Při jednom z obrazů jeho expresivního představení, kdy vší silou mlátil čelem o bednu, u mě vyvolal nepříjemné chvění v žaludku a trnul jsem, že se objeví true splatter. Při další etudě nasával čerstvě napršenou „dešťenku“ a hubou ji transformoval na páru. Obecně po celý gig vytvářel děsivou auru, kterou ale uměl vždy odlehčit rošťáckým úsměvem. Součástí zvukové krajiny s Vicotnikovo chrčením a sténáním byla projekce obrázků z jakýchsi hororů. U Vicotnika, který se objevil v backstagi s kolečkovým kufříkem a visačkou PRG, jde vidět, jak hudba, kterou máte silně pod kůží, ovlivní chování a přiměje dělat věci, na které můžete v civilu akorát tak pomyslet, abyste nebyli zbavení volebního práva. Mám na mysli jeho počínání během setu rovnající se scénám jako z antického divadla. Porce povznášejícího avantgardního black metalu bylo poutavé requiem za tolerantnější svět. (Jindra)
No tak si to přece neodpustím. DØDHEIMSGARD byla jiná káva než předchozí banda. Píše se všude, že je to avantgardní banda, ale spíš bych řekl, že pouze samotný leader a frontman Vicotnik je avantgardní. (úsměv). Díky němu byl koncert řádně bláznivý a řekl bych i výjimečný. A vzpomněl jsem si na zajímavé vystoupení DOLD VORDE ENS NAVN z minulého roku. V reportu jsem poznamenal: „A když vynechám neskutečný, nepopsatelný vizuál této show, který se musí vidět na vlastní oči, tak hudebně to byl vynikající epos plný nálad, emociálních pasáží…“ A klidně bych se mohl opakovat až na to, že těch emociálních a teskných nálad zde nebylo až tolik, ale zas Vicotnik zaujal i civilním zpěvem (když pominu přednostní growl a havraní skřehot). Nicméně ten vizuál se musí opět zažít… Hudebně to byla nálož blackmetalově extremně nářezová, přičemž se tu střídaly promyšlené a smysluplné melodie, které oscilovaly od různých blues až k jazz fusion prvkům. Prostě se tady pojilo možné s nemožným. Toto bláznivé a velmi zajímavé vystoupení bylo vrcholem letošního festu. (4horsemen)
Do zákulisí si účinkující v 99 % přináší tu samou nástrojovku nebo něco navíc k dokreslení atmosféry. Italští funebráci ABYSMAL GRIEF zřejmě vykradli garáž apoštolského nuncia a tohle církevní harampádí vozí jako estetické prvky své provizorní obřadní síně. Úderem 22. hodiny nastává temná atmosféra připomínající pohřební průvod s hojným použitím varhan a něčeho, co zní jako spinet. ABYSMAL GRIEF jako správní hudební nekromanti komunikují se zesnulými. Naposledy jsem tyto funebráky viděl v tehdy ještě existujícím smíchovském klubu Underdogs', kde se pro červenou tmu nebylo možné dopočítat, kolik jich vlastně na podiu je. Tentokrát to nebylo o moc lepší, ale alespoň jsem zahlídl klávesáka, který zároveň pouštěl všelijaké smyčky a vždy na začátku skladby „vykreslil“ dvěma prsty křížek celebrující tento makabrózní rituál. Skladby „Borgo pass“, „Maleficience“ nebo výstižná „Nomen Omen“ s mnišskými chorály se přetavily v komunikaci s metafyzickým životem. (Jindra)
Na ABYSMAL GRIEF jsem byl hodně zvědav. Ne, že bych je dopodrobna znal, ale sem tam si jejich počiny pustím, lépe řečeno poslechnu, když někde natrefím na nějaký klip, případně když něco nového vydají, a pak je nechám zase spát… Vystoupení s podmanivými táhlými melodiemi mělo mysteriózní nádech. Vokál byl kacířský, ale někdy méně poutavý. Doom metal v jejich podání mě baví více ze studiových nahrávek. Italové mě neurazili, ale vrcholné vystoupení bylo již před nimi. (4horsemen)
Při vystoupení posledních KROLOK se znovu zjevili již zmínění členové AEON WINDS Vladimír Moravčík a Tomáš Donauer, pouze v opačném gardu a musím se přiznat, že v této poloze mi jejich atmo metal sedí o něco lépe. Hned od úvodního songu je evidentní, že zde se vzývá black metal ve stylu, jaký představovala 90. léta minulého století. Střet primitivního black metalu s výraznými atmosférickými prvky a syntezátory, jež dodávají skladbám dramatičnost a dynamiku. Navíc v kvalitně propracovaných skladbách se i přes svou délku pořád něco děje. K tomu přispěl leč menší a nenápadnou měrou také tympanista Silenthell. (Jindra)
Inferno v podání slovenských KROLOK bylo závěrečným bodem festivalu ETEF. Kytarové tóny rychlé jako blesk ještě závěrem pročísly již dávno vypršenou noční oblohu. A jako jejich předchozí kolegové mě neurazili, nicméně opětovně jsem si říkal, že to lepší bylo již před nimi. (4horsemen)
I přes uvedené klady a pozitiva jsem znaven tak, že neunesu ani televizi, a tak předčasně opouštím volyňský rekreační areál s předsevzetím, že za rok začnu celozávodku opět v tomto duchu. (Jindra)
Letošní ročník mě bavil. Těžko říct, zda víc po stránce hudební nebo po té přátelské, které je o setkávání se známými či neznámými, kteří se posléze stávají známými. (úsměv) Možná bych se letos přiklonil k té druhé variantě, ale nebýt dobré hudby, tak by tu určitě zase nebylo tolik lidí. A třeba by tu ani nebyli, kdyby tu nebyl tak výjimečný areál volyňského koupaliště. A to jsem zmínil již nesčetněkrát. A tak ukončím moji část reportu stejnými slovy jako loni. Tak příště… (4horsemen)
Po celou dobu festivalu se areálem šuškalo, že jde o poslední ročník. Kdekdo se mě ptal, jestli je to pravda a že by to byla velká škoda, kdyby akce skončila, že se jim na ETEFU líbí nejen kapely, ale i areál, že tam jezdí potkávat kamarády a chlemtat levný pivo a cpát se gulášem a dalšími dobrotami za pár korun, že se těší na míchaná vajíčka k snídani, že… Všem jsem říkal, že žádné rozhodnutí o pokračování nebo nepokračování ještě nepadlo. A teď, kdy dopisuju tento report, už je jasno. ETEF 2026 bude! Brzy bude oznámen termín, formát a všechny nezbytné informace, vše na www.etef.cz nebo Facebooku. (Johan)
Fotky: Marek
Fotoreport:
Sobota
