Johan:
Jubilejní desátý ročník ETEFU si můžeme odškrtnout a je tedy čas na tradiční bilancování a reportování.
ETEF je „extreme metal open air fest“, jak praví podtitul akce. A první tři slova byla naplněna ve všech možných podobách. Slovem extrémní lze označit všech osmnáct kapel, které se za dva dny vystřídaly – extrémní jsou pro většinovou populaci, pro návštěvníky volyňské přehlídky je extrém samozřejmě posunutý, ale i ti asi mohli ono slovo několikrát použít. Metal je asi jasný a open znamená, že počasí může s děním zacvičit a nic se tím nedá dělat. Tedy trochu dá a na koupališti došlo k dalšímu vylepšení, přibyla druhá bytelná pergola, kde se bylo možné nedaleko pódia schovat před deštěm, a v ní další místa k sezení. Déšť… strašák všech venkovních akcí, který v případě ETEFU slibovaly předpovědi na pátek i sobotu. Nakonec to nebylo tak zlé, jak meteorologové mínili, a dá se říci, že celý festival proběhl podle plánu a bez větších zádrhelů.
I když jeden zádrhel se objevil čtyři dny před startem, kdy ze zdravotních důvodů zrušili účast MÖRGHUUL. Rychle se hledala náhrada a z oslovených byli nejakčnější DOUPOV, kteří v pátek v půl čtvrté vystříleli několik thrashových dávek, jak je v Doupovském vojenském újezdu běžné. Klasický thrash, asi jediný v celém programu, protože sobotní FUSION BOMB byli o něco melodičtější a pomalejší; naši uctívači historie a přírodních krás to sypali v old school tempu a mě stejně jako nedávno v Buzicích jejich set bavil. Bavil i přítomné, hned od začátku bylo pod pódiem solidní množství fanoušků, i když další šetřili síly a sledovali dění zpovzdálí z velkých pergol nebo z meze u bazénu.
Podobnou kulisu měli i MOORAH, kteří přeřadili na blackovou notu. Na ne úplně klasickou blackovou notu, protože tahle parta, v níž mimochodem vedle hlavního tahouna Counta Hroozaha působí dva veteráni z osmdesátek, kdy obstarávali rytmiku v MASTER´S HAMMER: Ferenc Fečo mlátí do bicích a Silenthell do tympánů. Jistý vliv MASTER´S HAMMER nelze zapřít, stejně jako severní vítr, který skladbami rovněž vane, i nějaké post-postupy. MOORAH byli na pódiu v plné sestavě, kromě tympánisty nechyběl ani klávesák, který se staral o potemnělou atmosféru.
První zahraniční kapela přijela ze Slovenska a asi ji moc lidí neznalo. Na webu jsme psali (asi bych měl doplnit, že se kolem ETEFU motám coby mediální propagandista a nosič těžkých břemen), že jde o černého koně festivalu a myslím, že to bylo pravdivé tvrzení. CEREMONY OF SILENCE sice lehce vybočovali z old school zaměření festivalu (a nebyli za dva dny jediní), ale kdo má rád precizní technický death metal s lehkými závany kovu načernalého, musel si smlsnout. Nášivka GORGUTS na zádech zřejmě hlavního mozku kapely nebyla od věci.
Nejvíc lidí se na place sešikovalo v 17.45. To začal set HENYCH 666. Návratová forma kapely mi přijde nejlepší v historii souboru, vedle bardů Vlasty a Herr Milera působí mladší kytaristé a kapele to prostě hraje. Viděl jsem ji potřetí během necelých dvou let a vlastně mě to bavilo pokaždé. Samozřejmě hlavně ty nejstarší songy, „Kladivo na čarodějnice“, „Samota v smrti“ nebo „Kult ohně“. Lidi si to pěkně užívali, Vlasta taky, kdyby mluvil trochu méně, bylo by to ku prospěchu věci, ale on už jiný nebude.
Následující čtyři kapely byly sice každá jiná, ale výkony předvedly taky parádní. PENTACLE přijeli z Nizozemska osobákem s přívěsným vozíkem, což je u veteránů, kteří kapelu založili v roce 1989 a pořád v ní dva původní nyní padesátníci působí, známkou velkého metalového srdce. Obecně, řada kapel přijela do Volyně z dálky po silnici nebo dokonce vlakem, aby odehrála max. hodinový koncert a zase se harcovala zpátky. Musí je to prostě bavit a na pódiu to bylo taky znát, jak si staří pardálové hraní starého dobrého death metalu užívali.
V podvečer došlo k nečekané události – kde se vzali, tu se vzali, dorazili Italové ABYSMAL GRIEF. Jako ve filmu Slunce, seno, erotika si spletli den příjezdu a dorazili o den dřív. (úsměv) Tudíž byla na místě hláška, že je třeba je vožrat. (smích) Pánové se na chvíli proměnili v bezdomovce, ale naštěstí se podařilo sehnat ubytování a nešťastnou záležitost vyřešit ke spokojenosti všech; ale byla to fuška.
ONDFØDT z Finska jsou aktivní o poznaní kratší dobu než PENTACLE, ale jejich set byl taky skvěle zvládnutý. Jejich black metal sice není kdovíjak originální, ale na živo to byla parádní jízda, v níž se prolínaly klasické blackově sypanice s melodickými výjezdy. Skvěle sehraná kapela to měla i díky nastávajícímu soumraku snazší, její muzika je jako stvořená na večerní čas.
A BEWITCHED? S trochou nadsázky se dá mluvit o bigbítu. (úsměv) Po předešlé vichřici se hrálo o poznání méně agresivně, ale zvolnění to bylo vítané, dramaturgicky fungoval páteční program bezvadně. Švédští veteráni míchali thrash, black, death, speed a heavy metal, vše v jasně oldschoolovém taktu. Viděl jsem BEWITCHED loni na Brutalu a dal si rád repete.
Program uzavřeli domácí BOHEMYST, jež jsem v poslední době sem tam na blízko konaných akcích, kde hráli v závěru, vypustil, takže tentokrát jsem si je ujít nenechal. Psal jsem o nich asi nejčastěji ze všech kapel, které se v mých reportech objevují, ale pro pořádek: pořád je to sakra dobrá temnohra, v níž se objevují skladby ze stále připravovaného alba i starší prověřené fláky typu „Krvehlas“ nebo „Kosti“. Lidi se i krátce po půlnoci chtěli bavit, takže si vyvolali přídavek a Honza musel zpátky nainstalovat již sundané činely a odmlátit ještě jeden kus.
První den skončil kolem čtvrt na jednu, což bylo optimální, stejně jako zvuk, jenž se celý den dařilo velmi rychle rovnat všem kapelám, i počasí, které nakonec nezlobilo a deštík přišel spíše symbolický.
A navíc, během dne a večera jsem potkal tolik fajn lidí z kapel i mezi fanoušky, že z těch hezkých setkání budu žít ještě několik týdnů, když si na ně vzpomenu. Abych na někoho nezapomněl, nebudu psát výčet všech, ale jednoho si odpustit nemůžu, naprosto odzbrojujícího Ference Feča. (úsměv)
4horsemen:
Příjezd jsem měl o pár minut pozdější než v loni, a to stačilo k tomu, abych se nedostal k festivalovému areálu, poněvadž obě parkoviště již byla plná. Nicméně se mi podařilo zaparkovat na „tajném“ místě, takže jsem to snad měl blíž než z oploceného parkoviště u polorozpadlé továrny (budovy) areálu vedle příjezdové cesty ke koupališti, kde jsem stál v loňském roce. Při vstupu na koupaliště zjišťuji, že festivalový areál je podle předpokladu celkem plný. Areál jako každoročně doznal nějaké změny. Tou hlavní byl upravený přístřešek po straně pódia, přičemž dřívější oplachtěná konstrukce pivního stanu se změnila v pevnou dřevěnou. A zadní prodloužená část skýtala prostor pultového prodeje kapelního merche a distra Monster Nation. Takže za mě opětovně velký palec nahoru.
První kapela začala hrát půl hodiny po mém příchodu. Ten čas jsem vyplnil samozřejmě nápojem z chmele a pozdravením známých, kteří mi (ne)čekaně drželi místo na sezení těsně za zvukařem. A z tohoto místa jsem sledoval kapelu z Doupovských hor DOUPOV, kteří na poslední chvíli zaskočili za MÖRGHUUL. Řízný thrash metal na úvod přišel vhod, protože jsem se nemusel nikterak soustředit, co kapela hraje, protože riffy, které dávala k dobru, jsou léty prověřené. A nakonec jsem, s přísedícími zabrán do rozhovoru, očima těkal po areálu. Ke konci setu jsem šel kapelu podpořit blíž k pódiu.
U pražských MOORAH mně zprvopočátku neseděl zvuk. Jakýsi chrčivý zvuk (kytara nebo co?), který si časem sedl. Hudba se nesla ve středním (těžším) tempu, hodně tomu byly nápomocné tympány, ale celkový sound byl podmanivý a nehledě na to, že to byl black metal, tak měl různorodé hudební motivy.
Obdobně jako u předešlé kapely, ani u slovenských CEREMONY OF SILENCE jsem se zpočátku nemohl ponořit do spletitých tónů. Disharmonické vyznění u mě nevyvolalo až tak emotivní hudební souznění s touto deathmetalovou partou, nicméně musím podotknout, že s jednou kytarou a basou to hrnula s pořádným tlakem a možná proto mě druhá polovina jejich setu opětovně přitáhla k pódiu. Koneckonců to bylo dobré vystoupení.
HENYCH 666 jsem měl možnost vidět již dvakrát, a to v začátcích této kapely, někdy v roce 2011 na turné s kapelou SEVEN. Tenkrát v úplně odlišné sestavě, než Vlasta Henych kapelu uspal a léta nevystupoval až na krátkou epizodu s MASTER´S HAMMER. Nechci srovnávat dvě epizody kapely HENYCH 666, jen zmíním, že jsem oba koncerty tenkrát vychválil. Současnou kapelu hrnul dopředu akční kytarista Jan Havlín, jemuž sekundoval Aleš Hampl a razance bicích Petra Milera tomu udávala pořádný drive. Alešův vokál mi občas zněl, jako bych za mikrofonem slyšel nepovedený TÖRR z období s Izaiášem. Sestava je nyní o mnoho lepší než ta v prvopočátcích. Začátek koncertu mě bavil, ale druhou polovinu jsem byť se zájmem, ale tak nějak povinně odkoukal.
Takové povinně odkoukané bylo vystoupení nizozemských PENTACLE. Deathmetalově odsýpající set nebyl marný, ale hudba jen prostě dotvářela jakousi hudební kulisu k jídlu, k dalšímu pivu, k debatě opodál… Ale i to stačí k radosti. (úsměv)
ONDFØDT byli první kapelou, kterou jsem nevnímal jako kulisu. Nevítanou kulisu pravda obstaral déšť, který tito blackmetaloví okultisté přitáhli. Finové byli temní, ale zároveň rychlí. Hudba velice bavila, protože ve svém černém hávu byla zároveň pěkně barevná. A déšť nikomu nevadil, nebyl až tak mocný jako samotní ONDFØDT se svým velmi zdařilým vystoupením.
A švédští BEWITCHED měli taky povedený koncert. Ortodoxní přímočarý metal. Heavymetalové melodie, thrashová rychlost a riffy, blacková temnota. Prostě vše v jednom. Živá show se staroškolskými hity, na jejichž rytmy by určitě mohl přísahat kdejaký ostřílený kovaný metalista.
A do třetice vše na výbornou, místní BOHEMYST odehráli svůj typický darkmetalový set. A když napíšu, že to byla sázka na jistotu, tak se určitě nebudu mýlit, protože letos to byl ne opět víc než skvělý koncert, kterému pomohl čitelný sound a samozřejmě jak jinak než velmi přehledný vokál. Mezi prověřenými songy z alba „Čerň a smrt“ nechyběly nové kusy (například „Svatý Otec“), které snad brzo vyjdou. Opět mě potěšila závěrečná skladba „Kosti“, která skončila na minutu přesně dle avizovaného programu. Po delším vyvolávání, během něhož si Honza Kapák sbalil část bicí soupravy, respektive činely, se pánové rozhodli přidat k dobru poslední song ze zmiňovaného alba „Zvrácenosti zvědavosti“. Závěrečná tečka pátečního prvního festivalového dne byla velmi vydařená.
Fotky: Marek
Psané reporty:
Pátek
Sobota
Fotoreport:
Sobota
