Ahoj Killy!
Jsou to už bezmála tři roky, co jsme si zde u příležitosti vydání alba „Shut Up, Give Up And Obey!“ povídali. Vynechám obligátní „co je u vás nového“ a vrhnu se rovnou na změny v sestavě. Pokud se nemýlím, objevují se nové tváře Jakub Zoubek, Dušan Sakrajda a naopak postrádám Jiřího Fuku. Co vás k proměně ansámblu vedlo?
Ahoj! Jo, od poslední desky se v sestavě pár věcí proměnilo. Saki (Dušan Sakrajda) s námi ve skutečnosti hraje už nějaký pátek – přidal se hned po vydání „Shut Up, Give Up and Obey!“ – takže už s námi brumlá tři roky a už není žádný nováček. Kuba Zoubek je náš čerstvý přírůstek na kytaru, nahradil Jirku Fuku, který se rozhodl, že definitivně pověsí kytaru na hřebík a bude žít civilní život bez nutných zkoušek, feedbacku, čtyřicetikilových beden, víkendů v dodávce a z dalších osobních důvodů, které respektujeme.
A proč ty změny? No, realita hraní v kapele na naší úrovni je dost daleko od romantických představ. Je to hlavně o obětování – času, tréninku hraní na svůj nástroj, peněz, energie, někdy i soukromí a nervů. A pokud tě to dostatečně nenaplňuje, začne se to dřív nebo později lámat. Není moc lidí, kteří tohle zvládnou dlouhodobě. Tady nejde o pohodičku, klídek a tabáček, ale o vášeň zavánějící až posedlostí – o to, že to v sobě máš a prostě to musíš dělat, jinak by ses zbláznil. No a když člověk necítí, že mu to za to stojí – že to má v sobě a chce tím ještě něco říct – tak je lepší odejít. Ne každej má potřebu obětovat pohodlí domova, plnou ledničku a Netflix za smradlavý zkušebnový bunkr a víkendové hraní pro partu lidí, co nám rozumí stejně zvráceně jako my jim. (úsměv)
MP, to je způsob vyjádření, únik, ventil, srdcová záležitost. A i když to občas smrdí potem, frustrací a ztracenými penězi, pořád nám to dává víc, než bere. Takže jo – pořád jsme ochotni tomu obětovat všechno to, co jsem zmiňoval… a někdy i něco navíc. Já teda určitě!
Změnil se příchodem čerstvých posil tvůrčí proces?
Ani ne. Za ty roky to u nás funguje hodně podobně – já a kytarista společně chystáme nápady, které si nahráváme (dřív na kazeťák, dnes do Cubase). Troufám si říct, že za tu dlouhou dobu, co jsem v MP, mám nejen čuch a představu, ale snad i právo navrhovat, jak by kapela měla znít a vyvíjet se – hudebně i textově. Dřív to byl Menša, pak Otyn, teď Kocůr. Ve většině případech, ale ne všech, přinesu prvotní myšlenku nebo impuls a jejich šikovné ruce to pak dotáhnou – z našeho pohledu – k dokonalosti a k vizi, kterou si nosím v hlavě.
Někdy to jde ráz na ráz a song je hotový, jindy nejsme po hodinách hraní a dumání schopní vymyslet nic kloudného. Už se párkrát stalo, že jsem od Kocůra odjel, práskl dveřmi a houkl: „Až si zase nahodíš mozek, tak dej vědět, vole!“ Hahaha. No a za dva dny mi volá, že mi poslal nějaké nápady mailem – co na to říkám. (smích)
Ne vždy to jde hladce, jak bys chtěl – do toho rodina, práce, únava, starosti... Pak to všechno po čase posloucháme, upravujeme, mažeme a zase překopáváme. Někdy se původně geniální nápad ukáže po pár měsících jako totální hovadina – takže šup s tím do koše! (smích)
Když máme nějaký ten materiál po kupě, pošleme ho zbytku kapely a každý si doma připraví svoje linky, které se pak ještě dolaďují přímo ve studiu při nahrávání. Já si na to pak snažím napasovat texty, které dávají smysl – a ty pak většinou poprvé bez zkoušek zpívám až ve studiu při svých nahrávacích frekvencích. Bubeník a basák to mají podobně – taky zkouší poprvé až při nahrávání. (smích)
Pokaždé, když domluvím termín na nahrávání nového alba, vidím ty samé udivené ksichty spoluhráčů: „To je brzo! Zbláznil ses?!“ Ale kdybych to domluvil až o rok později, řekli by úplně to samé. Tak to prostě chodí, navíc trochu toho stresu před studiem je ku prospěchu věci a všichni makají na 200 %.
Co se samotného nahrávání týká, vyměnili jste tentokrát Otynův Davos za bzenecký Shaark. Co vás k tomuto kroku vedlo a kolik času jste k zaznamenání „Butchery Is Our Strategy“ potřebovali?
Zhruba před rokem jsem si konečně pořídil celkem kvalitní aparaturu na domácí poslech. A tak jsem po letech prošel celou naši diskografii a poctivě si ji poslechl. Zjistil jsem, že každá nahrávka má v sobě něco, co se těžko popisuje a v umělecké branži se tomu prý říká genius loci. No a právě to byl důvod, proč jsme se rozhodli vrátit do studia Shaark.
Vznikla tam dvě naše alba – jedno debutové a druhé z roku 2010 – a když jsem si je po letech znovu pustil, bylo mi jasné, že se tam musíme vrátit. Navíc to máme kousek od baráku, čehož jsme patřičně využili, a taky jsme dobří přátelé se zvukaři ze studia, Pavlem Hlavicou a Petrem Nejezchlebou, se kterými se známe asi 35 let, takže to celé bylo jako vrátit se někam, kde to důvěrně znáš. Prostě návrat na domovskou půdu, kde jsou dva super strejdové. (úsměv)
Nahrávání jsme tím pádem rozložili do několika částí a jezdili do studia podle možností a domluvy se zvukaři. Kolik hodin jsme tam dohromady strávili, přesně nevím, ale sakra – i s mixem a masteringem to dalo určitě okolo 100 hodin. Bylo to fakt hodně komfortní – třeba když jsem zavolal, že mám hotové nějaké texty a chtěl bych je zítra nahrát, tak pokud bylo odpoledne nebo večer volno, jen jsem prostě sedl do auta, dojel a spáchal, co bylo třeba. Takže i v tomto ohledu maximální spokojenost… a samozřejmě i s celkovým průběhem nahrávání celého alba i s konečným výsledkem jsme maximálně spokojeni!
Novinka má, dá se říct, v Bizarre Leprous Production už tradičního vydavatele, takže panuje oboustranná spokojenost?
Ano – a věřím, že ta spokojenost panuje na obou stranách! Když jsem poprvé oslovil Romana Poláčka z BLP, řekl mi, že nám – jako dlouholeté kapele s takovým jménem – bude asi těžko schopen splnit naše finanční a jiné požadavky. Musel jsem se tomu smát a po mém ujištění, že v podstatě žádné nároky kromě zaplacení studia nemáme, jsme se hned domluvili a uzavřeli kontrakt. No a teď je to už naše třetí společné album u BLP. S Romanem i ostatními chlapy z vydavatelství jsme dobří přátelé, navíc máme podobné názory na život – takže není co řešit. My jako kapela prodáváme hlavně v Česku a na Slovensku, BLP k tomu pokrývá i zahraničí. Takže všechno funguje, jak má, a oběma stranám to vyhovuje. O merch se starám já.
Kresbu na obálku novinky jste znovu svěřili do rukou Janky Varadyové?
S tím jsem původně tak trochu počítal, ale nakonec bylo vše jinak. Celý materiál jsme měli na 90 % připravený až v únoru a do studia jsme byli objednáni na první nahrávací dny 4. až 6. dubna. V té době jsem začal přemýšlet nad tématy jednotlivých songů a až ve studiu nad celkovým konceptem a grafikou alba.
Zrovna včera jsem narazil na původní skicu jako od čtyřletého děcka – jejím autorem jsem byl já sám. Hned mi bylo jasné, že pokud má album vyjít na CD už v červnu, žádný malíř to v tak krátkém čase nestihne, a pokud ano, těžko bychom ho dokázali zaplatit.
A tak jsem zkontaktoval vrchního grafického mistra BLP, Ráďu Bendíka, a s přidáním několika vysvětlivek k té čmáranici nám z toho vytvořil kompletní artwork… pak ho postupně překopával až do výsledné podoby. Nutno říct, že vizuál alba je moc povedený a hodně podobný té mojí původní myšlence!
Takže Janka přijde možná na řadu zase někdy příště.
Pojďme nahlédnout pod pokličku lyrické stránky alba – jaká témata ti tentokrát nedávají spát?
Tentokrát jsem měl v hlavě spoustu neklidu. V textech se promítá frustrace ze současného světa – z toho, jak moc je všechno řízené shora, jak se lidské životy redukují na čísla, algoritmy a zdroje. Řeším témata jako manipulace strachem, války o moc a suroviny, vymývání mozků skrze média, zrychlenou digitální degeneraci, ale i osobní bezmoc vůči plynutí času nebo vnitřní prázdnotu moderního člověka.
Každý song má své vlastní téma, ale dohromady tvoří obraz světa, kde je strategie nadřazená soucitu a kde se lidskost mění v nástroj. Název „Butchery Is Our Strategy“ není jen provokace – je to komentář k realitě, ve které žijeme. A nakonec je úplně jedno, které straně fandíš nebo za koho kopeš – v tomhle systému jsme jen maso pro stroj, který se nikdy nezastaví.
Texty jsou brutální, ale ne samoúčelně. Brutalita tu reflektuje svět kolem nás – svět, který se tváří uhlazeně, ale ve skutečnosti jsou to řízená jatka.
1. „Prelude to Butchery“
Temné intro otevírá bránu do světa, kde je strategie řízená destrukcí.
2. „Butchery Is Our Strategy“
Titulní skladba – nemilosrdný komentář ke globálním hrám mocných, kde jsou lidské životy jen prostředky.
3. „The Devourer We Are“
O naší nenasytnosti – lidstvo jako predátor, který požírá svět i sebe.
4. „Taught to Hate“
Kultura násilí od dětství – v médiích, hrách i společnosti. Nenávist jako výukový program.
5. „Algorithmic Extinction“
Digitální věk, kde algoritmy řídí vše – a pomalu mažou lidskou svobodu i existenci.
6. „Godless Leaders, Soulless Lies“
Manipulace vědou a mocí – vláda bez svědomí, lži bez konce.
7. „The Crescent in the Ashes“
O zničených zemích Blízkého východu – ropná pole plná kostí a naděje v popelu.
8. „Nails of Time“
Čas jako vězení. Neustálý spěch, vyčerpání, smrt – a žádná cesta ven.
9. „Fear Cultivation“
Strach jako nástroj kontroly. Všudypřítomná manipulace z obrazovek i politiky.
10. „Famine Feast“
Apokalypsa přebytku i hladu. Moderní civilizace pojídá samu sebe – nenasytnost vysává chudé až na kost, zatímco elity hodují na troskách světa.
11. „Born to Burn Beautiful“
Závěrečný epitaf. Umělá krása dnešní doby – vylepšená, vyfiltrovaná, ověšená zlatem a logy luxusu, ale uvnitř prázdná. Odsouzená shořet v nekonečné přetvářce a touze po dokonalosti bez duše v rytmu tech-beatu až do konce.
U „Born to Burn Beatutiful“ se na chvilku zastavme. Jak píšu v recenzi, nejprve mne zarazilo, že má osm a půl minuty a nedovedl jsem si moc představit, co se tam bude odehrávat. No a ve finále mne tento kus ukrutně baví! Prozraď, jak se tato skladba rodila na svět?
S Kocůrem máme rádi různé druhy a styly hudby a všechno, co nás dokáže rozhýbat, nás prostě baví. Když nám pustíš staré disco 80. a 90. let, tak u toho protančíme střevíce! Hahaha. BONEY M, ABBA, BEE GEES, funky i nějaké techno – to všechno máme rádi a ty rytmy jsou někdy fakt geniální.
Na Obscene Extreme Festu jsme to každý večer do rána táhli v párty stanu a na Brutal Assaultu jsme nechtěně zabrousili na dvoučlennou kapelu, kde do tech-drum-beat rytmů hrál borec metalovou kytaru a do toho řval metalovým vokálem... a u toho jsme taky vydrželi až do konce!
No a při skládání nového materiálu jsem chtěl dát na konec alba nějaký song, který bude trošku jiný – s bicími a rytmem do tance, ale zároveň s deathmetalovým drivem. Zvládli jsme to za jedno odpoledne, kdy měl náš pan kytarista zrovna den. Já od něj odjížděl s dobrým pocitem a při odjezdu jsem dokonce pronesl něco o hudebních géniích. Hahaha.
Mára do toho ve studiu vytnul parádní bicí a když jsem pak poslouchal při nahrávání kytar u cigárka, jak to celé zní, hned bylo jasno, že ani tahle deska se neobejde (ač to původně nebylo v plánu) bez nějaké té srandy na konci, tak jak to většinou máme.
Myšlenku jsem hned sdělil ostatním a ihned jsem ze studia volal Bormanovi (kytarista CROUCH, ex-PIGSTY), který dřív s jedním kolegou dělal předělávku jednoho našeho songu – a „Grind Hop Shit“, která je na albu „Evil Planet“ a byla tehdy doslova hitem!
Slovo dalo slovo, nahrál tam ty beaty a další úpravy, my to pak ještě okořenili mým vokálem a kousky našich disco idolů – bohů našeho dětství. Hahaha. Takže tak nějak to přišlo – a je to tam!
Je třeba říct, že tyhle blbinky vždycky přicházejí spontánně, bez jakékoli předchozí přípravy. Je to něco jako: „Ty vole, mně napadla taková pí.…na!“ A já to prostě musím udělat! Určitě každý zná ten pocit… a často to samozřejmě nejde. Ale v tomto případě, kdy nehrozil žádný mravnostní ani trestní delikt, jsme do toho šli po hlavě. Hahaha.
Co se týká vizuální propagace desky, zaregistroval jsem lyric video ke skladbě „The Devourer We Are“, chystáte v této disciplíně ještě nějaká překvapení?
MELANCHOLY PESSIMISM vždy byla a je jen kapela nadšenců a děláme to, co děláme, jak nejlépe to jde a jak umíme. Jsme fandové death metalu, kteří to tvoří a hrají pro radost a pro další fandy death metalu, kteří zrovna stojí pod pódiem. Z toho opravdu finančně moc nemáme a to málo nám nikdy nezaplatí ty částky za nástroje, aparáty a vše, co jsme už do toho vrazili. Takže nám moc financí na další překvápka pro naše fanoušky nezůstává.
Pokud bychom snad sehnali sponzora nebo někoho, kdo by byl schopen udělat videoklip v ceně přiměřené našim možnostem, tak bychom nějaké to překvapení rádi přichystali.
No… uvidíme. Třeba se zrovna někdo po přečtení tohoto rozhovoru ozve! A nehlaste se všichni!!! Hahaha.
V přiloženém infu zmiňuješ znovu vydání starších nahrávek. Mohl bys být trochu konkrétnější a prozradit, o jaká alba se jedná, kdo je vydavatelem a v jakém formátu se objeví?
U nás by měly vyjít limitky starších alb na vinylech pod hlavičkou Library of Hellfire Gods Productions a Rarach Katus Records. První na řadě je „Evil Planet“.
V Číně pak vyjde náš debut z roku 1996 „Recompense to Saints“ a dvojka „Inconsistent World“, obě ve formátu CD.
Plány MELANCHOLY PESSIMISM pro zbývající měsíce roku 2025?
Na léto máme domluveno ještě pár koncertů, konkrétně v srpnu nás můžete vidět 15. 8. ve Frýdku Místku na Undergrinder Party,16. 8. v Dubňanech na Metla Festu, 22. 8. to bude u Kolína Symbolic Fest, dále Sádek Fest u Opavy 23. 8. a 30. 8. v Praze v klubu Modrá Vopice.
Pak máme na Moravě sklizeň vína, to v září a říjnu moc hrát nemůžeme, protože Mára, náš bubeník, je jako majitel vinařství a vinohradů cca do poloviny října maximálně vytížený a my to částečně s nelibostí rádi respektujeme. Hahaha. A někdy to Mára nevydrží a něco odsouhlasí, aby pak následně litoval, že to vůbec udělal. Hahaha. To pak někam přijede sólo v montérkách, odehraje set a bez rozloučení odfrčí zase domů, aby druhý den ráno vstával v pět a do večera sklízel víno… pak lisuje, stáčí do sudů, rozváží burčák – a k tomu spousta další práce. Je to řehole a tvrdá dřina, ale živí ho to, takže to tak máme. Ale pravda je, že ten výsledek je fakt exklusivní – jeho vína jsou pohlazení na duši. Prostě skvostná! Ale to už začíná smrdět reklamou, ne? Tak přijeďte okoštovat, ať víte, že nekecám!
No a pak tam máme něco málo hraní i v dalších měsících, tuším listopad v Bašce, kde bude zimní Harryfest a určitě se ještě někdo ozve. Takže se rozhodně nenudíme. A když zrovna nehrajeme, máme toho každý doma dost… práce, rodiny, děti apod. Tož tak!
Velký dík za bezva popovídání a ať se daří!
Lukáši – za všechny členy MP i jejich fanoušky – moc děkuju za tohle super povídání!
Budu moc rád, když na to čtenáři budou reagovat a písnou nějaké komentáře nebo reakce.
Létu zdar – a metalu zvlášť!
Brzy se vidíme, kamarádi, na akcích… kdyžtak do mě drbněte, ať můžeme krátce pokecat.
Howgh!
