Vydavatelství Les Acteurs de l’Ombre Productions je synonymem pro francouzský undergroundový black metal. Občas ale udělá výjimku. V případě BORGNE dvě – kapela není z Francie a nehraje UGBM; BORGNE jsou ze Švýcarska a produkují plus minus industriální černý kov.
Velmi pozorní čtenáři našeho webzinu si možná vybaví, že takřka stejnými slova začínala nedávná recenze na album skupiny VERSATILE. Zatímco ti patří mezi novější jména, jejich krajané BORGNE fungují dlouhé roky, přesněji 27 let, během kterých toho stihli poměrně dost, primárně 11 řadových alb, od roku 2011 začali hrát živě a od roku 2017 jsou v kapele dva lidé. Tudíž množné číslo v předchozí větě není úplně přesné, protože dlouhé roky šlo o jednočlenný projekt multiinstrumentalisty působícího pod nickem Bornyhake, ke kterému se později přidala klávesistka Lady Kaos. Na koncertech pak duo doplňují hostující muzikanti.
BORGNE jsou na poli industriálního black metalu uznávanou veličinou, jejich asi hlavně raná alba jsou dodnes skloňována s respektem, novější možná méně, ale pořád se jedná o zajímavé a vyspělé materiály. Pokud někomu vadí, že tvorba kapely se ubírá přístupnějším směrem, asi z „Renaître De Ses Fanges“ nebude úplně nadšený, protože ona cesta pokračuje a melodiemi se na novém albu nešetří. Některé pasáže mají až epický ráz, ale než se k těm epickým partům kapela dostane, chvíli to trvá. Intro, čtyři a půl minuty, které má nejblíž k ambientu, zkouší trpělivost posluchače, první skladba pak zpočátku taky, protože zdánlivou přístupnost zprvu bortí bicí, později zpěv, přesněji řečeno skřehotořev. Ale pod kanonádou zřejmě programovaných bicích a řádně nabroušených hlasivek se hraje docela příjemná muzika, a nejen pomalejší, ale i rychlejší pasáže jsou melodické a místy bych řekl i honosné. A vedle nich se objevují různě pokroucené části, s šumy, vrzy, do toho jedou strojové bubny, takže hned první otextovaný song je proměnlivý jak aprílové počasí. Skoro devět minut, ale není to nejdelší song, následující atakuje minut jedenáct a pocity z něj jsou vlastně celkem podobné. Black metal v převaze, industriální hukot v defenzivě, spíš jako koření, až na bicí, o kterých už řeč byla, k tomu hodně temné klávesy, kterých není ani málo, ani moc.
Moc je někdy těch minut, jež skladby trvají. Vynechám-li intro, pak je to mezi šesti a půl a jedenácti minutami, což při kompoziční rozmáchlosti a různých potvorstvech znamená, že poslech není žádná selanka. Místy je muzika drtící; to mám pocit, že se ve staré fabrice zbláznil buchar a kolem hrají nějací démoni na vše, co se v takových provozech válí, ale z bahna záhy povstane až povznášející part, který vše prosvětlí. Další zvláštností je, že skladby už už spějí k závěru, zvolní se v nich, ztlumí, ale konec to není, protože vše znovu ožije a zasadí další úder.
Z mohutného masivu těžko vybrat nějaký vzorový song, těžko vybrat nejlepší nebo nejhorší, ta hodina a pět minut je prostá výkyvů, což je na jednu stranu dobře, protože nenacházím žádný propadák, na druhou až tak dobře ne, protože nenacházím ani peckovici. Kapela si asi nejvíc považuje páté v pořadí „Ils me rongent de l'intérieur“, protože ji poslala do světa jako první singl; asi hrála roli celkem rovná muzika ve prvních dvou třetinách, které celkem fičí, ale taky se v nich melodizuje, případně sází kvílivé vyhrávky, které blackmetaloví fanoušci budou považovat za chytlavé a nemetalové uši za strašidelné. Po cca šesti minutách nastává zlom, místo muziky je tu nějaké hlučení a šumění, které mi nepřijde industriální, ale spíše noisové. Sem tam z něj vykukuje nějaký čistý vyšší tón a když to trvá dvě a půl minuty, říkám si, že minuta by stačila. A tím se vracím ke stopáži písní i alba, držet hodinu a pět minut (přesně) pozornost je celkem oříšek, ale duo se snaží onu pozornost udržovat porůznu vsazenými doplňky, např. kvílivým zpěvem i hlubokým šepotem v šesté, nešikovně uťaté, „Dans un tourbillon de douleur“ nebo zvláštním doom metalem v poslední „Royaumes de poussière et de cendre“, která v plíživém tempu vytrvá celou hrací dobu a ukazuje kapelu v jiném, mně vlastně velmi příjemném, rozpoložení.
Nahrávka vyšla na všech typech nosičů, 2LP, CD a MC, nám jako obvykle dorazilo CD, které LADLO vypravili… jako obvykle. Digipack o šesti stranách, osmistránkový booklet, grafika temná, informace kompletní, texty taky – dobrá práce, viz galerie.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Introspection du néant
- Comme une tempête en moi qui gronde
- Même si l'enfer m'attire dans sa perdition
- Condamnée à errer dans les méandres
- Ils me rongent de l'intérieur
- Dans un tourbillon de douleur
- Un espace hors du temps
- Royaumes de poussière et de cendre
Čas: 65:00
Sestava:
- Bornyhake – vocals, strings, electronics, music
- Lady Kaos – additional keys
